tisk-hlavicka

Do fronty!

22.12.2014 Dana Miháliková Psychologie Dnes 3 názory

Člověk za námi nám nepříjemně funí na záda a vlezlou melodii o rolničkách slyšíme už po osmé.

Šála, rukavice, kabát a pot stékající po zádech. Člověk za námi nám nepříjemně funí na záda a vlezlou melodii o rolničkách slyšíme už po osmé. Všeobecné napětí ve frontě narůstá každou minutou…

Ten, kdo jako první seřadil dav do zástupu, jistě použil obrovský bič. Jaký to byl člověk, se už nikdy nedozvíme, ale o jednom není třeba pochybovat – zbožňoval pořádek. A ten je potřebný i dnes, když se snažíte dostat k cíli a lidí se stejným zájmem je celý houf. Přestože vystávání ve frontách už nepatří ke každodennímu rituálu jako v minulém režimu, ani v tržní ekonomice se mu zcela nevyhneme. Při čekání „na něco“ je naše psychika podrobená tlaku a aktivují se negativní emoce. Chce to obrnit se trpělivostí, abyste zvládli přešlapovat na jednom místě a posouvat se šnečím tempem. Když o čtyři hlavy před vámi někomu prasknou nervy, bavíte se. Ale když najednou ucítíte šťouchanec do zad, zareagujete. „To se na mě musíte tak tlačit?“ vyletí z vás nepříliš logická otázka. „Spíte nebo co?“ slyšíte po chvíli za zády a mlčky uznáte chybu. Zapomněli jste se posunout o celý půlkrok! Mezi vámi a zády spoluobčana prosvítá štěrbina a ta se v zástupu netrpělivě čekajících neodpouští. Uděláte tedy krůček a zas se můžete vyžívat v pasivním pozorování okolí. Tak vypadá jedna z modelových situací, k nimž ve větší či menší míře dochází v supermarketech, na úřadech, v bankách, na letištích. A ačkoli to není neúnosný stav, občasná zkušenost s vystáváním ve frontě nám dokáže pokazit celý den.

Vysvětlení je v podstatě jednoduché. Naše psychika po dobu čekání ve frontě funguje v jiném režimu. Přestáváme uvažovat, řídíme se přehnanými emocemi a nejednou přecházíme do afektu. Logika nám sice říká, že o nic nejde: postojíme a záležitost úspěšně vyřídíme. Ale tenhle argument nějak nedokážeme přijmout. Netrpělivost přerůstá do hněvu, a ačkoli ho blokuje snaha být slušný, pravděpodobnost, že každou chvíli naplno propukne, s každou minutou roste.

Nepředbíhej, nebo zaútočím!

V zemích s tržní ekonomikou byla fronta vždy vnímaná jako ekonomicky nevýhodný element, který vytváří negativní image. I přes důkladné plánování však vznikají situace, v nichž nemůžeme úplně vyloučit zástupy čekajících lidí. Tento jev je předmětem mnohých statistik, analýz a diskusí. Jako sociální fenomén fronta vždy představuje specifi cký časoprostor. Formuje se náhodně a prvním nepříjemným zážitkem pro každého jedince je hrozba narušení osobní zóny. Znejistí nás signál zvýšené pravděpodobnosti fyzického kontaktu, i když na druhé straně větší blízkost cizího člověka plní bojovnou funkci: člověk „dýchá“ druhému na krk, aby získal kousek prostoru navíc, zatímco „oběť“ si chce zachovat svůj dosavadní prostor.

K pozitivům zařazení osob do zástupu patří fakt, že mezi aktéry vládne vizuální hierarchie a v normálně fungujícím prostředí odpadá soupeření. Právo prvního v pořadí je posvátné, a kdo tuto zákonitost nerespektuje, naráží na skrytou nevoli až otevřený odpor. Každá snaha o předbíhání je vnímaná jako vážný přestupek vůči ostatním, skupina ho pokládá za neodpustitelný, i když v některých případech jde o ospravedlnitelný akt. Dobře si to uvědomují „profesionální předbíhači“, kteří umějí využít kolektivní rozpaky. Známá formulka „chci se jen zeptat“ patří k typickým předbíhacím postupům na úřadech a nejednou jsme svědky komických situací, když se babička pokulhávající o hůlce bez vysvětlení pohotově vmáčkne do dveří a úspěšně při tom trumfne několik fyzicky mnohem zdatnějších jedinců. Mnozí z nás si nedokážou vysvětlit, proč nezareagovali aspoň otázkou. Podobné zážitky negativní pocity čekajících ještě zhoršují.

