Má smysl testování předškoláků?

Stačí k posouzení školní zralosti současný systém spolupráce školek s pedagogicko-psychologickými poradnami, nebo by bylo vhodné plošně testovat úroveň předškoláků? Měly by nadané děti projít už v tomto věku testováním IQ?

Nedávno se mi svěřila maminka čtyřleté Zuzanky, že dcerka se sama naučila číst, hodně se ptá, odpovědi si dobře pamatuje a umí je zasadit do logických souvislostí. Není pochyb o tom, že je to chytré dítě. „Já ale nechci v bavlnce vychovávat žádného malého génia, chtěla bych, aby si Zuzka ve školce hrála jako ostatní děti. Ale paní učitelka je z ní úplně nadšená a pořád mi říká, že bych s ní měla zajít na testy IQ a dát ji dřív do školy. Asi se jí zdám divná, když to odmítám.“

Pokud by test u předškolního dítěte potvrdil vysokou inteligenci, mnozí rodiče by zřejmě zažívali pocit hrdosti a uspokojení. Mohl by být i „vstupenkou“ pro předčasný nebo tzv. superpředčasný nástup do školy. Nicméně psycholožka PhDr. Ivana Halíková je k takovému testování i „urychlování“ dětství poněkud skeptická. „Je rozhodně v pořádku, když se rodiče zamyslí nad tím, jak mohou své nadané dítě dále rozvíjet, jestli nezačít s jazykovou výukou apod. Ale nastoupit do školy, řekněme o dva roky dřív, nemusí být z hlediska vývoje dítěte zdaleka tak dobrý nápad,“ varuje psycholožka a vysvětluje: „To, že je dítě inteligentní, ještě neznamená, že bude schopné inteligenci projevit v nepříznivém sociálním prostředí. Pokud by pětiletá nadprůměrně inteligentní Zuzanka nastoupila do první třídy, ocitne se ve společnosti sedmiletých dětí, které mají úplně jiné zájmy. Holčičky začnou za chvíli přemýšlet o tom, kdy začít nosit podprsenku, budou si šuškat o klucích, za pár let začnou menstruovat – Zuzanka bude pořád o dva roky za nimi.

Ale i výkonově pro ni nevychází srovnání pozitivně. Pokud bude mít pěti- i sedmileté dítě srovnatelnou úroveň IQ, například 130, to starší bude vždycky podávat lepší výkon – prostě proto, že se vyvíjí o dva roky déle. Takže pětileté dítě s IQ 130 může být výkonově srovnatelné se sedmiletým s IQ 100. Bude sice mnohem chytřejší, ale v prostředí, kde se to těžko projeví. Proč bychom měli brát chytrému dítěti vedoucí roli ve vrstevnické skupině? Proč nemůže být nejlepší mezi stejně starými? Později, třeba na víceletém gymnáziu se rozdíly nejspíš srovnají, ale co ty roky předtím? Co když si dítě přestane věřit? Pokud se nebude ve třídě se staršími dětmi cítit dobře, může ho takové urychlování vývoje spíš poškodit.“ Zuzance a jí podobným dětem by odbornice doporučovala spíš rozvíjet talent náročnějšími úkoly ve školce, případně i formou odpoledních zájmových kroužků, ale zároveň nezavírat příliš předčasně dveře k aktivitám dětského světa.

Je připravený na školu?

Testování žáků na konci prvního i druhého stupně základní školy (tzv. evaluace výsledků vzdělávání) má své logické opodstatnění. Přestože se zdá, že v současné době není plošné testování předškoláků na pořadu dne, občas zaslechneme hlasy navrhující, že by se měla úroveň dětí opouštějících mateřskou školu také změřit centrálně stanoveným metrem. „Smysl takového testování mi, po pravdě řečeno, uniká,“ konstatuje poradenská psycholožka Ivana Halíková. Cílem mateřské školy je děti připravit a všestranně rozvíjet, aby se v rámci povinné školní docházky mohly učit. Už existující depistáž poraden pomáhá učitelkám i rodičům potvrdit či vyvrátit jejich obavy z připravenosti konkrétních dětí na nástup do první třídy. „Jde o depistáž, není vyloučeno, že sítem může proklouznout dítě, které není na školu připravené v některé dílčí oblasti. Ale pak je tu standardní zápisová situace. Děti většinou přicházejí k zápisu motivované, maminky i učitelky mateřské školy je připravují na to, co se u zápisu bude dít a že si s nimi jejich budoucí paní učitelky budou povídat. Pokud se nějaké dítě u zápisu projevuje nezrale – neudělá nic z toho, nač se ho zeptají, křičí, vyvádí, leze pod stůl apod. –, bývá to pro poradnu další podnět k vyšetření školní zralosti. Domnívám se, že tenhle systém v naprosté většině regionů dobře funguje. Jestli jsou v nějakých okrajových oblastech republiky, v obcích vzdálených od poradenského pracoviště nějaké problémy, řešení vidím jinde než v plošném testování,“ říká odbornice.

