Tělo stávkuje? Je načase něco v životě změnit

Ve své psychiatrické praxi se stále setkávám s lidmi, kteří ke mně přicházejí s pocitem, že nemohou dál, cítí se tělesně nemocní, unavení. Hledají především cestu, jak odstranit své tělesné obtíže, i když cítí, že příčina může být v jejich stylu života.

Víte, jak může naše tělo reagovat na dlouhodobé odpírání potěšení a na jednostranné přetížení?

Představme si muže v produktivním věku, kterému se podařilo dobře rozjet svou firmu. (Říkejme mu třeba Milan.) Snaží se mít dobré vztahy se zákazníky, vyhoví, kdy jen může, a spokojených zákazníků přibývá. Přijme zaměstnance, ale ti nemají takový vztah k firmě jako on, ne vždy se na ně dá spolehnout.

Nebude lepší, když práci udělám sám? Já to všechno zvládnu. Raději si zkrátím čas na odpočinek a užívat si budu, až si splním své sny. A jaké jsou vlastně mé sny? Vybudovat velkou firmu? Najít si partnerku? Chci vlastně velkou firmu, když nedůvěřuji svým zaměstnancům? Hypotéka na domek je skoro splacená, ale proč jsem si ho vlastně pořídil? Práce kolem domu je nekonečná a vlastně mě ani nebaví. Když si najdu partnerku, alespoň se o úklid postará ona. Uvaří mi, budu si mít s kým povídat. Ale kde ji najít? Mně je 37 let a ženy, které potkávám nebo by měly zájem, jsou většinou rozvedené a mají děti. Budu umět s jejich dětmi jednat? Budu je mít rád? Chci, aby žily v mém domě, kde jsem se tolik nadřel? Vždyť jsem si ještě nic neužil! Proč být usedlý otec rodiny? To nechci…

Občas Milan zajde s kamarády do hospody, ale oni mají jiné zájmy, nemluví o práci, ale o ženách. Často se již rozvádějí a snaží se své prohry utopit v alkoholu.

I když se snažím držet krok, druhý den už nemám z takové pařby potěšení jako dřív. Jsem unavený a nestíhám nahromaděnou práci. Zjišťuji, že mě čas strávený s kamarády vlastně uvrhl ještě do většího stresu. Tak já si tedy najdu mladou holku…

Milan se pokusí o vztah s jistou dívkou, ale cítí se vyprahlý a nedokáže udržet krok. Je zase zklamaný a práce nepočká. Najednou začne špatně spát, neumí vypnout a cítí návaly horka, chvění, třes. Dostane strach, že má nemocné srdce. Podstoupí několik vyšetření. Naštěstí nikde nic nezjistili, ale zneklidňují ho bolesti žaludku, raději se objedná na gastroskopii. Je také v pořádku, ale břicho stejně bolí. Třeba se podívali špatně a něco přehlédli… Začne mít všudypřítomný strach o své zdraví, častěji navštěvuje lékaře. Na kožním mu řekli, že nepigmentové skvrny mohou mít souvislost s psychikou. Praktická lékařka mu naznačí, že by měl vyhledat psychiatra.

Možná je to dobrý nápad, dá mi něco na spaní a na ten třes a budu moct zase makat.

A tak Milan sedí v psychiatrické ordinaci, popisuje podrobně svou frustraci ze života a všechny tělesné obtíže a žádá rychlou pomoc léků. Dostává antidepresiva a návrh, aby přišel na další konzultace, které mu umožní získat náhled na svůj život a pomohou mu něco změnit.

Ale už nepřijde. Spánek se trochu zlepšil, nálada se mírně upravila, a tak zase může fungovat po svém. Tvrdě pracuje, na psychoterapii nechodí a na touhu po partnerství a po změně zatím zapomíná. Tělo dalo tomuto muži najevo, že s jeho životem není něco v pořádku. On si to na chvíli uvědomil, ale chemickou cestou se podařilo zmírnit příznaky a prozatím se ztratila příležitost ke skutečnému vyléčení.

Co říká tělo na dlouhodobý konflikt?

