Svůj názor si radši nechám pro sebe…

Už úplně malé děti si za určitých okolností nechávají vlastní názor raději pro sebe a na veřejnosti se přikloní k názoru většiny. Proč ale? Důvodem je jejich snaha, aby je akceptovala skupina, do které patří. „Už čtyřleté děti podléhají jistému skupinovému tlaku, především ze sociálních pohnutek,“ říká Daniel Haun, který vedl studii, zabývající se právě tímto tématem. Jak dospěli vědci ke zmíněným závěrům? Do výzkumu zapojili téměř sto dětí, které navštěvovaly školku, a vymysleli na ně zajímavý pokus. Děti rozdělili do čtveřic a rozdělili jim čtyři na první pohled stejné obrázkové knížky. Právě v nich ale byla zrada – jen tři knížky byly doopravdy stejné, čtvrtá knížka se lišila. Na dvojstraně, na kterou se děti měly podívat, byla ve všech knížkách na levé stránce vyobrazená zvířecí rodinka, na pravé straně ale jedna z knížek měla obrázek odlišného zvířátka.

Když pak děti měly říct, jaké že zvířátko viděly na pravé stránce, 18 z 24 zmatených dětí se připojilo k tomu, co říkaly ostatní tři. Věděly přitom velmi dobře, že viděly jiný obrázek než ostatní. Proč to ale takhle malé děti dělaly? Odpověď na tuto otázku hledali vědci v druhém pokusu. Tentokrát „chyták“ pro děti vymysleli tak, že děti měly za úkol odpovědět na otázku buď nahlas v přítomnosti jiných dětí, nebo jen potichu ukázat na obrázek zvířete, které viděly v knížce. V druhém případě se ostatní děti nedozvěděly, jaké zvíře jejich „kolega“ ukazuje, výsledek znal jen dospělý. A znovu se ukázalo, jak působí tlak skupiny. Když měly děti vyslovit nahlas, jaké že zvíře v knížce bylo, 12 z 18 se přiklonilo k většině.

Když ale měly děti možnost v tichosti a bez dozoru ostatních dětí vyjádřit svůj názor, přiklonilo se k názoru většiny jen 8 z 18 dětí. Je tedy jasné, že už takto malé děti se při vyjadřování svých názorů na veřejnosti orientují podle ostatních. Zdá se tedy, že myslet si a říkat nahlas něco jiného, než říká většina, je už ve školkovém věku obtížné a zapovězené. Zbývá jen otázka, co se stane, když se většina mýlí, ať je to v jakémkoliv věku.

Zdroj: Psychologie Heute