Zádušní, stodenní, kokrhavý, zkrátka černý…

Ústav pro péči o matku a dítě v pražském Podolí chce chránit novorozence proti černému kašli přeočkováním maminek po porodu i dalších rodinných příslušníků a vůbec všech lidí, kteří s dítětem přijdou do styku. Takzvaná „cocoon strategy“ (zámotek v podobě proočkovaného okolí chrání dítě) je například ve Francii doporučována již od roku 2004.

Návrat černého pasažéra

Černý kašel se zavedením povinného očkování (u nás od roku 1958, do té doby na nákazu umíraly ročně stovky malých dětí) byl dlouhá léta na ústupu, až prakticky vymizel. Od konce devadesátých let však došlo opět k nárůstu onemocnění zejména mezi dětmi staršími dvanáct let. Důvodem je pravděpodobně jednak adaptace původce onemocnění (bakterie Bordetella pertussis) na očkovací látku a změny v samotných bakteriích kolujících v populaci. Ukazuje se, že ochrana po očkování je zhruba 3 – 12 let. Velký nárůst výskytu černého kašle u dospívajících proto také vedl od roku 2009 k zavedení přeočkování proti černému kašli pro děti ve věku od 10 do 11 let (základní očkování do té doby obsahovalo čtyři povinné hexavakcíny zhruba do osmnácti měsíců věku čtyři a přeočkování mezi pátým a šestým rokem života). Situace je podobná i v dalších evropských zemích. Například ve Francii bylo druhé přeočkování zavedeno již v roce 1998.

Ochrana na celý život neexistuje

„Černý kašel patří mezi vysoce nakažlivá onemocnění dýchacího ústrojí. Přes desítky let trvající očkování je stále nejhůře kontrolovatelným onemocněním a i dnes pátou až osmou nejčastější příčinou dětské úmrtnosti. Závažný je zejména pro novorozence a malé kojence.

Za posledních pět let mezi nimi došlo ke třem úmrtím. Ve všech případech šlo o zdravé jedince, kteří se nakazili v nejužší rodině, od sourozenců nebo od samotných rodičů,“ říká epidemioložka Kateřina Fabiánová ze Státního zdravotního ústavu. Jak je to možné? Jednoduše: černý kašel vůbec není snadné diagnostikovat, jistotu přinese pouze biologické vyšetření. Projevy nemoci, zejména ve vyšším než kojeneckém věku, nemusí být nijak nápadné a s protahovaným pokašláváním k lékaři chodí málokdo.

Nakolik může černý kašel zůstat nerozpoznán u větších jedinců, u kojenců a malých dětí, které ještě neumějí kašlat, bývají průběh a projevy charakteristické a nebezpečné: děti se zajíkají (odtud lidový název „zajíkavý kašel“) při nadechnutí nebo až k zástavě dechu (kašel „zádušní“), únavné kašlání může trvat i několik měsíců („stodenní“ kašel), často připomíná kokrhání. Vyvolavatel černého kašle produkuje toxin, který může v krajních případech způsobit horečku, křeče až s poruchou vědomí nebo krvácení do kůže a zejména promodrání v okolí kořene nosu, fleky mohou být i dosti tmavé (odtud název nejčastější „černý kašel“).

„U dospívajících a dospělých pacientů je průběh mírnější a může probíhat pod obrazem lehké virózy, na kterou nasedne přetrvávající kašel. Nemoc může probíhat i zcela bez příznaků a tito zdánlivě zcela zdraví lidé mohou nakazit další osoby ve svém okolí. Až 32 % dospělých, kteří kašlou přes dva týdny, má černý kašel. Bohužel, ani prodělané onemocnění nezaručuje člověku celoživotní ochranu (ta v tomto případě činí asi 4 až 20 let). Národní imunizační komise proto také doporučuje přeočkování dospělých kombinovanou vakcínou proti černému kašli, tetanu a záškrtu nejlépe jednou za deset až patnáct let nebo alespoň jedenkrát v dospělém věku. Dospělý člověk prodělá nějakou formu pertuse, jak černý kašel odborně nazývá, průměrně dvakrát až třikrát za život, upřesňuje Kateřina Fabiánová.

Nejlepší lék, včasná diagnóza

Černý kašel je léčitelný antibiotiky, a to i u těch nejmenších. Důležité je však včas nemoc odhalit. Pozdější nasazení antibiotik už průběh onemocnění neovlivní, zabrání však jejímu dalšímu šíření. A to je kámen úrazu. Zatímco pro dospělého, jinak zdravého jedince, který už nemá protilátky, je černý kašel nepříjemný a na dost dlouhou dobu ho přiková do postele, pro dosud neočkovaného novorozence může být včas nerozpoznaná diagnóza fatální. Ochranné látky přenesené z matky na novorozence totiž účinkují jen krátce, mizí v průběhu čtvrtého až osmého týdne života. „Ve věku dvou měsíců nemá devadesát pět procent všech dětí proti černému kašli žádné protilátky,“ upřesňuje Kateřina Fabiánová.

V lepších případech se právě tehdy někdy začíná s očkováním. Přičemž první sada očkování, která by již měla přinést kýženou ochranu, může být ukončena někdy kolem 20. týdne života. Právě první čtyři až pět měsíců jsou tedy nejrizikovější. Toto konstatování právě vedlo k vypracování zmiňované ochranné „cocoon“ strategie.

Ať již využijete možnosti proočkování celé rodiny, nebo ne, určitě se vyplatí nepodceňovat jakýkoliv podezřelejší kašel u nejmenších miminek. Možná, že by stálo za úvahu, zda se nevrátit k praktikám našich babiček, kdy se dodržovalo období šestinedělního „hájení“ matky i dítěte. Zkrátka nevyrážet s pětidenním kojencem zbytečně do obchodních center a jiných exponovaných míst. Nepodléhat panice, vědět o stávající situaci, nepodceňovat kašel u nejmenších a v případě podezření požádat svého pediatra o laboratorní vyšetření na zákeřné onemocnění.