39letá Jana pracuje na katastrálním úřadě. Vystudovala střední školu, vždy se považovala za průměrnou a pečlivou studentku. Dnes má dvě děti v pubertě, funkční manželství, rodinný domek. A přesto se rozhodla navštívit moji psychosomatickou poradnu.

Cítí se unavená, má bolesti hlavy, bolesti zad, hlavně mezi lopatkami a za krkem. Motá se jí hlava. Má problémy při močení. Nedávno měla i bolest v hrtanu. Stále se cítí nemocná, kvůli virózám byla opakovaně v kratší pracovní neschopnosti. Bojí se, že má nějakou závažnou chorobu. Občas má dokonce zvýšenou teplotu. Začala chodit „po doktorech“. Ve vyšetření krve se neobjevila žádná patologická hodnota, která by naznačila, kde je problém. Na bolesti začala užívat Ibalgin, na úzkost Lexaurin, přesto se cítí bez nálady. Postupně se dovídám, že v zaměstnání pracovala vždy ve dvojici se zkušenou starší kolegyní, ve které cítila jistotu a oporu. Kolegyně odešla do důchodu a ona musí zvládat jak svou práci, tak agendu bývalé kolegyně. Najednou na ni dopadla tíha toho, že musí uskutečňovat důležitá rozhodnutí, písemně je obhajovat a nést za ně důsledky. Také se musí učit hodně nových věcí. Navíc jí hrozí, že bude muset kvůli udržení místa začít dálkově studovat. Nechtěla nikoho svou nejistotou obtěžovat, začala mít strach chodit do práce.

Nikdo jí sice nedal najevo nespokojenost, přesto cítí, že na práci nestačí. Večer usne, ale budí se brzy ráno, bojí se, co přinese den. Začala hůře zvládat i práci v domácnosti. Během terapie si paní Jana dokázala uvědomit a pojmenovat svůj vnitřní konflikt, jen nedokázala zpočátku najít odvahu ho řešit. Přechodně v terapii užívala antidepresiva a vysoké dávky vitaminů. Zbavila se úzkosti a strachu, ustoupily bolesti zad, zlepšil se spánek. Pak paní Jana našla odvahu a požádala svou nadřízenou o převedení na jednodušší práci, přestože to znamenalo podstatnější snížení platu. Vedoucí Janu vyslechla a přislíbila jí, že až se uvolní méně náročné místo, přeřadí ji. Paní Janě se velmi ulevilo. Dalším krokem v terapeutickém plánu byla péče o tělo – pravidelné cvičení, procházky, jóga. Poté Jana terapii ukončila.

Janu bylo jednoduché přesměrovat od nadměrného vnímání tělesných obtíží k pochopení vnitřního konfliktu. Potřebovala si pouze spojit, že oslabená imunita, chronická únava a bolesti mohou souviset s jejím vnitřním psychickým konfliktem, zda si může dovolit odejít z dobře placeného zaměstnání. Dokázala si sama uvědomit pozitiva a negativa zaměstnání, měla podporu v manželovi a dala přednost pocitu zdraví a k rozhodnému kroku se odvážila.

Osobnostní předpoklady k psychosomatické poruše

Petr je dnes 16letý student víceletého gymnázia. Je jedináček, rodiče jsou vzdělaní, finančně dobře situovaní, zdraví. Petr poprvé navštívil psychoterapeutickou poradnu, když mu bylo devět. Rodiče ho přinesli v náručí. Nemohl sedět, polehával v křesle, chodil pouze s pomocí, na očích měl černé brýle a na hlavě bílý obklad. Trpěl bolestmi těla, světloplachostí, bolestí hlavy. Byl velmi fixován na rodiče, hlavně na matku. Nepotřeboval žádné kamarády, nepotřeboval být zdravý. Nedíval se na televizi, nesledoval počítač, nečetl. Nechodil do školy. Absolvoval pobyt v nemocnici, byl vyšetřen několika specialisty z různých oborů – závěr zněl: porucha vyvolaná nevědomými mechanismy na hysterické bázi (susp. dissociativní porucha) a mnohočetná psychosomatická porucha. Nikde nebyla nalezena žádná podstatná organická příčina jeho obtíží. Rodiče se mu velmi věnovali, obcházeli s ním homeopaty a léčitele.

