Teplé slunečné dny každoročně odhalí pihy, pigmentové mapy a skvrny. Zároveň také přispívají k jejich vzniku.
Hyperpigmentací jsou desítky a mohou mít různé příčiny. V zásadě však můžeme říci, že jde o poruchu tvorby nebo distribuce pigmentu spojenou se ztmavnutím kůže. V naprosté většině případů se jedná o kosmetický problém, který daleko negativněji prožívají ženy, zejména proto, že poruchy pigmentace se objevují na místech vystavených slunečnímu záření – tedy na obličeji, rukou a dekoltu. Nejčastěji se vyskytují melaninové pigmentace, které můžeme rozdělit na vrozené a získané. Ty první, geneticky podmíněné, se projevují jako pihy (ephilides) zpravidla u rusovlasých či světlovlasých jedinců, tzv. keltských, tedy světlejších fototypů pleti, hlavně v obličeji, na pažích, zádech a hrudníku. Pihy v současné době nepředstavují žádný velký společenský handicap – a jde-li skutečně jen o tyto drobné ostře ohraničené skvrnky, které nemění barvu, tvar ani povrch, nejsou ze zdravotního hlediska nebezpečné.
Získané melaninové hyperpigmentace se často vyskytují u jedinců s vyšším fototypem, zejména u žen středního věku. Ostře ohraničené světle nebo tmavě hnědé skvrny s nepravidelnými mapovitými okraji, které se objevují převážně v obličeji, mnohé ženy vnímají jako estetický problém. Pigmentové mapy zvané melasma se vyskytují pouze na těch částech těla, které jsou vystavena slunci, během léta obvykle tmavnou, přes zimu dochází ke zlepšení. Chloasma jsou hyperpigmentace spojené s hormonálními výkyvy zejména v těhotenství (po porodu obvykle mizí) nebo při užívání hormonální antikoncepce, při poruchách štítné žlázy, přispívat k nim mohou i určité léky nebo kosmetické přípravky. Podle dermatologických statistik trpí hyperpigmentacemi 10–20 % žen užívajících hormonální antikoncepci.
Pigmentové skvrny mohou být i v centrální části obličeje (čelo, nos, brada) nebo pod nosem imitovat knírek. I když se podaří skvrny zesvětlit či odstranit, v případě nové sluneční expozice se mohou hyperpigmentace objevit znovu, protože tvorba melaninu je přirozenou reakcí pokožky na UV záření.
U exponovaných jedinců ji mohou vyvolat všechny druhy UV záření – slunce, solária i další umělé zdroje. A vůbec nemusí jít o cílené opalování, stačí jakýkoli pobyt na slunci – značná část UVA paprsků proniká i přes sklo. K nerovnoměrné aktivaci melanocytů, buněk vyrábějících melanin, která způsobuje tvorbu skvrn, může u zvlášť citlivých osob dojít během několika minut.
Pigmentové skvrny vznikají i na místech, kde na kůži proběhla zánětlivá reakce (vyrážka, akné), v místech poranění a jizev, protože se zde vytváří více kožního barviva.
Střední věk (zhruba nad 30 let), kdy se mohou objevit první získané hyperpigmentace, souvisí s tím, že jde o typický kumulativní problém. Kůže má „paměť“, takže následky nadměrného slunění (a pobytu na slunci bez fotoprotekce) v podobě pigmentových skvrn se neprojeví okamžitě, ale až po letech.
Všechny melanocytové skvrny, k nimž řadíme ještě lentiga (nepravidelné ostře ohraničené tmavé skvrny zpravidla na kůži starších osob) a tzv. kávové skvrny (podle barvy bílé kávy) jsou sice spojené s expozicí UV záření a se stárnutím kůže, zhoubné nádory z nich však nevznikají. Představují tedy především estetický, kosmetický problém, který může negativně ovlivnit sebevědomí svého nositele. To bývá také hlavní důvod pro jejich korekci a snahy o bělení kůže. V současné době je nejspolehlivější korekce dermatologickým vysokofrekvenčním laserem. Pro kosmetické, resp. psychologické důvody zákroku dnes mají pochopení nejen kliniky estetické medicíny, ale i klinická dermatologická pracoviště.
Jinou kapitolou jsou mateřská znaménka (pigmentové névy), protože některé z nich v sobě nesou riziko postupného vzniku nádoru kůže, zejména maligního melanomu. I mateřská znaménka mohou být na kůži přítomná už v okamžiku narození nebo získaná později (nejvíce přibývají do 30 let věku). Také zde hraje genetika důležitou roli – průměrně bychom našli u třicetiletého jedince bílé rasy 20–30 malých melanocytových mateřských znamének, což v praxi znamená, že někdo nemá žádné a druhý, geneticky disponovaný, jich má po celém těle stovky.
V dětství a v dospívání mají změny barvy, tvaru či velikosti zpravidla fyziologický, přirozený původ, po pubertě ale změny melanocytových znamének mohou signalizovat růst nádorové bujení. Z tohoto hlediska jsou nejrizikovější dysplastické névy, zpravidla 10–15 mm velké, neostře ohraničené a nestejnoměrně pigmentované skvrny. Jednak se nejčastěji „zvrhávají“ v maligní melanom, mnohdy od něj navíc bývají při diagnostice špatně odlišitelné. Proto je nezbytné je pravidelně dlouhodobě sledovat a v případě pochybností operativně odstranit.
„Průměrně v Česku zachytíme 19 nových případů melanomu na 100 000 obyvatel, za posledních 40 let je jeho výskyt 6krát vyšší,“ říká lékařka Monika Arenbergerová. Také v případě zhoubného bujení se uplatňuje paměť naší kůže. Proto lékaři doporučují věnovat pozornost i dětem – jejich chování na slunci je totiž klíčové pro vznik kožních nádorů v dospělosti.
Skok