Rozvod: jak ven z bludného kruhu? Přizvěte mediátora!

Pokud nechcete, aby váš další život určil soudce, je tu jedno řešení - vyhledejte mediátora.

Mediace jako způsob řešení sporů se u nás „zabydlela“ poměrně nedávno, teprve v 90. letech minulého století, ale většího rozšíření se dočkala až v posledních deseti letech. V průběhu let vzniklo několik skupin, které se mediací zabývají a poskytují mediační služby a vzdělávání mediátorů. Nejširší zastoupení má Asociace mediátorů ČR, která je i držitelem akreditace ke kvalifi kačnímu kurzu řešení sporů technikou mediace.

Podstatou mediace je neformální způsob řešení konfliktu za pomoci někoho neutrálního, kdo se snaží oběma stranám dohodu maximálně ulehčit a zprostředkovat. Takovým neutrálním člověkem je právě mediátor, který oběma účastníkům sporu (v případě rozvodu tedy manželům) pomáhá, aby si uvědomili, co je jejich zájem, pochopili druhou stranu a zároveň byli sami vyslyšeni a pochopeni. Mediátor, člověk vyškolený v hledání pro obě strany přijatelných řešení, je tu proto, aby manželům pomohl najít společná praktická řešení. Na konci takového setkání (nebo několika setkání) je pak reálná dohoda, ke které dospěli oba protivníci společně. Zní to jako samozřejmost? Ve skutečnosti je dohoda mezi rozvádějícími se partnery často hodně obtížná. Ve hře jsou vzedmuté emoce, vztek, smutek, strach, že budou považováni za ty „slabší“, pokud by se chtěli dohodnout nebo dokonce ustoupit… A jakmile do hry vstoupí advokáti obou stran, bývá někdy dohoda už opravdu řešením z říše fantazie. Často se rozhoří lítý boj o pozice, kdy ústup v zájmu dohody (třeba o péči o děti nebo výživného) je skoro nemožný. Mediace nabízí chráněné prostředí, ve kterém se oba rozhněvaní partneři mohou cítit natolik bezpečně, že mohou konečně místo dalších argumentů, které by protistranu „zničily“, hledat způsob, jak se přece jen dohodnout. Podle mediátorky Jitky Křivohlavé je největší výhodou mediace oproti soudnímu řízení její důvěrnost (mediace je neveřejná), dále to, že je rychlá a není nutné na ni dlouho čekat. Mediace umožňuje oběma stranám svobodně se rozhodovat, bez zásahů třeba ze strany soudu. Oba partneři mohou hledat nová, třeba i neobvyklá řešení, mohou převzít zodpovědnost za svůj osud do vlastních rukou a místo hledání chyb a kořenů problémů v minulosti se mohou začít orientovat na budoucnost.

Co umí mediátor?

Mediace v sobě spojuje prvky sociologie, psychologie, práva a dalších oborů. Není ale nutné, aby byl mediátor psycholog, sociolog či právník. Naopak, jednostranné odborné zaměření je tu spíše na škodu. Mediátor musí umět hlavně výborně komunikovat, musí umět naslouchat, analyzovat informace, definovat sporné body. Samozřejmě ovládá techniky a metody mediace a především to musí být člověk osobnostně zralý.

Jak mediace probíhá?

Jak už bylo řečeno, do mediace vstupují oba partneři dobrovolně - dohodli se, že se zkusí dohodnout, a že k tomu pozvou jako prostředníka někoho, „kdo se v tom vyzná“, tedy mediátora. A potom už zbýva jen domluvit si termín prvního setkání. Na okraj jen praktická poznámka - na platbě za jeho služby se oba partneři podílejí půl napůl.

„Samotná mediace má několik fází,“ vysvětluje mediátorka Soňa Toumová. Mediátor nejdřívě vysvětlí principy mediace, to, jakými fázemi mediace probíhá a také jakou roli v ní bude hrát on sám. Podle Toumové je důležité, aby oba partneři souhlasili s tím, jakými pravidly se bude mediace řídit (třeba jak se budou vzájemně oslovovat, že si nebudou skákat do řeči, ale třeba i jak dlouho bude mediace trvat). A pak už obě strany dostanou prostor a mohou popsat svůj pohled na situaci. Mediátor jim při tom pomáhá, aby nesklouzli do kolotoče výčitek, obviňování a útoků, právě díky němu se může atmosféra trochu vyčistit. A výsledek mediace? „Výsledkem úspěšné mediace je jasně formulovaná a prakticky uskutečnitelná dohoda. Je potřeba zdůraznit, že se na ní podílejí obě strany. Dohoda je v písemné podobě, je stvrzena podpisy účastníků a mediátora (mediátorů),“ říká Toumová.

