Rodiče musí být při výběru školy vytrvalí

Integrace dítěte se specifickými potřebami do běžné školy je v naší společnosti stále aktuálním problémem. Jaká jsou úskalí, s nimiž se rodiče integrovaného dítěte musí potýkat? O svou zkušenost se s námi podělila Lenka M.

S jakou diagnózou se potýkáte a jak se projevuje?

Mému synovi byla diagnostikována vývojová dysfázie středního stupně. Projevuje se mnoha různými příznaky. Ty nejnápadnější se nachází v oblasti vývoje řeči, ale narušeny mohou být v různé míře všechny komunikační roviny. Dochází tak k celkovému nerovnoměrnému vývoji osobnosti - narušení zrakového i sluchového vnímání, paměťových funkcí, poruchy pozornosti a výtvarného projevu, narušení mezilidských vztahů a další. Projevy této poruchy tak jsou - opožděný vývoj řeči, patlavost, špatná srozumitelnost, citlivost, problém s porozuměním a soustředěním.

Jaké odborníky jste za celou dobu navštívili a kteří vám byli k "užitku" a kteří spíš "pro starost" (a zlost)?

Nejtěžší bylo rozpoznat, že je něco špatně. Podle pediatra byl vývoj v normě, u chlapců je opožděný vývoj řeči normální, pro jistotu jsme ale absolvovali ve 2,5 letech několik vyšetření na foniatrii i diagnostické vyšetření v APPLA (asociace pomáhající lidem s autismem), vše bez nálezu. Na doporučení známých jsme se později dostali k paní doktorce PaedDr. Daně Kutálkové, která hned diagnostikovala vývojovou dysfázii a navrhla nám další "léčbu". Andrej začal chodit do logopedické školky, navíc jsme každý den cvičili dle doporučení DYS centra a paní doktorky. Také jsme zkoušeli různé metody, které aktivují centra řeči a působí pozitivně na vývoj jemné motoriky. Naše zkušenost? Vytrvalost. Co si člověk sám nenajde, to nemá. Díky Bohu za internet a rady známých, kteří se pohybovali v oblasti speciální pedagogiky a znali různé organizace a sdružení. Riziko je totiž především v tom, že se musí začít včas, ale správná diagnóza může bohužel přijít až v době, kdy je vlastně už na nějaký trénink pozdě.

Jak u vás probíhalo hledání školky a školy?

Využili jsme služeb SPC Vertikála na Praze 6, které se zaměřuje na práci s klienty s mentálním postižením a klienty s poruchami autistického spektra (PAS), ale také poradenstvím a diagnostikou. Andrej tam chodil rok na "školní přípravku" pro děti s poruchami soustředění a různými DYS handicapy. Na základě této spolupráce nám pak pracovnice Vertikály vytipovaly vhodné školy, které mají zkušenosti s integrovanými dětmi. Díky nim jsme tak našli školu, s níž jsme spokojení. Z Vertikály navíc dodnes (min. 2× za rok) chodí na návštěvy do školy, také přímo na vyučování, konzultují s učitelem případné problémy a sepisují zprávu, na základě které má Andrej od 1. třídy asistenta na vybrané hodiny ve vyučování.

Co pro vás bylo při výběru školy nejdůležitější?

Nejdůležitější je ochota školy takové dítě přijmout. I když ze zákona neexistují žádné výjimky pro vybrané školy, realita je jiná a někde vám rovnou řeknou, že na práci s takovým dítětem u nich není čas. Člověk dá většinou na první dojem, my jsme měli štěstí, že jsme objevili školu, kde se nebojí integrovat děti, a navíc tomu přizpůsobují i podmínky (dvě 1. třídy s menším počtem dětí, interaktivní tabule v 1. a 2. třídě, asistent pro více dětí, služby speciálního pedagoga atd.).

Jaká jsou kritéria kladená na děti v případě žádosti o jejich integraci do základní školy?

U nás stačil rozhovor s panem ředitelem, protože Andrej nevyžadoval žádnou speciální péči, problém byl pouze ve srozumitelnosti jeho řeči a jeho schopnosti vnímat a pochopit, co se od něj požaduje. Největší obavy jsem měla z toho, jak ho přijme kolektiv dětí ve třídě, ale vše naštěstí dopadlo bez problémů.

Co bylo podle učitelů důležité proto, aby integrace probíhala úspěšně? Probírali jste možná úskalí integrace?

