Mnohý z nás si jistě vzpomene na školní dny, kdy obavy z písemky vystřídal strach ze zubaře. Dvakrát do roka se tak každému školákovi dostalo preventivní zubní prohlídky i včasného odborného zásahu. Dnes je však pryč doba, kdy tato vyšetření byla povinná.
V současnosti záleží jen na vůli ředitelů základních či středních škol, zda tento „rituál“ považují za vhodný, či od něj upustí ve prospěch vyučování. Na druhou stranu – i v době svobodné volby lékaře nelze nikoho nutit k hromadné návštěvě školního zubaře. O to větší zodpovědnost zůstává na rodičích, aby dbali na pravidelné, půlročně opakované kontroly svých ratolestí v zubních ordinacích. O tom, že se tak neděje, svědčí i výrok prezidenta České stomatologické komory MUDr. Jiřího Pekárka, který prohlásil, že „namísto toho, abychom se přibližovali modernímu světovému trendu udržení zcela zdravého chrupu až do dospělosti, řítíme se opačným směrem. Stav dětských zubů se blíží hodnotám v rozvojových zemích“. Na základě častějšího výskytu kazů na zubech již v raném dětském věku volají stomatologové po obnovení systematičtější péče o dětský chrup alespoň ve školním věku.
„V současné době mohu já využít staré rajonizace a dám do mateřských a základních škol vědět své telefonní číslo. Dál již záleží na rodičích, zda této nabídky využijí či nikoli,“ říká dětská zubní lékařka MUDr. Hana Bothová z Ostravy-Poruby a poukazuje na to, že nadělají-li se škody již v mléčném chrupu, většinou na ně navazují vady chrupu stálého.
Pokud se dětskému chrupu nevěnuje dostatečná pozornost, může se stát, že některá mléčná stolička se tzv. propracuje od hlubokého kazu až k zánětu zubní dřeně či okolních tkání – lidově řečeno „vyhnije“, což v určitém okamžiku začne bolet – nejčastěji v noci. Pak nezbývá než skutečně traumatizující návštěva zubní pohotovosti. Při ní se dětská dušička potýká jednak s velkou bolestí, jednak se strachem z neznámého prostředí. Zákrok, který má pomoci, na chvíli bolest ještě znásobí. Není divu, že pak strach provází jakékoliv setkání s bílým pláštěm, byť třeba u holiče.
Oč lepší je přijít k zubnímu lékaři jen tak na návštěvu. Paní zubařka nebo zubař zkontroluje stav ústní dutiny, povozí dítě na zubařském křesle, přidá několik rad, jak správně čistit zoubky, mnohdy užitečných i pro rodiče. Dítě jde spokojeně domů s obrázkem, obohacené o zážitek a ještě třeba s pochvalou, že má zoubky jako perličky. Možná si pak samo přinese do koupelny budík, aby si zoubky opravdu čistilo tři minuty. A až bude muset jít k zubaři podruhé, byť s problémem, bude vědět, že je v zubní ordinaci bude čekat známý člověk a případná bolest bude snesitelnější.
O tom, co by měli rodiče o dětských zoubcích vědět, jsme rozmlouvali právě s MUDr. Hanou Bothovou z Ostravy-Poruby.
Kdy začít vyžadovat, aby si dítě čistilo zuby?
Je chybou si myslet, že se dětský chrup neopravuje, a odvolávat se na to, že „tyhle zuby stejně vypadnou“. Dětský mléčný chrup vyžaduje péči vlastně již od okamžiku, kdy maminka zajásá, že v pusince svého děťátka objevila první zoubek. Nastává období prvního „čištění“, resp. stírání vznikajícího plaku nejlépe smotkem vaty. Postupně se pak snažíme vést dítě k tomu, že zoubky se čistí dvakrát denně. Důležité je ukazovat, jak se to dělá, vést mu ručičku a kontrolovat, jak se mu to daří, průběžně také sledovat, jak se zoubky vyvíjejí. Zhruba mezi druhým a třetím rokem uskutečnit první návštěvu zubaře.
Jaké jsou nejčastější vady v dětském chrupu?
