tisk-hlavicka

Kde se berou miminka? No přece v bříšku!

17.9.2013 Mgr. Těthalová Marie Děti a my 6 názorů

Zvědavé čekání, tak by se dalo popsat, co prožívá předškolní dítě, jemuž se má narodit bratříček nebo sestřička.

A fantazie kluka nebo holčičky v takovém případě nezná mezí.

Kolik toho můžeme malým dětem říci?

Co by se od nás měly dozvědět? Batoleti toho ještě moc nevysvětlíme, ale čtyřleté či pětileté dítě si zaslouží, abychom s ním vážně mluvili o tom, co nás čeká a co se změní. A to od samého začátku. S příchodem nového miminka se totiž změní celá rodina, z jedináčka se stane nejstarší sourozenec a „bývalý“ nejmladší je ze dne na den prostředním dítětem.

Na detailech nezáleží

Dojem, že malé děti neporozumí tomu, co jim řekneme, nebo že je naopak zbytečně zatížíme, trápí většinu z nás. Děti ale takové starosti nemají. Když Lenka čekala své třetí dítě, byly její holčičky jako na trní. Pětiletá Péťa i tříletá Verunka věděly od začátku, že maminka má v bříšku miminko. Lenka po zkušenosti z předchozích rizikových těhotenství věděla, že je potřeba, aby všichni od začátku věděli, že je gravidní a že se zejména v prvních třech měsících musí více šetřit. A proto svým holčičkám jednoduše vysvětlila, že má v bříšku miminko. „Kde se tam vzalo?“ „A kde je schované?“ „Mami, a když jíš, tak mu tvoje jídlo padá na hlavu?“ a podobné zvědavé otázky bavily nejen Lenku a jejího muže, ale občas i spolucestující v tramvaji. Obě holčičky se spokojily s tím, že miminko vzniklo z maminčina vajíčka a z tatínkova semínka, a také si nechaly vysvětlit, kudy se miminko dostane ven. Detaily jako „kudy“ a „jak“ se semínko dostalo do maminčina bříška, je nechávaly v klidu.

Podobně to vnímá většina předškolních dětí. Stačí jim, když se dozvědí základní informaci, a pak s radostí i se zvědavostí sledují, jak se mamince zvětšuje bříško a jak se v něm miminko pohybuje. V každém případě je pak potěší, když je zapojíme do chystání všeho, co pro miminko potřebujeme. I když malí pomocníčci někdy nadělají více nepořádku než užitku, vyplatí se dovolit jim, aby přiložili ruku k dílu. Někdy jsou iniciativnější, než bychom čekali. Péťa s Verunkou například usoudily, že musejí miminku vymyslet jméno. Po dlouhé diskuzi vyrukovaly na rodiče se dvěma návrhy. Když to bude kluk, bude se jmenovat Tráva, a holčička ponese jméno Hodiny. Naštěstí se smířily s tím, že jejich sestřička dostala jméno Barunka.

Pořád tě máme rádi

„Velké“ čtyřleté nebo pětileté dítě zajímá nejen to, jak to, že má maminka v bříšku miminko, ale je zvědavé i na to, co bude s ním. Sice nám to takhle neřekne a možná o tom ani takhle nepřemýšlí, ale pravděpodobně není jen zvědavé. Prostě se bojí. Maminka dnes již dospělého Matouše mi vyprávěla, že když se chystali na příchod nového potomka, trochu s manželem to těšení přeháněli. Čtyřletý Matouš se nejdříve těšil taky, pak posmutněl a nakonec si jednoho dne sbalil do papírového kufříku své dva plyšáky a sáček bonbonů. Sousedka ho našla, jak si to rázuje po chodníku do světa. Když jí oznámil, že jde pryč, protože už ho doma nepotřebují, dovedla ho k rodičům.

Možná se předškolák, kterého máme doma, nerozhodne odejít do světa, ale může začít žárlit. A to opravdu hodně. Když se čtyřleté Marušce narodil bráška Vítek, byla bez sebe radostí. „Už nebudu sama,“ pořád opakovala. A její rodiče byli dojatí z toho, jak se jejich princezna rychle smířila s novou situací. Bohužel to bylo asi všechno, Maruška se ocitla na druhé koleji a rodinným středem se stal Vítek. Jeho hodná sestřička ho hlídala, hrála si s ním, kreslila mu obrázky, a rodiče její chování kvitovali s nadšením až do chvíle, kdy na Vítkově tělíčku objevili podivné podlitiny. Kde se vzaly? Byly to štípance, jimiž frustrovaná velká sestřička v nestřežených okamžicích častovala „malého prince“. Na tohle všechno se vyplatí myslet už předtím, než miminko přijde na svět.

Když přijde den D

Když je devítiměsíční čekání u konce, většina těhotných žen je ráda. Těší se, že dnům, kdy pro velké bříško nemohly pořádně dýchat a kdy jim otékaly nohy, budou u konce. I budoucí velký bráška nebo velká sestřička se těší na miminko. V některých rodinách je zvykem, že novorozené „miminko“ posílá svému sourozenci dárek z porodnice. Neumím si představit, že pětiletý kluk nebo holčička uvěří, že jim novou hračku poslalo to „mrně“, ale je to rozhodně lepší, než když se od první chvíle vše točí jen kolem nového miminka.

Názory k článku (6 názorů)
Proč by děti nevěřily? Chiwule 18.9.2013 9:34
*Re: Proč by děti nevěřily? Kšandička 18.9.2013 13:30
Dáreček a detaily Kopřiva Dvoudomá 18.9.2013 16:22
*Re: Dáreček a detaily Petra+Tom 18.9.2013 20:33
**Re: Dáreček a detaily Líza 19.9.2013 7:3
***Re: Dáreček a detaily Petra+Tom 19.9.2013 23:5




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.