Jak moc je dohoda závazná?

Výsledkem úspěšné mediace je tedy dohoda.

Přesto se ale může objevit otázka, do jaké míry je taková dohoda vlastně závazná. Co když jeden z partnerů dohodu poruší? Mediace je dobrovolná a lidé se pro ni rozhodují, když se chtějí dohodnout. To je základní předpoklad.

Mediátor jim nic nedoporučuje ani nenařizuje. A právě to, že se lidé pro dohodu rozhodnou dobrovolně, je tím nejdůležitějším předpokladem, aby dohodu neporušovali - narozdíl od autoritativního rozsudku soudu, který většinou dopadne pro jednu nebo pro obě strany špatně, a který proto lidé někdy nemají vůli dodržovat.

Nicméně když jeden z bývalých partnerů přestane dohodu dodržovat, má ten druhý možnost hledat spravedlnost u soudu.

„Mediace by ale neměla být slabší alternativou soudního řízení, a proto mají strany možnost dosáhnout vykonavatelnosti mediační dohody, zajišťující vymahatelnost státem. To znamená, že pokud jedna ze stran nebude dohodu dodržovat, může se druhá strana obrátit na soud,“ říká Aneta Cermanová, další z oslovených mediátorů. „Vykonavatelnost mediační dohody můžou strany dosáhnout buď jejím schválením ve formě soudního smíru (soudní poplatek 500,-Kč) anebo dodatečným sepsáním mediační dohody ve formě notářského či exekutorského zápisu s doložkou vykonatelnosti.“

Někdy ale partner nechce…

Může nastat i situace, kdy jeden z partnerů mediaci odmítá, zatímco ten druhý by ji chtěl vyzkoušet. Do mediace samozřejmě nikdo nikoho nemůže nutit. Přesto ale může oslovený mediátor alespoň nabídnout informace o tom, co vlastně mediace je - možná, že za odmítnutím je jen nedůvěra v něco neznámého. „Je dobré promluvit si s tím, kdo mediaci odmítá, o tom, jak si představuje v budoucnosti řešení u soudu. Je možné, že o tom nepřemýšlel - v této chvíli se mu otevírá určitá smírnější cesta řešení,“ vysvětluje Soňa Toumová.

Děti se mediace neúčastní

Rodinné mediace se účastní jen rodiče a mediátor. Děti by u mediace být neměly, i když se obvykle jedná o nich a jejich zájmech. Není ale dobré, aby byly u někdy dost klopotného a konfliktního hledání dohody. Podle mediátorky Jitky Křivohlavé ale není účast dětí úplně vyloučená - pokud jsou rodiče ve fázi konstruktivního hledání nějakého řešení. V rámci dohody mohou rodiče upravit třeba i podíl prarodičů na výchově vnoučat (rodiče se třeba dohodnou, že děti se budou s prarodiči vídat, a zakotví to ve smlouvě), ale k tomu není nutné k mediátorovi zvát i prarodiče. Během mediace při rozchodu partnerů se ale někdy nejedná jen o děti a majetek: „Předměty mediačního jednání bývají nejrůznější a domácí mazlíčci k nim také patří. Péče o ně pak často bývá obsahem dlouhého hledání oboustranně přijatelného řešení,“ podotýká Jitka Křivohlavá.

Mediace se někdy zaměňuje s rodinným poradenstvím či psychoterapií. To je ale chyba, mediace probíhá jinak než terapie a má i jiné cíle: „Mediace se zaměřuje na konkrétní řešení problémů a primárně se nezabývá na rozdíl od terapie interpretací psychických stavů.

Přestože následné psychické změny účastníků mediace mohou nastat a nastávají, mediační proces nespočívá ve zkoumání emoční sféry.

Nicméně jedním z úkolů mediátora je umět pracovat s emocemi účastníků, pomáhat jim ve vzájemném pochopení a zajišťování vzájemného respektu. V neposlední řadě musí mediátor umět pracovat se svými emocemi tak, aby mohl zůstat nestranným a nezaujatým prostředníkem,“ vysvětluje Jitka Křivohlavá. Mediátor s rozvádějícími se rodiči nebude probírat jejich traumata z dětství ani důvody, proč se jejich manželství rozpadá. Bude s nimi hledat dohodu, která jim usnadní budoucí život.

ODBORNÁ SPOLUPRÁCE
Mgr. Jitka Křivohlavá, jitka.krivohlava@post.cz
JUDr. Aneta Cermanová, anetacermanova@seznam.cz
Soňa Toumová, STmediace@seznam.cz