Karel Kuchař - muž, který sází stromy

Osud někdy umí zamíchat kartami tak, že by se člověk raději složil, než by se jej vyptával. Kdo by řekl, že mladík ve věku plné síly vstane toho rána sám naposled? Stačil jeden skok do jezera v jeho neznámém zákoutí. Na jeho dně čekala na Karla zlomenina třetího krčního obratle a doživotní rozsudek. Vozík.

Karel ochrnul na obě nohy a částečně i na ruce. Vlastně má štěstí, spíš by neměl žít - divili se lékaři, když nad ním lámali hůl. Původní očekávání specializovaných pracovišť té doby se jaksi promítlo do péče. Že zřejmě přežil omylem pochopil, když mu dekubit nadobro rozkousal kyčelní kloub.

Těžká doba plná změn

Ale až v Kladrubech měl dostatek času k přemýšlení. Jak těžký je tento boj! Rozhodnut o vítězství, trénoval své tělo jak jen mohl… "a při svém soustředění se na sebe a jediný cíl jsem přitom zapomínal na všechny ty důležité detaily okolo", říká Karel, "jako třeba záněty močových cest." Vlivem neustálého sezení se totiž mohou v této oblasti demonstrativně vytvářet různá zanícení. "Pokud člověk nebere varovné signály vážně, může to skončit i odebráním ledvin, jako se to málem stalo mně," popisuje.

Bylo taky potřeba naučit se znova komunikovat i se svými nejbližšími. "Všichni měli tendenci se mnou mluvit jako bych byl z křehkého skla. Což je chyba," dodává.

Po rehabilitacích v Kladrubech se Karla ujali rodiče. Skvělé zázemí, které v nich měl, mu v jeho cestě zásadně pomáhalo. Uvědomoval si, že tenhle opatrovnický stav ale nepotrvá věčně a tížil jej strach ze své vlastní budoucnosti. Má vlastně naději na nějakou? Po osmi letech svého utrpení se setkal s jedním zázračným léčitelem. Pan tajemný sliboval uzdravení. Pravidelně Karla zásoboval jakousi "energií". "Prostě zabalil energii z okolí do takové imaginární koule a hodil ji do mě," vypráví Karel, "Neměl jsem pocit, že by to nějak fungovalo, ale on mě ujišťoval slovy: Počkej za půl roku! A na ten okamžik nikdy nezapomenu. 22. Října ve 21 hodin mě polilo horko. Všechno ve mně, co se díky neustálému sezení pošramotilo, začalo opět bezbolestně fungovat. A hlavně - najednou jsem mohl fyzicky pohnout palcem u nohy. Což se mi do té doby ani při největší snaze nikdy nepodařilo."

Karel byl nadšen. Všem blízkým vyprávěl, co se stalo. "Zvláštní byla jen ta husí kůže, kterou jsem při tom sdílení měl, doslova mi šel mráz po zádech" říká. "Díky svému vlastnímu zážitku jsem se neomylně dotkl něčeho nadpozemského. Nevěděl jsem, co to je, nebo jak se to jmenuje - věděl jsem, že Něco JE. A tak jsem se začal zajímat o metafyziku. Po všech možných průzkumech jsem skončil u Bible a v jednu chvíli jsem uvěřil v Boha. Což byl pro mě zásadní průlom. Došlo mi také, že to Něco v oněch rituálech s panem tajemným Bůh nejspíš nebyl, a proto jsem se své možnosti na takovéto uzdravení vzdal. Pochopil jsem totiž svou skutečnou cestu. Víra v Boha mi vzala všechny úzkosti a po osmi letech dala také možnost naprosto přijmout svůj doživotní scénář: Ano, už nikdy se nepostavím. Je třeba hledět vpřed."

Jedním dechem Karel dodává, že člověk je v těchto životních zkouškách postaven do situace, kdy má v podstatě vždy jen dvě možnosti : Stát se do konce života pesimistou světa se všemi jeho přívlastky, nebo s čistým svědomím ŽÍT s tím, co je a se vším, co přijde. Karel si díky Bohu konečně vybral život.

Jestli myslíte, že tady příběh skončí s výzvou "posílejte dary na účet", pak se mýlíte, story pokračuje..

