Prázdniny s prof. MUDr. V. V., DrSc.

Naše chalupa byla původně vesnická jednotřídka, ještě když jsme ji koupili, byly v ní školní lavice. Dodnes si pamatuju letní vedro, obrovské nebe, vlaštovky a rorýse. A botičky. Ty jsem si vyráběl tak, že jsem bosý vlezl do rozteklého asfaltu a pak do štěrku. Tatínek pak vědecky zkoumal, jakým ředidlem botičky odstranit. Mé prázdniny tatínkovo vědění notně obohatilo.

Zatímco děti na chatách bez ledničky jedly maso z konzervy, my měli maso čerstvé i několik dní. Ač trochu kyselé. Tradiční recept, zabalit maso do utěrky s octem, totiž tatínek profesor vylepšil. Ocet nahradil kyselinou peroctovou (čirá bezbarvá kapalina s charakteristickým ostrým octovým zápachem. Má silný oxidační potenciál a je silnou žíravinou). A dalo se to dokonce i jíst...

Tatínek nám vždy kladl na srdce, co jíst a co pít, abychom se vyhnuli, jak on říkal, alimentárním infekcím. Jaké bylo naše překvapení, když on sám pil v Tatrách z potůčku, který protékal pastvinou plnou krav. Brácha : „Tati, co když tam ty krávy načůraly?“ Tatínek se zamyslel : “Moment... jak rychle to teče... jak je ten potok hluboký... jo, to už se dost zředilo!“

Maminka taky měla radost, když jí pochválil letní zeleninovou polévku : “Těch minerálů, tolik hořčíku, tolik kália!“

Během prázdnin dělal tatínek i objevy.

Například přišel na to, že když se dost dlouho zapomene sekaná v teple, vznikne kyselina, která dokonale vyčistí skleněný pekáč od připálené špíny. Objev konzultoval s akademinkem Bačkovským. Ten měl podobnou zkušenost - když mu odjela žena do lázní, odkládal špinavé nádobí do vany, aby vznikly mikroorganismy, které odstraní zbytky jídla. Bohužel pokus nevyšel, jeho žena po návratu vše umyla.

Prázdninové cesty se starou škodovkou měly jednoho nepřítele - prasklé lanko od plynu. Nebyl by to tatínek, aby si neporadil. Sebral mi tkaničky z pohorek (2x 180cm), uvázal je někam do motoru, otevřel okýnko, druhý konec si přivázal na ruku a přidával plyn ručně.

Těžko se s ním hrály karty. Jak vyhrát kanastu nad někým, kdo si pamatuje, kde se jaká karta objevila? A jeho vášeň pro jazyky... Jen díky němu vím, že v albánštině je oslovení „ty švestko“ hrubá nadávka. Chtěli jsme se mu vyrovnat a tak jsme s bratrem v Banské Bystrici nakupovali slovensky.

Proč slovenská prodavačka naši prosbu o „jeděň veľký melúň“ nepochopila, nevím.

Je to už osm let, co se ho nemůžu na nic zeptat. A jestli někdo tvrdí, že jsou všichni nahraditelní... tak nejsou. Ale ty prázdniny a dětství hodné pera Oty Pavla, ty jsou se mnou dodnes.