tisk-hlavicka

Nakonec jsme oba ustoupili

2.4.2013 Pavla LeRoch Děti a my 21 názorů

Když jsme se s manželem, Francouzem, brali, jako většina párů jsme neřešili otázku, co by se stalo, kdybychom se rozváděli.

Před sňatkem jsme měli chvíli „vztah na dálku“, pak nějakou dobu žili ve Francii a volba přijít do Prahy, vzít se a založit rodinu byla výsledkem vzájemné dohody, dokonce se k ní více přikláněl můj bývalý muž, protože tu snáze a rychleji našel dobrou práci. Nároky časné péče o dvě dcery (dnes 4 a 6 let), potíže s adaptací manžela na české prostředí, ale i vzájemné neshody a rostoucí nezájem o společný život, vedl k tomu, že se manžel před rokem odstěhoval. Otázka rozvodu visela od té doby ve vzduchu a nás čekalo roční dohadování, na jehož konci byl smírný rozvod.

I když jsme oba chtěli od začátku rozvod dohodou, děti ve společné péči a zachování vztahu na dostatečně dobré úrovni, cesta k tomuto cíli byla plná trní a nečekaných zvratů, které si vynutily nejeden ústupek a práci především na sobě. Ve chvíli, kdy se lidé rozcházejí, obvykle nebývají příliš nakloněni dohodám jakéhokoli druhu. Navzdory původnímu záměru i všechny naše pokusy o dohodu doprovázela netrpělivost, neochota podívat se na situaci očima druhého a emoce lítaly všemi směry. V mém případě se možnost a ochota se dohodnout pověsila na vlásek ve chvíli, kdy muž prohlásil: „Zůstávám tady, než děti vyrostou, a chci, aby chodily do francouzské školy. Taky chci prodat společný byt a auto a rozdělit peníze. Taky bych chtěl holky vídat víc než jeden den v týdnu a jednou za čtrnáct dní o víkendu.“ Byla to pro mě studená sprcha, která zchladila moji snahu o smírný rozchod na bod mrazu. Docela vážně jsem začala uvažovat o tom, že zažádám o svěření dětí do své péče, prodej bytu, ve kterém mám většinový podíl, odmítnu a budu hledat jiné řešení vypořádání jeho podílu a budu trvat na tom, že předškolní děti zvyklé na matku a české prostředí přece potřebují toto prostředí zachovat. A možnost, že by děti jezdily přes celé město do jakési elitní, drahé školy, když mohou chodit do školy za rohem a francouzský jazyk a kulturu si osvojovat i v pozdějším věku, jsem si vůbec nepřipouštěla. Já jsem trvala na svém, on na svém. Naše schůzky končily napětím, někdy křikem (děti u toho nebyly), naše telefonáty často ukončením bez rozloučení.

Pomoc zvenčí

Situace se vyhrotila, když jsem o změně svého pohledu začala otevřeně mluvit jako o reálné možnosti. Odpovědí bylo: „To je vyhrožování. Na to nemáš právo. To si zkus.“ Najednou se předávání dětí stalo komplikací, dohody o tom, kdy s nimi bude, padaly jako přezrálé hrušky, a jakýkoli kontakt, i telefonický, se omezil na absolutní minimum.

„Takhle se nedá žít, natož vychovávat děti,“ říkali jsme si asi oba, ale každý z daného stavu věcí vinil toho druhého.

Navzdory původnímu záměru i všechny naše pokusy o dohodu doprovázela netrpělivost, neochota podívat se na situaci očima druhého a emoce lítaly všemi směry.

Občas padlo slovo o mediaci, právníkovi, ale trvalo přes půl roku, než jsme si každý opatřili právníka a začal docela jiný proces.

Moje první schůzka s právničkou se protáhla z jedné hodiny na tři a výsledkem byly dva návrhy, zaslané druhé straně - jeden na sporný, druhý na smírný rozvod. První zohledňoval můj postoj v opozici, druhý byl pokusem o kompromis.

Během tohoto úvodního rozhovoru mi právnička řekla jednu podstatnou věc, která pak řídila celé moje další uvažování: „Cokoli, na čem se dohodnete, je lepší, než co za vás rozhodne soud. To se vám nebude líbit ani jednomu.“ Reakcí druhé strany bylo naprosté odmítnutí první varianty rozvodu a nabídka sejít se k projednání smírčí varianty.

Nějaký čas uběhl, než jsme se sešli a mně mezitím začala spousta věcí docházet.

