Je diskuze o domácích úkolech inspirativní?

Jedna o návrhu, který vyslovil francouzský prezident Franćois Hollande, a druhá o iniciativě pedagogicko-psychologické poradny a dvou základních škol v Praze 3. Obě zprávy i obě iniciativy se týkají zrušení domácích úkolů ve školách.

Novináři připravili ankety pro čtenáře a oslovili učitele a ředitele škol. Ankety vyjadřují mírnou a zřetelnou převahu názorů čtenářů (cca 63 %) pro zachování domácích úkolů. Oslovené školy jsou také spíše pro zachování úkolů, i když zdůrazňují vhodnou formu a rozsah úkolů vzhledem k důležitosti odpočinku dětí. Diskutuje se spíše o formě úkolů než o zrušení. Formou vhodného domácího úkolu, která se v diskusích objevuje, je například vyhledávání informací nebo formulování vlastního názoru, úkoly by měly být samostatnou prací dětí bez nutnosti podpory rodičů. V diskusích se objevila obava učitelů, že bez domácích úkolů by došlo k potížím se zvládáním obtížnějšího učiva například ve výuce cizího jazyka a matematiky. Autoři iniciativy pro zrušení úkolů v České republice mají například tyto argumenty: * děti jsou ve škole dostatečně dlouho a potřebují si odpoledne odpočinout, odpočaté děti se lépe učí * rodiče mají méně času a drahocenný čas večer doma by měl být příjemně stráveným časem s dítětem * pro dítě je velmi prospěšná zájmová činnost * děti se mohou věnovat školní přípravě i bez domácích úkolů * skluz ve výuce by bez úkolů neměl vzniknout, protože výuka ve škole je dostatečně dlouhá Zajímavé je, že v diskusi v České republice se výrazněji neobjevuje téma rovnosti ve vzdělávání, které je hlavním důvodem pro zrušení domácích úkolů ve Francii.

Domácí úkoly „neexistují“

V reakcích odborníků a ministerstva školství se objevuje ujasnění, že v českém systému vzdělávání není tématem rušení domácích úkolů, domácí úkol v systému vlastně „neexistuje“, není nijak definován. Mnoho českých učitelů nebo i celých škol domácí úkoly žákům nedává už mnoho let. Zároveň je zřejmé, že většina učitelů a většina škol domácí úkoly využívá jako významnou metodu výuky. Formy domácích úkolů se velmi liší, některé jsou dobrovolné, některé na delší časové období. V některých formách úkolů lze jen těžko hledat pedagogický význam, například vyplňování mnoha stránek podobných cvičení ve cvičebnicích nebo dopisování textů do ztracených sešitů. Někteří rodiče znají úkoly jen ve formě mnoha poznámek za zapomenuté úkoly nebo negativního hodnocení za dopisování úkolů ráno ve škole.

Musejí být úkoly a učení zátěží?

Je téma „domácí úkoly“ dalším náhodným a nedůležitým tématem diskusí okolo vzdělávání? I když v České republice domácí úkoly „neexistují“, přesto jsou zajímavým tématem. Například reakce na diskusi na internetu iniciuje otázky, jak to, že jsou děti vyčerpané ze školy a potřebují tak hodně odpočívat, a nemohou tedy dělat úkoly? Jak to, že je učení zatěžuje (včetně domácích úkolů), jak to, že je nebaví?

Úkoly a rovné šance

Zajímavé jsou i otázky z Francie, jak je to s rovnými šancemi v případě velké váhy domácích úkolů ve vzdělávání? A netýkají se i České republiky? Mají všechny děti rodiče s takovým zaměstnáním, že je mohou podpořit při domácím úkolu? Mají všichni rodiče schopnost dítěti pomoci s řešením úkolů, například s cizím jazykem a s matematickými příklady? A pokud někteří rodiče nemají čas, schopnosti ani finance na zajištění doučování, mají jejich děti rovné šance v případě velké váhy domácích úkolů a školou vyžadovaného domácího procvičování?

Úkol jako výzva ke spolupráci rodiny a školy

Díky tomu, že domácí úkol není nijak závaznou metodou práce škol v České republice, nabízí se zcela otevřený prostor pro rodiče hledat v diskusi s učiteli vhodnost využívání domácích úkolů pro jejich dítě. Diskuse je téměř nutností ve chvíli, kdy vede forma domácího úkolu k povinnosti rodiče pomáhat s úkolem nebo úkoly kontrolovat a podepisovat. Téma „domácí úkol“ se zdá být hlavně tématem spolupráce mezi rodinou a školou. Novinářům někteří rodiče řekli, že se bojí, že bez učení doma a bez úkolů se jejich dětem zhorší známky. V diskusích na internetu se objevil i názor, že v dnešní době jsou domácí úkoly vhodným nástrojem jak angažovat rodiče, kteří jsou „tak apatičtí“ k potřebám svých dětí a vše nechávají na škole.

Otázka „Úkoly ano, či ne?“ vyvolává další otázky

Diskuse k domácím úkolům může vést k zajímavým otázkám: Kolik učitelů vnímá domácí úkol jako nástroj k donucení dětí k učení? Je vhodné, aby učení probíhalo formou povinných úkolů ať už školních, nebo domácích? Všímáme si nestejných podmínek dětí při domácí přípravě do školy? Mohou rodiče mít úkoly rádi i z důvodů, že jim poskytují možnost spolupráce a informují je o tom, co se právě jejich dítě ve škole učí? A nemohou tuto informaci rodiče získat i vhodnějším způsobem než formou úkolu, který je určen spíše jejich dítěti pro jeho samostatnou práci? Kolik je rodičů, kteří chtějí pomáhat dětem s učením, a proto vyžadují domácí úkoly? A nemohla by lépe posloužit individuální dohoda mezi rodičem a učitelem o tom, jak rodič může nejlépe pomoci?

Úkoly a odborná péče mimo výuku

Diskuse nás může dovést k tématu koncepce péče o nadání dětí, kdy mohou mít velký význam specifické domácí úkoly navíc.

I koncepce podpor y dětí v oblastech, kde mají nějaký handicap, jako jsou specifické poruchy učení, dlouhodobá nemoc, jiný styl učení a další, které nijak nesouvisí s inteligencí dětí. Děti s nadáním nebo s handicapem potřebují často odborný způsob výuky i mimo běžnou dobu školního vyučování a neměly by být odkázány na doučování rodiči nebo financovaném rodiči.

A co by nám řekly děti?

Zeptejme se dětí, jaké by potřebovaly domácí úkoly, a dozvíme se například, že některé si rády doma dobrovolně a samostatně zjišťují informace k tématům, která je ve škole zaujala. Pro motivaci dětí k dobrovolnému a samostatnému učení doma pak možná stačí, když ve škole mají prostor využít poznatky a dovednosti, které přirozeně získávají mimo školu.

Autor je konzultantem v oblasti vzdělávání, je absolventem oboru pedagogika, FF UK.

Další informace k tématu naleznete v časopisu Rodina a škola.