Nejčastější vadou dětského chrupu bývají kazy, a to někdy v celé tzv. horní frontě řezáků, velmi často kaz napadá stoličky, ať už v dolní či horní čelisti. Způsobí to nejčastěji namáčení dudlíku do medu nebo různých sirupů, aby bylo dítě klidné. Nebezpečné je také celodenní pocucávání sladkého čaje. Rodiče by se opravdu měli snažit, aby ani malý kaz na mléčném zubu nezanedbali. Vlivem sladkostí, které jsou pro děti magnetem, se kazy rády zvětšují a následuje postupná zkáza zubu, která vede k předčasnému vytržení. Je to škoda, protože se tím narušuje přirozený vývoj chrupu. Vytvoří se tak větší místo, do něhož se začnou tlačit ostatní zuby, může se předčasně proříznout stálý zub, což může způsobit vadu skusu, a pak je nutné přikročit ke speciálním ortodontickým zásahům.
Jak se tedy kazům nejúčinněji bránit?
Hygiena je na prvním místě. Podstatné není, jakou zubní pastu a kartáček dítě používá. Důležitý je samotný návyk na čištění zubů nejméně dvakrát denně, případně po každém jídle. Důraz bychom měli klást také na správný způsob čištění – ne jako boty, ale krouživým pohybem a potom zoubky stírat neboli je tzv. česat – horní směrem dolů a dolní „vyčesat“ směrem nahoru. Po večerním vyčistění již dítě nemá nic jíst ani pít – když tak jen čistou vodu.
Během dne mohou sehrát svoji roli žvýkačky bez cukru, zejména ty, které obsahují tzv. xylitol. Ovlivňují totiž tvorbu slin, které podporují samočistící mechanismus v dutině ústní. Výhodné jsou také proto, že žvýkání zpevňuje závěsný aparát. Jablko na noc kartáček rozhodně nenahradí. Naopak, cukry a kyseliny v něm obsažené přes noc sklovinu nahlodávají a zoubky se kazí. Ráno je vhodné si zuby vyčistit ještě před snídaní, a pak se případně vrátit a upravit si zuby po jídle.
Již léčebný efekt lze očekávat od lokální aplikace fluoru, který v počátečních stadiích vývoje má sílu kaz zastavit. Osvědčuje se to třeba při opravě horních řezáčků, kdy zhotovení vyhovující výplně je dosti problematické, protože bývají velice malinké. Klademe na ně fluoridové obklady, které brání překotnému šíření kazu. Díky nim jsme schopni ten zub udržet, než uvolní místo zubu stálému.
Fluor je často předepisován dětem preventivně. Považujete to za potřebné?
Podle vlastní více než dvacetileté zkušenosti vím, že skoncování s obohacováním pitné vody fluorem koncem osmdesátých let se výrazně podepsalo na zvýšení kazivosti zubů, i když to určitě nebyla příčina nejhlavnější. Proto si myslím, že je prospěšné, aby děti měly suplementaci fluorem v podobě fluoridových tablet, které se nechají rozpustit v ústech. Nechci říci, že by ji měly mít povinnou, ale mám zkušenosti takové, že pokud se fluor nepředávkuje, neškodí. Důraz však kladu na pestrou a vyváženou stravu a především na již zmíněnou hygienu. I pětileté dítě ještě potřebuje občas pohlídat a poradit, nestačí je poslat do koupelny.
Kdy je vhodné přistoupit k léčení vad ortodontických?
Ortodontické vady se na mléčných zubech neřeší. Je třeba rozlišit vadné postavení čelisti, což je většinou komplikovanější vada, či špatně postavené zuby, které vyrostou např. mimo řadu. Tyto záležitosti se však řeší až ve stálém chrupu – nejdříve po prořezání řezáků. V případě vadného postavení čelisti je speciálním aparátkem dítě nuceno, aby správně skusovalo, komplikovanější případy se řeší operačně. Tyto vady ale nejsou příliš časté.
K problémům často dochází v období výměny mléčného chrupu za stálý. Rozhodně by se neměly předčasně trhat zuby mléčné. S růstem stálého chrupu souvisí i růst celé čelisti a brady, což umožní, aby se – kromě výjimek – všechny nové zuby zařadily a vešly na svá místa. Pokud se tak přesto nestane, řeší se to individuálně podle předpokládaného dalšího růstu vytržením některého z postranních zubů. Ale to je potřeba svěřit do rukou specialistů ortodontistů, kteří se specializují na opravy postavení zubů. V současné době se ustupuje od snímatelných aparátků k fixním, které jsou stabilně v ústech třeba rok a pak se snímají. Za takováto rovnátka se již nemusí nikdo stydět, protože se aplikují téměř jako módní doplněk v různých barevných provedeních a jejich nositelé je mnohdy považují za přednost.
Skok