Dítě se sluchovou vadou v běžné mateřské škole

Integrace a inkluze, slova, která v současné době vzbuzují spoustu emocí. Na jedné straně stojí názory, že dětem s handicapem bude nejlépe „mezi svými“, na druhé straně zase pozitivní zkušenosti.

Mateřskou školu Sulanského a 1. námořnickou školu Pohoda najdeme v Praze. Obě školy mají ještě něco společného - docházejí do nich děti se sluchovou vadou. Surdopedka a logopedka Bc. Ingrid Tůmová ze školky Pohoda říká, že integrace je pro děti rozhodně přínosem. „Integrace většinou probíhá v místě bydliště dítěte. Dítě díky tomu není vytrženo ze svého přirozeného prostředí, může navazovat osobní vazby a vztahy s širším okolím a nachází si v místě svého bydliště i své kamarády. Docházení do kolektivu zdravých dětí jim výrazně pomůže v pěstování zdravého sebevědomí a pomůže jim začlenit se mezi ostatní. Integrace je navíc přínosná nejen pro samotné dítě se sluchovým postižením, ale přináší pozitiva i pro jeho kamarády. Ti se učí chápat a přijímat odlišnosti, pomáhat druhým a vcítit se do jejich problémů. Bývají pak ohleduplnější, naučí se chovat k dětem s odlišností přirozeně. Také pro pedagogy je to neocenitelná možnost s takovým dítětem pracovat, naučit se v rámci jeho postižení nové věci a získat nové zkušenosti,“ myslí si logopedka. Ředitelka MŠ Sulanského Renata Klíčová má podobné zkušenosti. „Podle mého názoru je předškolní věk ideální pro integraci. Velký posun je vidět jak u dětí zdravých, tak u dětí s handicapem. Děti si vyzkoušejí první komunikaci se zdravými dětmi, bojují s prvními neúspěchy. Naučí se sociálnímu chování se zdravými dětmi, získávají zkušenosti v oblasti komunikace. U všech dětí se vytvářejí a upravují volní vlastnosti,“ tvrdí Renata Klíčová. Říká také, že integrované dítě musí mít pocit bezpečí a jistoty v zařízení. Také je potřeba, aby mu rozuměla učitelka a později i ostatní děti.

V čem je specifikum předškolního vzdělávání dětí se sluchovou vadou? Co jim může mateřská škola nabídnout? „Mateřská škola nabízí svůj program. Formou prožitkového učení děti získávají potřebné dovednosti a schopnosti, mají možnost kontaktu se zdravými vrstevníky,“ vysvětluje Renata Klíčová z MŠ Sulanského. Logopedka Ingrid Tůmová ze školky Pohoda doplňuje svůj pohled na věc. „Děti se sluchovou vadou nemají žádné zvláštní úlevy a vyžaduje se po nich téměř vše co po ostatních dětech. Tyto děti jsou v podstatě srovnatelné se slyšícími dětmi téhož věku, mají stejné dispozice pro intelektuální a osobnostní vývoj jako ony. Ve třídě, kde probíhá integrace, je udržován klid a řád, který je pro děti se sluchovým postižením důležitý. Ve velkém hluku by neměly možnost rozumět mluvené řeči. Dětem nabízíme strukturovaný program, protože potřebují vědět, kdy a co se bude dít. Učitelky i asistentka výrazně, ale ne přehnaně artikulují a kontrolují, zda dítě řečenému porozumělo. Při individuálních i skupinových činnostech je dítě se sluchovým postižením motivováno k rozvíjení komunikativní složky řeči vhodným názorovým materiálem. Více se dbá také na bezpečnost, pokud se dítě se sluchovou vadou pohybuje mimo budovu mateřské školy.“