Předně, rodina jsme byli a rodina zůstaneme. Děti mají jednu mámu a jednoho tátu, a to navždy. Rodina může žít odděleně, ale vždycky to bude rodina, a vztahy v ní budou funkční nebo nefunkční. Nemůžu rezignovat na to, že jsem s tímhle člověkem měla děti, že jsem ho kdysi měla ráda, a přestat mít jakékoli ohledy k tomu, jak žije svůj život. Podívala jsem se na situaci, snad poprvé po dvouleté krizi, jeho očima.

Ať už se jedná o čistou racionalizaci nebo je to snaha o empatii, uvědomila jsem si, že nejpodstatnější je, že je otcem mých dětí, ničím se vůči nim neprovinil, kromě toho, že si s nimi moc zpočátku nevěděl rady, že je má rád a ony jeho a že mají právo dál žít plnohodnotný vztah i s ním, nejen se mnou. Jeho národnost je neměnná a i když v poslední době vnímám bikulturnost a dvojjazyčnost jako velkou výzvu, je to přesně to, v čem se utváří identita mých dětí a já tomu nemohu bránit.

Kromě toho jsme během celého tohoto období praktikovali jakousi formu „střídavé péče“ a on se začal o děti opravdu pěkně starat. Našel si kamarády s dětmi, začal s nimi aktivně trávit čas, jejich francouzština se zlepšila o sto procent a slzy doprovázející odloučení od maminky mizely jako pára na plotně.

Vlastně jsem nakonec ve všech bodech ustoupila. (Návrh na úpravu poměrů dětí a na rozvod dohodou leží na soudu.) Nebo jsem možná spíš dostála svému původnímu záměru, znovu se svým bývalým mužem navázat funkční živé vztahy, ve kterých může rodina především v zájmu dětí fungovat.

Rozcházíme se s tím, že každý přinesl svoji „oběť“, on tím, že zůstává v zemi, že se mnohem víc angažuje ve výchově dětí, já tím, že slevuji především ze své pohodlnosti a snažím se (občas) na věci podívat i jeho očima. Vzájemně si vycházíme vstříc, a i když naše vztahy nejsou vřelé, jsou přinejmenším ohleduplné.

Komentář odborníka

Příběh je jeden z těch s lepším koncem. Na to, aby to takto dopadlo, je potřeba určitá míra zralosti obou rodičů a schopnost náhledu. Rozvod téměř vždy vzbuzuje velké emoce, které zužují náš pohled na danou věc. Do tohoto příběhu včas zasáhla třetí osoba, která pomohla minimálně jedné straně podívat se na situaci očima toho druhého. Jedna změna potom spustila lavinu dalších pozitivních změn ze kterých profitují hlavně děti.

Mgr. Kamila Wawroszová, klinická psycholožka a psychoterapeutka

Názory k článku (21 názorů)
Bože, péče o dvě děti Velbloudice 2.4.2013 12:26
*Re: Bože, péče o dvě děti Zuza, 2 kluci 2.4.2013 13:42
**Re: Bože, péče o dvě děti 46XX 2.4.2013 17:59
*Re: Bože, péče o dvě děti Lenka 2.4.2013 14:29
*Re: Bože, péče o dvě děti Kaca 2.4.2013 16:1
*Re: Bože, péče o dvě děti Horama 2.4.2013 16:23
*Re: Bože, péče o dvě děti Hana 3.4.2013 11:33
*Re: Bože, péče o dvě děti zuzabell 8.4.2013 10:30
No... Pruhovaná 2.4.2013 21:22
*Re: No... nekázanka 3.4.2013 7:52
**To, že se nevrátil do Francie Cindy (XI/06 + IX/10) 3.4.2013 22:27
***Re: To, že se nevrátil do Francie j. 3.4.2013 22:37
****Re: To, že se nevrátil do Franci... Zuzana+ 2kluci 4.4.2013 9:57
*Re: No... T 3.4.2013 13:1
Požadavky muže mi přišly OK Irena 4.4.2013 9:43
*Re: Požadavky muže mi přišly OK jaja + 2 4.4.2013 12:29
*Re: Požadavky muže mi přišly OK Jana, školkáč a školák 5.4.2013 10:55
proč rozvod? chalibda 3 puboši 6.4.2013 23:39
Ten příběh je vymyšlený Eliška 12.12.2013 3:55
*Re: Ten příběh je vymyšlený Ivana 11.6.2017 13:1
*Re: Ten příběh je vymyšlený Katka, dvě dcery 12.11.2017 23:51




Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.