Navíc jsou ty tam doby, kdy měly školy nedostatek prvňáčků a byly by ochotné zamhouřit oko nad nezralým žáčkem, jen aby naplnily třídy. Dnes je problém spíš opačný – o nástup nezralých dětí do přeplněných tříd nikdo nestojí.

Jak probíhá vyšetření školní zralosti?

Obvykle se samy učitelky nejstarších dětí zamýšlejí nad tím, jestli kluci a holčičky, které mají ve třídě, mohou pokračovat dál do školy, nebo jestli by jim rok ve školce přece jen ještě neprospěl. V případě, že si nejsou jisté, musí zajistit souhlas rodičů s vyšetřením. „Jaké konkrétní testy psycholog zvolí, je na jeho rozhodnutí. Velmi často se v praxi stále užívá tradiční Jiráskův psychologický test školní zralosti. Pravdou je, že za ta léta, co se užívá, se leccos změnilo. Před třiceti lety děti běžně namalovaly panáčka, dneska to zdaleka tak samozřejmé není, obvykle to po nich už ani nechceme. Nicméně spoustu věcí v oblasti grafomotorické, soustředivé a pracovní ukáže. Důležitou součástí školní zralosti je řeč, kterou ‚Jiráskem‘ nezjistíte. Takže je potřeba si s dítětem taky povídat. Psycholog by měl zjistit, jak se dítě vyjadřuje, jestli nemá nějakou řečovou poruchu. Ptá se na záležitosti související se sluchovou analýzou, aby bylo schopné sluchem poznat začátek a konec slova,“ vysvětluje psycholožka.

Další součástí testování školní zralosti je vnímání vizuálního rozdílu písmen, zejména pravolevou rozdílnost (např. písmena d, b, p, q) a horodolní (písmena s kličkami nad linkou a pod ní, např. psací l, j). „Samozřejmě nechceme vědět, co je to za písmena, důležité je, aby dítě poznalo, jestli jsou, nebo nejsou stejná. Častěji dělává problémy pravolevá rozdílnost,“ objasňuje odbornice. „Rodičům dětí, které mají v testu hraniční nebo slabší výsledky, doporučujeme návštěvu v poradně a případný odklad školní docházky.“

Proč plošně testovat?

Jaký by vlastně mohl být smysl plošného testování dětí opouštějících mateřskou školu? Při současné legislativní úpravě by totiž neměl mít vliv na odklad ani nástup dítěte do první třídy. O odklad školní docházky si v současné době může požádat každý rodič, rozhodnutí o odkladu je věcí ředitele školy, který si vyžádá posouzení školní zralosti poradnou. Takže pokud se nezmění zákon, nemůže být dítě na základě výsledku testování do školy „povinně poslané“ nebo mu byl „povinně nařízen odklad“.

Pokud bychom uvažovali o tom, že cílem by mohlo být vytvořit jakýsi pomyslný „žebříček“ úspěšných a méně úspěšných školek, i tady je výsledek diskutabilní. (Rodičům obvykle víc napoví osobní návštěva, při které mohou sledovat, jak učitelky s dětmi jednají, jak je vedou ke vzájemné sociální komunikaci, jaké aktivity a hry jim vybírají, jak rozvíjejí dětskou tvořivost apod.) Navíc v situaci, kdy se míst ve třídách zoufale nedostává a rodiče jsou ochotni vozit dítě i do školek v sousedních obcích, je to hledisko, které v praxi ještě několik let zřejmě nebude rozhodující.

„Pokud by existoval nějaký závazný test, nedělám si iluze, že by se udržel v tajnosti. Už vidím, jak si učitelky říkají: ‚Budou je zkoušet z toho a toho, tak to děti naučím, i kdyby to měly umět zpaměti.‘ Nejsem si jistá, že by to úroveň práce ve školce zrovna pozvedlo. Dítě se má do šesti let především rozvíjet, není tak nezbytné zjišťovat, co k určitému dni aktuálně umí,“ domnívá se doktorka Halíková.

Autorka je šéfredaktorkou časopisu Psychologie dnes.