Když kojící matka onemocní

Když onemocní matka, může to být pohroma pro celou domácnost. A pokud navíc ještě kojí, nejen že se  musí vyrovnávat se svými vlastními zdravotními problémy, ale možná si také dělá starosti, jestli její nemoc nebo léky nebudou kojenému dítěti škodit.
 

Kojení je stále to nejlepší

Navzdory matčině nemoci bývá kojení pro ni samu i pro dítě nadále vhodné a užitečné. Setká-li se kojící žena s nějakou chorobou, v jejím těle se začnou vytvářet specifické protilátky, které proti dané nemoci budou kojené dítě chránit. V okamžiku, kdy matka příznaky onemocnění začne pociťovat, její dítě už téže nemoci bylo také vystaveno. Dítě se však bude matčině nemoci bránit lépe, bude-li kojení pokračovat. Pokud přeci jen onemocní, díky protilátkám a dalším imunitním faktorům mateřského mléka bude mít jeho nemoc většinou lehčí průběh. Matka může dále snížit pravděpodobnost, že se dítě nakazí tím, že si bude pravidelně mýt ruce a omezí svůj kontakt tváří v tvář s dítětem.
Také pro matku je příznivé pokračovat v kojení. Když má děťátko hlad, žena může šetřit své síly a jednoduše si ho vzít k sobě do postele a nakojit ho vleže. Pokud má na starost jen miminko, je také ušetřena nákupu a přípravy umělého mléka. Když nemocná maminka nadále kojí, může mít pocit, že alespoň něco v tom obtížném období probíhá normálně. Kojení bývá někdy téměř to jediné, co pro své dítě v době nemoci může dělat a čím může přispívat k jeho dobré pohodě.

Náhlé odstavení v době nemoci může naopak ještě zvýšit matčiny fyzické problémy. Může zapříčinit nepříjemné nalití prsou, jejich ztuhnutí nebo dokonce mastitidu (infekci prsu).  Kojení je nejen způsobem krmení, ale též možností jak dávat a jak přijímat lásku, a proto může být náhlé odstavení těžké i po citové stránce.
Pro dítě může být náhlé odstavení neméně nepříjemné. Pokud mu bude jeho známý zdroj obživy a útěchy z ničeho nic odebrán, bude možná velmi nesnadné děťátko utišit a chod domácnosti bude ještě více narušen. Dítě už ani nebude dostávat matčiny protilátky a imunitní faktory chránící proti nemoci. Také nelze vyloučit, že bude tělo dítěte na umělé mléko reagovat negativně.

V kojení je možné pokračovat během většiny nemocí: při nachlazení, chřipce, při běžných infekcích dýchacích cest, při otravě potravinami, při spalničkách, zarděnkách, borelióze, planých neštovicích, choleře, tyfu, onemocněních způsobených parazity (např. lamblie a malárie), při onemocnění leprou, žloutenkou, dokonce i rakovinou, pokud není léčena chemoterapeutiky. I mnohé chronicky nemocné ženy kojily, například při onemocnění artritidou, astmatem, cukrovkou, nemocí lupus erythemathodes, cystickou fibrózou, roztroušenou sklerózou, epilepsií a při onemocněních štítné žlázy.
 

Léky

Velká většina léků ve volném prodeji i léků na lékařský předpis je s kojením slučitelná i přesto, že malé množství léku může přecházet do mateřského mléka. Většina lékařských autorit se shoduje na tom, že přednosti kojení zdaleka převažují nad případným nebezpečím léku pro dítě. Cheston Berlin ml., vedoucí komise pro výživu Americké pediatrické akademie a spoluautor akademických směrnic pro lékaře týkajících se užívání léků při kojení v roce 1989 napsal:

Léčba matky by měla být důvodem k přerušení kojení jen ve zcela výjimečných případech. Dětský lékař opírající se o dostupné údaje může matku ujistit, že sama může postoupit nutnou terapii a přitom kojit bez nebezpečí pro dítě. Je to tak výhodné pro obě strany.

Než začne kojící žena jakýkoliv lék užívat, měla by se nejprve poradit s lékařem, nejlépe s pediatrem, neboť ten by měl        o možných účincích léku na dítě vědět více.  Při zvažování vhodnosti léku bude muset brát v úvahu věk dítěte, jeho váhu, anamnézu a množství mateřského mléka, které vypije, protože přikrmovanému dítěti se prostřednictvím mateřského mléka dostane léku méně než dítěti plně kojenému. Některé léky považované za slučitelné s kojením většího kojence nebudou vhodné pro matku novorozeněte nebo nedonošeného či nemocného dítěte. Je moudřejší rozhodnout se pro časem ověřený lék, po léta kojícími matkami užívaný, než pro nový druh léku.

Kojící žena, které lékař předepíše lék a sdělí jí, že se s kojením neslučuje, má několik možností. Zaprvé mu může říct, že by  v kojení ráda pokračovala. Může mu také položit následující otázky:

• Proč se domnívá, že je daný lék nebezpečný? Vyplývá to z určitého výzkumu, nebo takový výzkum neexistuje? Nebo je to jeho osobní názor?
• Co je možné se o léku dozvědět z lékařské literatury? Bylo by užitečné získat více informací? Místní poradkyně Ligy La Leche budou mít k dispozici informace o lécích a kojení a mohou také hledat v počítačové databázi Ligy La Leche.
• Existuje lék, který by byl s pokračováním v kojení lépe slučitelný? Jsou-li kolem určitého léku pochybnosti, většinou bývají k dispozici jeho časem prověřené alternativy.

