tisk-hlavicka

Druhá svatba

Ke druhé svatbě přistupujeme obvykle s méně romantickými představami, zato s větší odpovědností a možná i trochu s obavou, aby to tentokrát dopadlo líp…

Pokud se člověk žení či vdává podruhé, obvykle mívá o Dni D mnohem střízlivější představu než před prvním sňatkem. Má za sebou často hořkou a bolestnou zkušenost, že ani svatba „se vším všudy“ mu léta šťastného manželství nezaručila, což samo o sobě funguje jako dost silná psychická brzda, která brání opakovat mnohé z tradičních svatebních rituálů.

Pokud se navíc obřadu účastní vlastní děti, zaměstnávají mysl nevěsty a ženicha úvahy o tom, jak situaci přijmou. Vydrží ty malé v klidu? Je vhodné zapojit je jako družby a družičky?

Co když to těm větším už bude trapné? Jak děti ponesou, kdyby za družičku šla jen nevěstina tříletá dcera, která se na to moc těší, ale ženichova dvanáctiletá dvojčata ne? Co když některé z dětí bude chtít pozvat i svého druhého rodiče?

U druhých a dalších sňatků platí, že čím méně se budeme zaobírat tím, aby ženichova kravata ladila s barvou ubrousků na svatební tabuli, tím více bychom měli o chystané akci mluvit s dětmi, zajímat se o jejich názor a podle možností se je snažit pověřit nějakým drobným, přiměřeným úkolem, který zvýší jejich váhu na celé události. Rozesíláte oznámení e-mailem? Možná by vám syn rád předvedl, jak vládne počítačovou grafi -kou. Některé děti by bavilo být „konzultantem“ při výběru květin na stůl apod.

Chci tam i mámu

Pozvat na vlastní svatbu bývalého manžela či manželku - o tom má smysl uvažovat jen v případě, že se nám podařilo po rozvodu udržet přátelské vztahy a funguje i komunikace s novým partnerem (což rozhodně nebývá typické). Napjaté vztahy děti vycítí, byť se před nimi snažíme přímou konfrontaci a hádky omezit - takže zpravidla nehrozí, že by si přály druhého rodiče na svatbu pozvat. Mnozí bývalí partneři však mezi sebou udržují relativně korektní vztahy a jsou schopni ohledně dětí v klidu komunikovat a spolupracovat. Právě v takových rodinách se můžeme nejčastěji setkat s dětským přáním mít na nové tatínkově svatbě i maminku a opačně. Nejdiplomatičtějším řešením je dětem oznámit, že se s jeho druhým rodičem domluvíme sami a budeme respektovat jeho přání - pokud se bývalý partner s rozvodem ještě nevyrovnal nebo už tuhle životní kapitolu uzavřel, nechá si událost rád ujít. Jestli o téhle možnosti vůbec neuvažujeme, s ohledem na další vzájemné vztahy dětí a nevlastních rodičů není příliš rozumné potomkovi „na férovku“ vpálit: „Tvoji maminku na svatbě nechceme“, případně „Jarda řekl, že tvého tátu na naši svatbu nepozve“. (Pak nás ovšem čeká nahořklá konverzační pilulka - oznámit stanovisko bývalému partnerovi, protože o přání našeho společného dítěte už určitě dávno ví.)

Další drobné úskalí může čekat při fotografování - dejme si pozor, abychom nepodlehli rozdělování fotících se skupinek svatebčanů na ty, kde budeme jen my a „moje děti“ nebo „naše společné děti“, zatímco „tvoje děti“ z fotografova zorného pole odeženeme. „Při fotografování přišla babička s nápadem, že teď prý by se mohla vyfotit jen naše rodina a chtěla poslat pryč dcery z mužova prvního manželství.

Úplně jsem ztuhla, naštěstí manžel rychle zachránil situaci, vzal své dcery kolem ramen, společně se svědky poodstoupili, a hlasitě zavolal: pozor, teď se dostaví jenom Jarolímovi, bude speciální foto do rodinné kroniky,“ vzpomíná na trapnou chvilku při vlastní svatbě paní Romana.

Jaké zvolit příjmení?

„Mám desetiletého syna z prvního manželství, s druhým partnerem jsme žili asi pět let nesezdaní, když se mi doneslo, že prý to děláme proto, abych měla jako vdova a samoživitelka finanční úlevy. Tak jsme se rozhodli, že se vezmeme. Jen tak bez parády, úplně obyčejný obřad, pak se svědky na oběd - než se syn vrátil ze školy, bylo po všem,“ vypráví čtyřicetiletá paní Jana. „Synovi jsme to oznámili až odpoledne po svatbě. Říkali jsme si, že na našich rodinných vztazích tahle formalita stejně nic nemění, že vlastně o nic nejde. Takže Martinova reakce mě dost překvapilo,“ líčí matka.

