První učitel mateřské školy v Česku

Podle psycholožky Lenky Krejčové z katedry psychologie FF UK je to škoda. „Myslím, že v současném českém školství je mužů -učitelů, především na nižších stupních vzdělávání (tedy v mateřských školách a na prvním stupni základních škol) jako šafránu a jsou vnímáni jako něco velmi exotického. Přitom historicky byli prvními učiteli muži, možná až v průběhu 20. století se školství stalo převážně ženskou doménou. Navíc tyto představy nejsou zdaleka tolik zakořeněné v jiných zemích, kde i v mateřských a základních školách působí mnohem více mužů. Myslím, že pro rozvoj dětí je rozhodně důležité, aby se setkávaly se zástupci obou genderových kategorií a viděly při různých příležitostech různé modely chování, měly se s kým identifi kovat a odkud čerpat inspiraci pro svůj vlastní život, a to už od útlého věku,“ myslí si PhDr. Lenka Krejčová, Ph. D. „Domnívám se, že čím více budou poměry mužů a žen ve školách vyrovnané, tím lépe. Navíc pokud feministická hnutí usilují o uplatnění žen v převážně mužských profesích, myslím, že by totéž mělo platit i obráceně. Je mi vždy líto, když slyším, že mladí učitelé odcházejí ze školství, protože neuživí rodinu s malými dětmi. Čím pestřejší společnost zažíváme a předkládáme dětem, tím snáze se nám bojuje proti předsudkům a úzkoprsým pohledům na svět,“ dodává psycholožka.

Jakub Motl, který působí v MŠ Piaristická v Moravské Třebové, pracuje jako učitel ve školce už více než deset let. Ředitelka MŠ Piaristická Hana Kotoulková říká, že podle reakcí médií i okolí byla její školka raritou. Co Jakuba Motla přivedlo k práci v mateřské škole? „Vždycky mě bavila práce s dětmi, mám kurz rozhodčího ledního hokeje, jezdíval jsem na tábory s postiženými dětmi, a když jsem dostal nabídku od paní ředitelky na práci v mateřské škole, byla to pro mě výzva,“ vzpomíná.

Ředitelky Hany Kotoulkové jsem se zeptala, jak reagují rodiče na to, že se o jejich děti stará učitel-muž. Nemají obavy z toho, že o jejich děti nebude dobře postaráno? „Reakce rodičů byla, je a snad bude i nadále jen pozitivní, žádné obavy se nevyskytly. Třída, kde učí pan učitel, by mohla mít klidně i 40 dětí, tak velký je zájem o péči pana učitele,“ říká. Dovedu si představit, že tohle dětské nadšení nemusí být úplně „po chuti“ kolegyním Jakuba Motla, které by na něj mohly trochu žárlit. Zajímalo mě, jak vnímají svého kolegu učitele ostatní učitelky. „Jako kamaráda, veselého společníka, pozorného kolegu. Jelikož nikde v okolí žádná školka učitele nemá, jsou i hrdé na tuto skutečnost,“ vysvětluje Hana Kotoulková. V čem vidí ředitelka MŠ Piaristická přínos toho, že má ve sboru učitele-muže? „Na problémy, které občas nastanou, má kolega jiný náhled, napadne ho jiné řešení. Řada věcí se zvládne s nadhledem vlastním mužům. Kolegyně s ním pracují rády, protože přinesl do kolektivu humor, velkorysost a ochotu bez problémů se pustit do nových aktivit.“

Proč chybějí muži ve školství?

Nejsou za tím jen peníze. Setkala jsem se s tím, že na muže ve školce nahlíží určitá část veřejnosti jako na potenciálního devianta. Jakuba Motla jsem se zeptala, zda se s takovým názorem také setkal a co mu říká. „Tohle je možná ten největší problém, proč chybějí muži ve školství. Osobně jsem se s tím nesetkal, ale při jednom rozhovoru mi byl tento problém také okrajově nadnesen. Zarazilo mě to, do té doby jsem si to ani neuvědomoval a nepřišlo mi ani na mysl, že se něco takového vůbec spojuje se školstvím,“ odpovídá Jakub Motl.

Ředitelky Hany Kotoulkové jsem se otázala, co by měl resort školství udělat pro to, aby učitelů bylo v našich školách více. I na základních školách je převaha učitelek, což mi přijde do jisté míry nezdravé. „Souhlasím s tím, že v našem školství je ,přebabováno‘, a to již nejsou jesle, kde byly také jen tety. Problém je v tom, že platy ve školství jsou na nižší úrovni než v jiné sféře a velmi klesá společenská prestiž učitelského povolání,“ vysvětlila mi.

Muže-učitele jsem zatím více potkala jen v lesních klubech, jimž se neformálně říká lesní mateřské školy. Myslela jsem si, že hlavním důvodem, proč tam muži působí, je technické zabezpečení provozu lesní školky. V těchto zařízeních se totiž například topí v kamnech na dřevo nebo je potřeba nanosit vodu. Vedoucí lesních klubů ale svorně tvrdí, že důvod je především ve snaze o přirozenou výchovu, v níž mají své místo ženský i mužský element. O něm se zmiňuje také Jakub Motl, když se ho ptám, v čem vidí přínos svého působení v mateřské škole. „Naši školku navštěvují dětí, které jsou z neúplných rodin, a já vlastně mnohdy supluji otce. Právě v těchto neúplných rodinách mužská role chybí. Dovedu si představit, jak asi chybí. Sám mám malého syna a poznávám, jak je mužská role důležitá a při výchově nenahraditelná.“

Byla jsem zvědavá i na to, zda Jakuba Motla, který je se svou rolí učitele ve školce velmi spokojen, občas něco v práci s dětmi zaskočí, případně zda přece jen něco nezvládnou lépe jeho kolegyně. „Snad jen když se stane velký malér, například když dítě nestihne doběhnout na toaletu. Mám lechtivý žaludek,“ vysvětluje pan učitel. „Ale zde nastupují kolegyně-matky, které si s tímto problémem hravě poradí. Za to jim patří mé velké díky.“

Co se Jakubovi Motlovi, který vystudoval učitelství pro mateřskou školu a více než deset let pracuje s malými dětmi, na jeho práci líbí? „Práce s dětmi mě i po těch letech stále baví. Děti se mění, dodávají mi energii, jejich nápady mě obohacují a odměnou je mi skutečnost, že i když jsou třeba už na druhém stupni základní školy, tak se stále vracejí, vzpomínají na školku a na zážitky, které ve školce prožily,“ uzavírá Jakub Motl naše povídání.