Důležitá je spolupráce s učitelem. My měli pravidelné schůzky s učitelkou a pracovnicí SPC Vertikála a speciální pedagožkou školy, na které jsme probírali možná úskalí a řešili aktuální problémy. Výhodou bylo, že Andrej byl zvyklý již ze školky na "práci" doma, kdy jsme každý den museli dělat různá cvičení a hry. Takže přechod do školy a navyknutí na její řád pro něho nepředstavoval takový zlom jako třeba pro jiné děti. Náročné pro něj bylo spíš udržení pozornosti po celou hodinu - byl více unavený a potřeboval i během hodiny chvilku pro sebe.

Jaké jsou nejčastější obtíže integrovaného žáka s touto diagnózou?

Složitější je to v tom, že se dítě vyvíjí ve skocích, některá období se dokonce i přeskočí a jejich absence má pak vliv na plynulost dalšího vývoje. Nejtěžší pro nás byla jemná motorika, problémy s psaním, porozuměním mluvenému slovu a s výtvarnou výchovou (poruchy ve vnímání barev a jejich rozlišování, nevyzrálost kresby…). Problém je také v komunikaci s dětmi - srozumitelnost a tempo řeči, vyjadřování i okruh oblastí, které dítě s touto diagnózou má. V tom se blíží dětem s autismem, protože ho většinou nebaví věci jako "normální" děti, ale zaměří se na nějakou oblast, která je pro něj zajímavá (typickou oblastní zájmu je vesmír, krystaly, Star Wars atd.). Tyto děti mají velkou fantazii a žijí si ve vlastním světě, někdy je proto pro ně těžké najít kamaráda, který by to pochopil.

Jak probíhal Andrejův vstup na školu a jak se cítí ve škole dnes?

Navzdory všemu, co jsem zmínila výše, byl jeho vstup na školu bez problémů a jeho zařazení do kolektivu také. Přičítám to hodně Andrejově povaze, neboť jeho velkou výhodou je otevřenost, vstřícnost a stále dobrá nálada. Díky tomu si brzy získal učitele ve škole i v družině, dobře vycházel vždy se spolužáky i s žáky z vyšších ročníků. 1. a 2. třída byla bez problémů, nejtěžší zkouškou bylo až spojení 3. třídy do jedné, kdy odešlo hodně Andrejových kamarádů na jiné školy a ještě k tomu přišla nová třídní učitelka. Ale i to jsme časem úspěšně zvládli.

Jak vypadá spolupráce rodiče s integrovaným žákem a učitele? Liší se nějak výrazně od běžných spoluprací?

Andrej chodí na speciální hodinu, která je pro děti s DYS problémy, kdy s nimi učitelka řeší věci, na které nemá v hodině čas - jedná se hlavně o češtinu. Jinak je spolupráce rodiče s učitelem asi těsnější, než je běžně zvykem - častější schůzky, konzultace, řešení aktuálních problémů a důsledná domácí příprava.

Setkala jste se někdy s nepochopením ze strany jiných rodičů?

Já osobně ne, ale někteří rodiče si stěžovali na nespravedlivé hodnocení, hlavně na možnost individuálních plánů a mírnějšího známkování. I když to není zcela tak, jak se domnívají, individuální plán dává jen možnost využívat jiné prostředky na zjištění stavu vědomostí žáka - děti píší kratší diktáty, mají možnost doplňování i-y a nemusí psát celé věty nebo být zkoušené pouze ústně. V celkovém kontextu to ale stejně nezaručí dítěti dobré známky. V tom je to spravedlivé.

Je něco, co vám citelně chybí a co byste zásadně změnila v rámci spolupráce rodič a škola?

Já měla ve výběru školy štěstí. Když poslouchám jiné rodiče a jejich problémy týkající se školy, kde neřeší žádný handicap, musím říct, že v tomto ohledu nám osud přál.

Jaký je výhled do budoucna, přemýšlíte o nějaké konkrétní střední škole?

Diagnóza dysfázie je poměrně nová, prognózy proto nejsou zcela jasné. Odborná literatura upozorňuje, že děti s touto diagnózou mají problémy s učením a málokteré se dostane na vysokou školu. Zatím to neřeším, uvidíme, jak se to celé vyvine, každé dítě je originál a neustále se mění. Byla bych ráda, kdyby v životě dělal hlavně to, co ho bude bavit. Je pravda, že má rád tanec a hudbu, tak možná skončí na nějaké umělecké škole, uvidíme.