Syn se totiž docela rozpačitě zeptal: „To jako znamená, že mám teď novou mámu?“ Logika jeho uvažování byla pro dospělé naprosto nepochopitelná: dosud byli dva, on a máma Nováčkovi a k nim patřil velký strejda Martin. Jenže teď maminka přijala manželovo příjmení a on, Nováček, najednou zůstal sám mezi manželi Kovářovými… I když dnes se setkáváme v rodinách sezdaných i nesezdaných s různým „mixem“ příjmení a spolužáci ani učitelky se nad tím už dávno nepozastavují, vyplatí se před chystanou svatbou s dětmi o plánovaných změnách příjmení mluvit. Představují totiž (a nejen pro ně) důležitou součást osobní identity, což ostatně dokládají bouřlivé agresivní nebo plačtivé reakce ve chvílích, kdy ostatní děti jejich příjmení komolí nebo na ně vymýšlejí posměšné rýmy.

Možností, které přicházejí při dalším sňatku v úvahu, je hned několik: předem vysvětlit dítěti změnu maminčina jména, aby se necítilo zaskočené, nechat si původní příjmení nebo si k němu přidat i to nové - není nutné se dítěte ptát na názor a přizpůsobovat se mu, ale pomoci mu akceptovat novou skutečnost.

A ty jsi můj kdo?

Při druhých a dalších svatbách vznikají nové, mnohdy i početné rodiny, v nichž mohou být vzájemné vztahy komplikované: Nevěsta i ženich si přivádějí děti ze svých předchozích vztahů - některé s nimi žijí trvale ve společné domácnosti (obvykle ty svěřené do péče matky), jiné jsou ve střídavé péči, takže pravidelně přicházejí kupříkladu na dva týdny v měsíci, a další třeba jen každý druhý víkend a na půlku prázdnin. Často pak manželé spolu mívají další děti (občas se pořadí prohodí, takže první přijde dítě a svatba až po něm).

Stává se, že partneři se svatbou váhají právě kvůli dětem. Mají obavy, jak by novou skutečnost přijaly. Francouzští psychologové Jean-Paul Sauzéde a Anne Sauzéde-Legarde, kteří se specializují právě na poradenství a pomoc podobným novým rodinám, tvrdí, že v mnoha rodinách nová svatba dětem naopak pomohla vyjasnit situaci i jejich místo v rodině. Svatba je pro ně defi nitivním potvrzením faktu, že máma s tátou se k sobě už nevrátí, a zároveň jim dává jistotu, že nový vztah rodiče je stabilní, že se na něj mohou spolehnout (nemusí se bát, že sotva si na něj či na ni zvyknou, odejde a objeví se nová teta nebo strýček - podobné scénáře děti znají od kamarádů ze školky, ze školy nebo ze sousedství, takže jejich obavy reálný základ mají, byť rodiče mnohdy nechápou, „jak je taková hloupost napadla“). Zmínění psychologové dokonce tvrdí, že děti začnou lépe prospívat, protože už nemusejí plýtvat energií, aby stávající situaci změnily, ale mohou ji pozitivně využít k tomu, aby se s ní smířily.

Jean-Paul Sauzéde a Anne Sauzéde-Legarde doporučují partnerům, aby ještě před svatbou si se všemi svými dětmi sedli a společně si ujasnili, kdo teď bude s kým a jak příbuzný, kdo je vůči komu „vlastní“ a „nevlastní“, případně kdo s kým příbuzný není - což často zahrnuje i babičky a dědečky, kterých může být v takových rodinách poněkud nadstandardní počet. Nejnázornějším způsobem, který bude srozumitelný i menším dětem, je grafické znázornění domácností, třeba jako obrázků domečků, v nichž děti vyrůstají, i těch, do nichž za druhým rodičem docházejí.

I podruhé v bílém?

Neexistují žádná závazná pravidla týkající se „správného“ svatebního oblečení ani organizace celého dne. Dlouhé bílé šaty se závojem a vlečkou jsou vnímané jako tradiční romantika a všichni zcela samozřejmě chápou, že žena si chce při své první svatbě obléknout bílou nadýchanou nádheru i v případě, že její vyvolený se žení už potřetí a má několik téměř dospělých dětí. Pokud se ale žena rozhodne pro „velkou svatební róbu“ při svém druhém sňatku, může s velkou pravděpodobností počítat s jemně uštěpačnými poznámkami příbuzných nebo kolegů, resp. kolegyň. Ovšem je-li pro vás právě tahle součást svatebního rituálu důležitá, za svým názorem si stůjte! Je to ale svým způsobem i test vlastního sebevědomí. (Svatební portály při opakovaných sňatcích váhajícím, méně sebejistým nevěstám velmi kulantně doporučují ponechat bílou barvu, ale ubrat na délce závoje, počtu nadýchaných spodniček a zvolit model nad kotníky).

Názory k článku (2 názorů)
svatba Jana38 3.3.2016 10:7
Hlavní je štěstí a catering :-) Jan P. 1.6.2016 8:43




Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.