Na klid (ne)zapomeňte!

Čekání ve frontě patří ke stresovým situacím, v nichž lidé obyčejně nereagují přirozeně, dokonce ani pohotově. Na vystání fronty se soustředíme jako na jedinou překážku k dosažení cíle, ať už jím je nákup zboží, nástup do autobusu nebo vyřízení úřední záležitosti. V dané chvíli zkrátka plní funkci jakési vnější mety. Zároveň čekání jako takové nabourává všechny naděje na okamžité vyřízení a uměle cíl oddaluje. Nemožnost řešit situaci pomocí varianty B způsobuje neklid, který roste úměrně ke ztraceným minutám. Čím delší je fronta, tím větší je podrážděnost.

Americký byznys guru David Maister definoval několik principů, na jejichž základě celý mechanismus funguje. Ve frontě převládají emoce, ne výlučně negativní, vyznačují se však vysokým stupněm nakažlivosti. Frontu je potřeba organizačně zvládnout, což znamená vyloučit chaos, možnost předbíhání, zabezpečit přehlednost. Mnohé může ovlivnit samotný čekající, který by měl zvážit adekvátnost situace, tedy přijmout fakt, že čekání je opravdu nevyhnutelné.

Počkejte, teď čekám

Fronty jsou způsobené nerovnováhou mezi kapacitou nabídky a silou poptávky. Z americké studie Ipsos Public Affairs z roku 2006 vyplynulo, že čas strávený čekáním ve frontě není alarmující, ale jedČekání no příliš dlouhé čekání způsobuje dlouhodobější negativní dojmy. K nejvíce frustrujícím zážitkům patří čekání v supermarketech. Propočítat, jak to zařídit, aby nevznikaly fronty, by bylo mnohem jednodušší, kdyby se dalo určit, kdy se fronta vytvoří a jak dlouho bude trvat odbavení každé „položky“. Navzdory propracovaným odhadům tu sehrává nezanedbatelnou roli efekt náhodnosti. Jelikož si obchodní společnosti uvědomují, že fronty mají za následek nespokojenost, soustavně pracují na tom, aby zákazníka samotné čekání co nejméně ubíjelo. Opírají se o zjištění, že při čekání ve frontě je naše vnímání času do značné míry zkreslené. Čas je zatěžující element, máme pocit, že hraje proti nám. Po minutě se cítíme, jako bychom ztratili hodinu – a snad nejcitelněji to vnímáme při pohledu na řadu k vedlejší kase. Sledujeme, jestli se hýbe rychleji – a pokud ano, naše nespokojenost narůstá. Hypotetické uvažování o tom, že jsme mohli mít už dávno nákup zaplacený, kdybychom se postavili do vedlejší fronty, patří k běžným postupům, jak se zabavit. Zároveň je však největším zdrojem frustrace.

Pohyb ve frontě

Marketingoví odborníci aktivně pracují s frontou jako s veličinou, která ovlivňuje zákazníkův zážitek a ochotu přijít znovu nakupovat. Zmírnit se snaží především časovou frustraci, a to nejen předcházením shlukování lidí. Při snaze ovlivnit vnímání času přicházejí s novými řešeními a aplikují je v terénu. Vznikají nové modely, které mají za úkol zpracovat psychiku čekajících tak, aby zapomínali na to, že čekají. Hromady prospektů, časopisů, nápisy na zdech, velkoplošné obrazovky mají odlehčit stresovou situaci. Některé společnosti se odhodlaly frontu fyzicky odstranit a nahrazují ji vizuálními a zvukovými prvky. Digitální pořadník, gong, správně umístěné hodiny a neustálé informování o pořadí podporuje vnímání reálného času a v konečném důsledku čekajícím dokazuje, že celý proces ve skutečnosti netrvá tak dlouho.