Pedagogové, kteří se chtějí pustit do integrace, zvažují, zda je nutné mít vždy zajištěného asistenta pedagoga, či zda se do integrace mohou pustit bez něj. Podle Renaty Klíčové to je individuální záležitost. „Integrovali jsme chlapečka bez asistenta, ale s rodiči byla velmi dobrá spolupráce. Učitelka se naučila několik základních znaků, snížili jsme počet dětí ve třídě a jeden pedagog se chlapci mohl individuálně věnovat. V současné době máme dítě s implantátem již bez asistenta, ale první školní rok asistenta měl. Myslím si, že v předškolním věku je dobré zahajovat integraci s asistencí, a pokud dítě docházku dobře zvládá, je možné asistenci zrušit.“ Ingrid Tůmová vidí v asistenci také přednost. „Asistent pomáhá dítěti se sluchovým postižením s komunikací mezi kamarády, dovysvětluje vzdělávací obsah a v případě potřeby může dítě odvést do jiné místnosti mateřské školy, kde si může ověřit, zda dítě porozumělo tomu, co se ve třídě učilo. Tato možnost je však využívána zcela výjimečně. Asistent si při práci s dítětem s handicapem často přibírá i jiné dítě, aby ostatní děti neměly pocit, že je dítě se sluchovým postižením oproti nim nějak zvýhodněné.“ Rodiče jsou spokojení Zajímal mě i názor rodičů, kteří mají dítě se sluchovou vadou integrované do běžné školky. Oslovila jsem proto rodiče dvou dětí - Vandičky a Davídka - ze školky Sulanského. „Vandičce je pět a půl roku a do MŠ Sulanského chodí druhým rokem. Má těžkou percepční oboustrannou nedoslýchavost s prahy 80-90 dB, což znamená, že bez sluchadel neslyší vůbec nic,“ vysvětlila mi Petra Hegerová Ryšavá. „Běžnou školku jsme zvolili, protože si přejeme, aby naše dcera vyrůstala ve slyšící společnosti. Slyšící děti mohou přispět k jejímu začlenění do většinové společnosti. Vandička je obohatí o zkušenost s handicapovaným člověkem. Běžná školka také Vandičce umožní seznámit se s dětmi z jejího blízkého okolí a setkávat se s nimi i mimo školku.“ Jak se Vandička zařadila mezi zdravé vrstevníky? „Integrace proběhla bez problémů, možná i díky Vandiččině šťastné povaze - je společenská a lehce flegmatická. Vandička si našla kamarádky a hraje si s nimi v herně i na zahradě. Že někdy něco neslyší, asi netrápí žádnou z nich. Vandička nemá problém se zeptat, pokud ji kontakt nebo informace zajímá.“ V čem vidí Petra Hegerová Ryšavá přínos integrace dětí se sluchovým postižením? „Sluchově postižený člověk může dělat skoro všechny činnosti stejně dobře jako slyšící, snad s výjimkou hry na hudební nástroj a zpěvu. Jen musí mít dobrý přísun informací. Integrace učí vzájemné toleranci. Slyšící se učí, jak informace poskytnou, a sluchově postižení se učí, jak si o ně říct.“ Zajímalo mě i to, jak rodiče vnímají spolupráci s mateřskou školou. Spolupráce s učitelkami je výborná. Jejich zápisy do notýsku mě donedávna denně informovaly o průběhu dopoledne (dnes je již Vandička schopná mi sdělit, co se dělo). Mají velmi přínosně zpracovanou nástěnku, kde je vždy rozepsaný týdenní program s básničkou a písničkou, kterou se budou učit, popřípadě i pohádkou ke čtení. Učitelky zapojují Vandičku do všech aktivit jako ostatní děti. Jen se musí přesvědčit, že má správné informace. Loni ji vzaly i na školku v přírodě,“ říká Petra Hegerová Ryšavá. „Myslím si, že Vandička je ve školce spokojená. Chodí tam ráda. Líbí se jí mimořádné akce, například divadlo, vítání jara, fotbalový zápas. Když potká někoho z dětí mimo školku, zdraví a hned referuje, kdo to byl,“ uzavírá.

