Autismus

Dobrý den,
mám na Vás dotaz a prosbu o radu. Již dlouho mě zneklidňuje chování našeho syna Šimona 2roky a 8 měsíců. Nechci psát romány, tudíž se budu snažit to shrnout stručně. Nevím, co by mohlo mít na toto chování vliv, tak začnu od těhotenství.
Jsem po UV+ET na III.pokus jsem otěhtněla ( jedno vajíčko své, jedno dárkyně). Malý se narodil v termínu císař.řezem. Poloha koncem pánevním a má úzká pánev, takže mi seděl v bříšku. Po narození nekojen, neboť měl hlavičku stále na levou stranu ( prý jak seděl v bříšku ), tudíž nás čekali rehabilitace a cvičení. Malý nespolupracoval, šíleně řval jak na lesy a vztekal se již tehdy.Na bok se překulil až v 7. měsíci, chodit začal pár dnů před svými prvními narozeninami. Prospíval již pak v pohodě a bez problému ( váha + výška ).Ještě, abychom toho neměli málo, chodíme co 3 měsíce na nefrol. má dilataci pánviček obou ledvin a je alergik na pyly.
Ale k věci, co mě trápí. Malý je jedináček ( na druhé dítko nemáme peníze-Umělé oplodnění )a tak se již rok scházíme s maminkami dennně, které mají děti: Alan 2 roky, Jenda 2,3 roky, Štěpánek 1,6 roků, Barunka 2,3 roků. Denně snídáme spolu každý den u jiné maminky nebo u nás. Šimon se vůbec již nyní nezapojuje do kolektivu, ba naopak, utíká do pokojíku, zavírá se, prosí mě, ať jsem sami doma a to doslova předemnou skoro klečí s prosíkem. Je však hodný, když mu povím, ať se rozdělí třeba s bonbony, dá každému dítku se slovem prosím.
Nyní jsem to po roce vzdala, jsme sami doma, návštěvy kdětem jsem omezila. Kdekoliv jsme byli, plakal mi, seděl na klíně, stále opakoval sami doma, prosím, maminko. Když nějaký dítě zapískalo či zařvalo, nastával ihned pláč u šimona, ale doslova hysterický. Nejraději zaleze tam, kde je sám nanejvýš jedno dítko. Doma je hodný, miluje, když mu čtu pohádky, když si kreslíme, pozná barvy, některá písmenka, kupodivu i geometric. tvary a již mi poví i půl pohádky o karkulce či třech prasátcích. Hraje si nyní pár dnů na "jako" jako že je v obchodě, jako že si povídá s paní prodavačkou, jako že takuje benzín do trojkolky.......
Je však šíleně uvztekaný, nenechá si nic vysvětlit, poradit, dupe nohama, dokonce se ohání rukama a někdy mě i praští. Vysvětluji i trestám. Došli jsme tak daleko, že udělá lumpárnu a jde sám se postavit do kouta.
když jsem s ním sama, je skoro vše O.K. jakmile je s námi manžel či děda, kdokoliv jiný, nepoznávám ho.
Mám problém jej vytáhnout i z domova do obchodu, stále říká, prosím, sami doma, nebo já tu budu sám, jdi sama maminko. Obávám se nástupu do MŠ. Jde až sice od září, ale již nyní vím, že budu trpět s ním.
Poradíte mi, prosím, jak dále pokračovat? Miluji ho, ale když jsem s ním denně a nyní bez kolektivu a přátel, jsem psychický zdeptaná,nejsem osoba, která by milovala samotu, ba naopak a manžel je stejný jako já.
Mějte se moc pěkně a děkuji předem za odpověď. Silvie a Šimon

-- ještě bych nakonec napsala, že mu nikdo neublížil z dospělých ani z dětí, má "jen" špatnou zkušenost s doktory , když jseme byli spolu v nemocnici na infekčním oddělení, měl rok a osm měsíců ( campylobacter jejuni )