Jsou však místa, kde případným frontám nemůžeme předejít. Zahraniční supermarkety proto klasické čekání kombinují s politikou jedné fronty. Ačkoli je na řadu lidí první pohled odstrašující, zákazníci jí obvykle dávají přednost, protože vidí, že se „hýbe“. Frontu obsluhuje víc pokladen, digitální tabulky co chvíli informují, ke které z nich má první zákazník v pořadí přistoupit. Produktivní roli hraje i zvukový signál. Všichni seřazení tak získávají pocit, že mají situaci pevně pod kontrolou a že se na ně nezapomíná.

Po vystání každé fronty potřebuje naše psychika čas na zotavení. V různých podobách doznívá frustrace, hledáme způsob, jak znovu nabýt rovnováhu a snažíme se vymazat negativní zkušenost, i když si zároveň uvědomujeme, že k ní dojde znovu.

Myron Hlynka z University of Windsor nabízí úsměvný způsob, jak vstoupit do fronty promyšleně. Pravidla znějí jednoduše: když si můžeš vybrat, jestli čekat tady, nebo tam, čekej radši tam. A lepší je stát v řadě jako první, protože není důvod stát poslední. Autor ale hned upozorňuje na paradox svého axiomu, jímž je fakt, že když se nezařadíš jako poslední, nebudeš ani první. Jestli právě tohle je cesta, jak si čekání ve frontě udělat únosnějším, si můžete ověřit v praxi třeba při předvánočním nakupování.

snad nejcitelněji vnímáme při pohledu na řadu k vedlejší kase. Sledujeme, jestli se hýbe rychleji – a pokud ano, naše nespokojenost narůstá. Sovětský vynález Když v roce 1985 vyšla v Paříži kniha ruského spisovatele Vladimíra Sorokina Fronta, Západ se nestačil divit. Román ve formě dialogů podal autentické svědectví o záhadném fenoménu, který se svou absurditou úplně vymykal z kontextu všeho, co bylo o Sovětském svazu v západních zemích všeobecně známé. V nekonečné řadě před prodejnou se odehrávaly celé osudy lidí, kteří ztratili identitu a seskupili se pod vlajkou „vystát na cokoli“. Sorokin poodhalil odvrácenou tvář rozvinutého socialismu. Sovětský svaz byl supervelmocí v dosahování defi citu a tímto způsobem odchoval několik generací. Na pozadí akutního nedostatku se zformovala celá kultura. Odchovanec socialismu ve frontách nestál, on v nich žil. Rusové dodnes žertují, že jejich zem byla frontami propletená lépe než železniční sítí. Když vezmeme v úvahu, že nedostatkovým zbožím bylo prakticky všechno počínaje zápalkami a toaletním papírem, čekalo se dokonce i tehdy, když nikdo netušil, jestli vůbec a co si ve frontě vystojí. Do řady se pro jistotu postavil každý, protože zástup lidí byl jasným důkazem, že čekání se může vyplatit. Vystávání ve frontách se v SSSR vnímalo jako druhé zaměstnání a podle statistik v něm sovětský občan strávil 30 % svého volného času.

Autorka vystudovala obor slovanská filologie na Filozofické fakultě Prešovské univerzity, je doktorkou literárních věd a působila na tamní katedře rusistiky a translatologie. V současnosti žije ve Španělsku.

Další informace najdete v časopisu Psychologie Dnes, který vydává Portál.

Názory k článku (3 názorů)
Pohled z druhé strany nevolník z obchodu 24.12.2014 17:19
*Re: Pohled z druhé strany Bára 29.12.2014 14:7
**Re: Pohled z druhé strany fyi 2.1.2015 9:18




Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

ValinkaKubaADÉLKAADELINKAmiláček ADELINKAADÉLKA☺VikiBříško

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.