Karel se vzepřel nespokojenosti, pasivitě a domněnce, že může od světa jen přijímat. Svou pozornost zaměřil na to, kde a co může udělat pro dobro věci. Zatoužil "dávat". Jeho aktivity nabraly osudových obrátek.

V roce 1994 inicioval a společně s jinými založil Speciální pečovatelskou službu v Kladně. Komplex s 250. bytovými jednotkami. Tato organizace dodnes poskytuje všem ubytovaným s tělesným postižením 24h péči sedm dní v týdnu. Její patronkou je známá herečka Simona Stašová. Do roku 2007 stál v tomto sdružení v pozici Manažera. Občanské sdružení SPS Kladno také vydalo kalendář pro tento rok. Projekt s názvem 4. Kolo aneb Jdeme s kůží na trh spojuje ve svých unikátních obrazech dva odlišné světy. Svět sportovců a vozíčkářů s těžkým tělesným postižením. Jak to dopadlo můžete posoudit zde: www.4kolo.cz

Začal také řešit neuspokojivou situaci s chybějícími nebo nedostatečnými nájezdy na chodníky. Nabízí proto aktivně bezbariérový systém nájezdů za podstatně nižší náklady, než je běžně zvykem.

Stal se jedním z lektorů rekvalifikačního kurzu ve vzdělávacím centru ACZ v Praze, kde dodnes působí.

Společně s firmou Missiva, v níž také zastává pozici obchodního referenta, zorganizoval výstavu a prodával vlastnoručně malované obrazy.

Svůj um záhy propůjčil i vypalovačce na dřevo. Na stránkách www.karlovobudky.cz si můžete u Karla zakoupit originálně zdobené budky pro ptáčky. V kladenských sadech díky akcím, které Karel uspořádal, už nejedna taková budka visí. Karel nejen dobrovolně a zdarma věší budky, ale také sází stromy! Bujná vegetace je přece náš dech života. "Je spousta míst, která by mohla být zdravě osázena a nejsou. Třeba i plochy podél nových silnic a dálnic. I zde vidím prostor", upřesňuje Karel.

Možná vás nepřekvapí, že Karel si budoucí stromy pěstuje z kaštanů a žaludů doma sám. Tohle pozitivní vnímání se promítá do celé Karlovy bytosti a čiší z jeho očí. Ale na tohle je potřeba dozrát, tohle můžeme dělat jen tehdy, když chceme "dávat" a nesobecky milovat. Když nelkáme nad svým těžkým osudem, ale ptáme se, co dobrého ještě můžeme udělat.

Momentálně je Karel krom jiného ředitelem Chráněného bydlení pro mentálně postižené v Praze - Lhotce.

Staví svépomocí dům pro jeho vlastní rodinu. Se svou ženou, také "vozíčkářkou", jsou spolu už bezmála dvacet let. "Jana je pro mě jako světlo. Chci ji tímto způsobem vyjádřit "děkuji" za zázemí, které mně a naší rodině vytváří. Děkuji za tvou lásku, Jano, neumím si bez tebe svůj život vůbec představit," říká Karel. Vychovávají syna Štěpána, který, jak se zdá, handicapem svým rodičů nijak netrpí. Sám Karel k tomu podotýká, že jejich postižení je v tomto smyslu výrazně neovlivňuje. Přesto jej mrzí situace, kdy nemůže prožívat některé společné chvilky se synem vždy aktivně..

"Za všech okolností musí člověk zlomit svůj vlastní negativizmus, " říká Karel a dodává: " Hledat nové možnosti a podněty."

Zde tedy náš rozhovor s Karlem končí. Tento malý příběh o velkém muži s handicapem o dvou kolech mimo jiné krásně mění předsudky, které někteří lidé mívají vůči handicapovaným, nemyslíte?

Jak jste si mohli povšimnout, Karel není ten, který by se topil v bídě rezignace, zatrpklosti nebo sklíčené závisti. Každé setkání s ním je úžasný a inspirativní zážitek. Jsem ráda, že existují takoví lidé jako je on! Zdravější než mnoho jiných "zdravých". Se srdcem naplněným láskou až po okraj takovým způsobem, že to až zaráží dech.