Chronická onemocnění

Mnoho matek trpících chronickým onemocněním, jako je např. cukrovka, epilepsie, artritida, cystická fibróza, roztroušená skleróza, lupus erythematodes a myastenia gravis, je schopno své děti kojit. Nebylo zjištěno, že by kojení samo o sobě vedlo ke zhoršení těchto chronických nemocí. Pro takovou ženu bude vhodné najít řešení praktických detailů spojených s kojením a péčí o dítě s přihlédnutím ke specifikům její choroby. Najde-li pomoc s vařením, úklidem, praním a péčí o větší děti, bude se moci soustředit na malé děťátko a jejich vztah založený na kojení bude oběma přinášet uspokojení. Bude potřeba, aby se svými lékaři probrala případné vedlejší účinky léků. Může se při tom inspirovat předchozím odstavcem.
 

Když je odstavení nevyhnutelné

Pokud je nutné, aby kojící matka užívala lék, který není slučitelný s kojením, má stále ještě možnost své děťátko odstavit jen dočasně a po ukončení léčby v kojení pokračovat. Aby se jí to podařilo, bude třeba, aby odstříkávala tak často, jak často bylo dítě zvyklé sát. (Takové odstříkané mléko není možné použít.) Bude tak udržovat mléčnou tvorbu a sníží na minimum nepříjemný pocit nalitých prsou. Když musí být všechna kojení nahrazena odstříkáváním, je nejsnazší a nejefektivnější používat velkou automatickou elektrickou odsávačku. Bývá možné si ji vypůjčit v lékárnách či obchodech se zdravotnickými potřebami. Můžete požádat o přístroj, který umožňuje odsávání z obou prsů zároveň, což dobu odsávání snižuje o polovinu.

Pokud návrat ke kojení není možný (např. při dlouhodobé chemoterapii rakoviny), nejvhodnější bývá odstavovat děťátko co nejpostupněji. V té době se maminka o dítě zajímá ještě víc než obvykle, víc se s ním mazlí a všemožně mu projevuje lásku a náklonnost. Odsává nebo odstříkává mléko, kdykoliv cítí, že má prsy příliš nalité. Postupné ukončení tvorby mléka je příjemnější.

Jen zřídka se stává, že musí žena kvůli nemoci nebo lékům dítě odstavit. V ostatních případech bývá možné v kojení pokračovat. Matka s děťátkem při něm společně pociťují blízkost a příjemnou pohodu. Tyto prožitky jsou pro ně nesmírně přínosné i v době nemoci.
 

LITERATURA:

• AAP Committee on Drugs. 1994. Transfer of drugs and other chemicals in human milk. Pediatrics, 93(1): 137-50.
• Berlin,C.M. 1989. Drugs and Chemicals: Exposure of the nursing mother. Clin Pharm 36(5):1089-97.
• Blake, J. 1980. Drug therapy and the nursing mother. Patient Care 59-66.
• Briggs, G., Freeman, R., and Yaffe, S. 1990. Drugs in Pregnancy and Lactation. 3rd ed. Baltimore: Williams and Wilkins.
• Cunningham, A.S., Jelliffem D.B., and Jelliffe, E.P.F. 1991. Breast-feeding and health in the 1980s: a global epidemiologic review. J Pediatr, 118(5): 659-66.
• Ito, S. et al. 1993. Prospective follow-up of adverse reactions in breast-fed infants exposed to maternal medication. Am J Obstet Gynecol, 168(5): 1393-99.
• Kacew, S. 1993. Adverse effects of drugs and chemicals in breast milk on the nursing infant. J Clin Pharmacol, 33: 213-21.
• Kjos, S. et al. 1993. The effect of lactation on glucose and lipid metabolism in women with recent gestational diabetes. Obstet Gynecol, 82(3): 451-55.
• Lawrence, R. 1994. Breastfeeding: A Guide for Medical Profession.      St. Louis: Mosby.
• Michel, S. et al. 1994. Impact of lactation on women with cystic fibrosis and their infants: a review of five cases.    J Am Diet Assoc, 94(2): 159-65.
• O´Brien, T. 1974. Excretion of drugs in human milk. Am J Hosp Pharm 31: 844-54.
• Physicians’ Desk Reference, Medical Economics Co., Oradell, NJ. Annual.
• Riordan, J., and Auerbach, K. 1993. Breastfeeding and Human Lactation. Boston: Jones & Bartlett.
• Sanchez, L., Calvo, M., and Brock, J.H. 1992. Biological role of lactoferrin. Arch Dis Child, 67 (5): 657-661.
• White, G., and White, M. 1984. Breastfeeding and drugs in human milk. Veterinary and Human Toxicology Supp. 26-1.
• Wold, A.E., and Hanson, L.A. 1994. Defense factors in human milk. Curr Opinion Gastroenterology, 10: 652-58.