Terapii jsme zaměřili hlavně na postupné strukturování volného času, nácvik samostatné chůze a návrat ke studiu. Petr se učil, jak vycházet se spolužáky, protože v minulosti zažil náznaky šikany. Po roce intenzivní práce, kdy užíval antidepresiva, a navíc docházel s rodiči na rodinnou terapii, se jeho stav zcela upravil.

Po sedmi letech se objevily jiné starosti. Petr vyzrál, vyrostl, je velmi pohledný a slušný. Nyní je výborným studentem sexty. Matka si stěžuje, že je zcela pohlcen obavami, že nezvládne školu. Denně se učí až téměř do půlnoci a pak zcela znavený usne. Stále rodičům vypráví o svém strachu, že ve škole něco zkazí a že se nestíhá učit. Není schopen se uvolnit. Nechce dělat žádnou mimoškolní činnost. Ne že by ho nebavila, ale připravuje ho o čas, který musí věnovat studiu. Má stálý pocit, že nesmí zahálet. Chodí jen jednou týdně hrát florbal, protože si to přejí rodiče. Největší radostí mu v uplynulém měsíci udělala jednička ze čtvrtletní matematické kompozice. Nevypráví o spolužácích, necítí ve vztahu k nim žádný problém a ani ho čas strávený s nimi nijak nenaplňuje. Jako hlavní tělesnou potíž uvádí bolesti hlavy, z psychických obtíží úzkost a nesoustředěnost. Petr je důsledný, perfekcionistický, na svůj věk nadměrně fixován na rodiče a v jistých projevech má tendenci k regresi do nižšího vývojového období. Je velmi výkonnostně orientovaný a není schopen poslouchat signály svého těla. Začíná být podrážděný na své nejbližší, ale necítí se psychicky nemocný, a tudíž nemá potřebu řešit svůj styl fungování v životě.

Hlubší souvislosti běžných tělesných neduhů

Mezi klasické psychosomatické choroby patří například vysoký krevní tlak. Častěji se vyskytuje u lidí, kteří zažívají pocity agrese, nespokojenosti, neukojené ambice a mají zábrany tyto pocity uvolňovat. Často jsou to lidé pracovití, vytrvalí, a přitom nedosahují takových ocenění, pracovního postavení, jaké by si podle sebe zasloužili. Další typickou chorobou je ischemická choroba srdce a srdeční infarkt, jenž častěji postihuje jedince nadměrně soutěživé, neklidné, zvýšeně bdělé, s potlačovanou agresivitou, s velkým zaujetím pro práci, lidi průbojné, rychlé, často úspěšné. Většinou dosahují manažerských funkcí a k vnitřním předpokladům ke kardiovaskulární nemocnosti se připojuje ještě nadměrné pracovní vytížení a dlouhodobý stres. Pak není divu, že srdce začne protestovat.

I vznik žaludečního vředu souvisí s psychikou nemocného a s jeho životním stylem, i když v současné době je považován za hlavní vyvolávající faktor žaludeční vředové choroby Helikobakter pylori. Nemoci jako Crohnova choroba a ulcerózní kolitida mají také ráz psychosomatické choroby, podobně jako některé kožní nemoci. Kůže obecně je přirovnávána k malířskému plátnu, na kterém se projevuje naše psyché. Kožní změny ale také zpětně ovlivňují duševní stav jedince, protože čistá kůže je vnímána jako symbol osobní přitažlivosti.

Bolest zad je jedním z nejčastějších problémů v ordinaci neurologa. Ne vždy je možné nalézt příčinu bolesti a často pouze zjistíme, že se jedná o člověka, který se hrbí obrazně řečeno pod tíhou svých problémů. Neumí tělesně relaxovat, často má sedavé zaměstnání nebo má nadváhu a není ochoten rovnoměrně zatěžovat všechny svalové skupiny. Psychosomatické příčiny mívají bolesti hlavy.

Další informace naleznete v časopisu Psychologie Dnes.

Autorka je psychiatryně, má soukromou poradenskou praxi pro děti, dospívající a dospělé.