Neposlušnost

Ráda bych se vás zeptala na váš názor jak odbornice tak jako maminky. Mám desetiměsíčního synka, samozřejmě že na zamýšlení se nad výchovou jako takovou je asi brzy, ale přeci jenom: dostáváme se již do situací "ne, nesmíš", "ty,ty" a těch je ovšem s jeho narůstající zvídavostí čím dál tím víc. Bojím se toho, aby se náš den neskládal jenom z takových "ne-nesmíš". Syn na to samozřejmě VŮBEC nereaguje a vše dělá dál po svém. Co si myslíte, má se taková maminka obrnit, dále říkat důsledně ne, ale nedělat si hlavu z "neposlušnosti" (no ono u takového prcka se tomu nedá říkat neposlušnost) nebo zakročit rázněji (ale jak?) Tchán na něj tuhle výchovně zakřičel a on se strašně rozplakal. Ano, říká se, že se má diplomaticky odvést pozornost, ale jsou situace kdy to opravdu nejde. Také jsem četla názor, že do dvou let by dítě takových ne mělo slyšet opravdu jenom málo, pouze když se dostane do sobě nebezpečné situace. Ale, co třeba takové nevinné házení jídlem kolem sebe nebo prskání jídla s pusy, to přece nemohu nechat do dvou let jenom legrací. Shrnu tedy otázku ve smysluplnou: od kdy si myslíte, že je malé dítě schopno chápat tyto věci a od kdy bych dítě už neměla omlouvat větou "ale vždyť je ještě malý"? Děkuji předem za odpověd na neodpověditelnou otázku. Ilona