Dalším dítětem se sluchovou vadou, které dochází do školky Sulanského, je Davídek. Bude mu pět let a do MŠ Sulanského chodí od svých tří let. „David má percepční oboustrannou vadu sluchu,“ říká jeho maminka Šárka Hyská. „Na pravém uchu má pouze zbytky sluchu, kde používá sluchadlo, a na levém uchu mu nebyly naměřené žádné hodnoty. Tam používá kochleární implantát. Bez kompenzačních pomůcek neslyší vůbec nic.“ Proč Davídek chodí do běžné školky? „Věřili jsme, že ji Davídek zvládne. S implantátem slyší velmi dobře a jeho mluvená řeč byla na dobré cestě. Nepotřeboval žádnou speciální péči, učitelkám stačilo vysvětlit, jaké jsou zásady v komunikaci s neslyšícími. I když o MŠ Sulanského by se dalo říct, že je také částečně speciální, protože je to školka, která integruje děti nejen se sluchovým postižením.“ Jak se Davídek integroval mezi vrstevníky? „V této školce mají třídy smíšené, od tříletých dětí až po předškoláky. Což je pro Davídka velkou výhodou, protože starším dětem dobře rozumí, ne každé tříleté dítě má srozumitelnou řeč. Kamarády má mezi staršími dětmi,“ popisuje Šárka Hyská, které jsem se také zeptala, v čem vidí význam integrace dětí se sluchovým handicapem. „Myslím si, že integrace prospívá všem zúčastněným stranám. Děti integrované do běžných školek se rychle rozvíjejí a zdravé děti se již odmala učí žít s vrstevníky s jakýmkoli handicapem.“ Šárka Hyská zdůrazňuje i výbornou spolupráci s mateřskou školou. „Paní učitelka se naučila velmi dobře zacházet s kompenzačními pomůckami. Není to nic složitého, stačilo jednou dvakrát ukázat. Někdy se stane, že mu ,ouška‘ neboli sluchadla spadnou a je potřeba mu pomoct je znovu nasadit, popřípadě zapnout. Máme zavedený notýsek, kam nám paní učitelka píše, co se ten den ve školce událo, co dělali, co budou dělat, o jakém tématu si povídají a podobně. A my tam píšeme, co se u nás událo o víkendu. Je to dobrá pomůcka pro obě strany, protože David ještě ve třech letech neměl takovou slovní zásobu, aby nám dokázal vše sdělit, a někdy nebylo rozumět, o čem mluví.“ Jak je Davídek ve školce spokojený? „Davídek je ve školce spokojený a má to tam rád. Je na něm vidět, že mu školka hodně přináší. Samozřejmě se stává, že žadoní, aby do školky někdy nemusel, ale to dělá většina dětí,“ uzavírá Šárka Hyská.

Pomáhají odborníci

Mateřským školám, které se rozhodnou přijmout dítě se sluchovou vadou, nabízejí svou pomoc odborníci. Ingrid Tůmová ze školky Pohoda zmiňuje mimo jiné spolupráci se Střediskem rané péče Tamtam. V obou mateřských školách probíhají dvakrát až třikrát do roka setkání s odborníky, která se využívají pro konzultaci a doporučení, co je možné ještě zlepšit, na co se více zaměřit, nebo naopak něco vynechat. Učitelky se mohou se specialisty poradit i mimo tato setkání, stačí zatelefonovat nebo napsat e-mail, a samozřejmě jsou před zahájením integrace proškoleny. S rodiči i s odborníky mohou také probrat otázku péče o techniku - sluchadla nebo kochleární implantáty.

Jak MŠ Sulanského, tak školka Pohoda mají s integrací dětí se sluchovou vadou pozitivní zkušenosti. O tom, že probíhá, jak by měla, svědčí slova Ingrid Tůmové. „Zdravé děti se k dítěti se sluchovým postižením chovají stejně jako k ostatním dětem. Berou je jako sobě rovné, v některých situacích se jim snaží pomoci, například když dítě nezachytí nějakou instrukci. Děti k němu přijdou a vše zopakují. Pokud mají děti zvídavé otázky ohledně sluchové vady, trpělivě odpovídáme a dětem také vysvětlíme, jak sluchadlo či kochleární implantát pomáhá kamarádovi, aby lépe slyšel. Myslím, že většina dětí postupem času přestane vnímat, že kamarád má sluchovou vadu.“