Zážitek z dovolené

Zážitky z dovolené mají být příjemné. Ty naše zprvu byly: pohostinné Maďarsko, vinorodé kopečky u Dunaje s krásnými cyklostezkami a jak jinak, termálními plovárnami. Do té doby, než začal synek plakat, že ho bolí ucho.

Bolest se stupňovala, nenechal si na ucho sáhnout a ke všemu mu z něj začal téct čůrek krve. Chtělo to zkontrolovat bubínek, ošetřit zvukovod - problém, který v kempu řešit nejde. Měli jsme auto, z důvodu snadnější domluvy jsme zamířili ke slovanským, slovenským hranicím. Bylo to jen 30 km.

Na všeobecné pohotovosti v pohraničním městě (bylo již odpoledne) nám sympatický lékař poradil, že ať raději vynecháme nemocnici v nejbližším větším okresním měste, protože tam na ušného lekára odpoledne nenatrefíme. Najbližší je vraj vo fakultnej nemocnici - vzdálené 80 kilometrů, hej - tam je přítomna stálá služba.

Co naplat, vážili jsme cestu do slovutného krajského města hostícího fakultní nemocnici - velký komplex impozantních budov, propojených futuristickými prosklenými chodbami, tak má řádná FN (zvenku) vypadat. Dorazili jsme tam už vpodvečer. Žel, když jsme zazvonili u ušního lůžkového oddělení, sdělila nám sestřička, že lékař tam odpoledne nebývá, že má pouze příslužbu! - a je tedy doma. Příhraniční lékař měl asi zastaralé informace…Máme jít na dětské oddělení.

Tam mladá paní doktorka po zhlédnutí krvácejícího ucha vzala telefon a oficiálně požádala ušní oddělení o přivolání příslužby. Tu se zjistilo, že nebude třeba volat nikoho z domu. Ten den sloužil totiž stařičký pan doktor, který celou noc zůstával raději v nemocnici. Pro sestru to bylo prý také překvapení.

Pan doktor, který se objevil, dle mého odhadu sedmdesátku již překročil. Myslím, že měl trochu potíže na synovo ucho dobře zaostřit. Přesto jsem jemu i fakultní nemocnici byla neskonale vděčná za jeho hmotnou přítomnost zde a ne někde daleko doma, vždytˇ se synek díky němu konečně dočkal výplachu zvukovodu - a já úlevy, že bubínek je v pořádku a zánět je opravdu jen ve zvukovodu. Očekávala jsem předepsání antibiotických kapek - ale prý nejsou potřeba.

Bylo již pozdě, děti moc utahané. Ve městě jsme přenocovali a zrána jim dopřáli odpočinkový program v okolí. Kvůli oušku jsme cílili již domů, ale plánovali ještě jeden mezinocleh po cestě. Dopoledne se zdálo být vše v pořádku, ale po obědě, před odjezdem, začal být syn zamlklý a pak i přiznal, že ho ucho (i přes podávaný Paralen) začíná opět silně bolet. Co naplat, cesta před námi dlouhá, o drama jsme nestáli. Rozhodli jsme se přece jen se ještě zastavit na ORL ambulanci fakultní nemocnice na kontrolu synova stavu, případně pro druhý lékařský názor.

Jaké bylo naše překvapení, když v 14. 10 odpoledne již opět (a dnes doopravdy) žádný ORL odborník nebyl v nemocnici - pouze na příslužbě. Nebyli jsme tentokrát jediní, kdo se po něm sháněl - policista ve službě, s viditelně nateklou polovinou tváře, se držel za ucho a prosil snažně sestru, ať odborníka nechá zavolat. Ta ho odkázala na pohotovost pro dospělé. My jsme se rozhodli na nic již nečekat a co nejrychleji se dostat za hranice domů. Při výjezdu z nemocnice jsme znovu narazili na onoho policistu - a dověděli se, že ho na pohotovosti prostě odkázali na ušní ambulanci na druhý den v osm ráno - a hotovo. Bylo mu ale tak zle, že si musel sehnat za sebe do práce náhradníka.

Zesílili jsme synkovi dávky analgetik a hybaj domů. Náš dojezd byl komplikován meteorologickými i dopravními vlivy, museli jsme přece jen ještě přenocovat a tak na ORL v naší, původně okresní, nemocnici jsme nakonec dorazili ne dříve než v 14.30 hodin. Normálně se tam ordinovalo - až do 15.30. Usměvavá paní doktorka konstatovala bakteriální zánět zvukovodu a dostali jsme antibiotické kapky. Zabraly dobře a od té doby je synek zdráv.

Jaké ponaučení si vzít?

Synek se ponaučil, že se příště nebude potápět v termálech.

Pro mne bylo varováním, že jsem na potíže se sehnáním odborné lékařské péče narazila nikoliv v Africe, ale v naší sousední, sesterské zemi, s prakticky stejnou kulturní i životní úrovní, jakou máme my. Nyní si dovedu živě představit, jak to bude u nás za nějakou dobu vypadat taky. Sleduji, že i zde politici a pojišťovny tlačí na rušení pohotovostí, lůžek, celých nemocnic, lékařských míst, léta budovaných lékařských týmů, pod heslem "hlavně ušetřit"! I u nás začíná být nedostatek doktorů - zdravotnictví leckde také "táhnou " ti v důchodovém věku, nebýt jich, mnohde by ten který obor už neexistoval..

Kam pojedeme potom za pomocí? Do Německa?

Je pravděpodobné, že se pak vyskytnou komplikace a někdy třeba i úmrtí kvůli ztížené dostupnosti lékařské péče. Prasklé střední ucho, zánět mozkových blan od něj…porod s komplikacemi, matka to nestihla do vzdálené porodnice (fakt chtějí rušit porodnici za horami v Jeseníku??), vážný případ, pro který nevybylo patřičné lůžko. …a tak dále. Ekonomicky se ale tyto malé "ztráty" zřejmě pořád ještě "rentují" - držet kvůli sem tam nějakým zachráněným jedincům trvale další porodnická oddělení? (??)

V té souvislosti si vzpomínám na případ, o kterém jsem četla, že se před lety stal na Severní Moravě. Rodička, která začínala rodit a slabě krvácet, nebyla přijata ve spádové nemocnici (z dobrého důvodu - malovali tam sály, což ona nevěděla) a byla odeslána do sousední nemocnice. Po cestě krvácení zesílilo. V nemocnici by za těchto okolností byla monitorována, přistoupilo by se k akutnímu císařskému řezu. Šlo totiž o předčasné odlučování placenty. V tomto případě bohužel dítě zemřelo a tým přijímající nemocnice taktak zachránil matku. Asi každému dojde, že nemělo logiku žalovat tyto zdravotníky.

Nechci nikoho strašit, ale to víte - většinou je to pak o štěstí. Někdy je, a někdo ho mít nemusí. Jen dopředu nevíme, na koho ta smůla kdy padne.

Možná by bylo řešením, kdyby trestně odpovědnými za případné zdravotní důsledky opožděné zdravotní péče byli (nejlépe dopředu) uznáni politici, kteří svými rozhodnutími nedostupnost lékařské péče dopustili - a to zcela adresně, i v případě, že rozhodnutí byla kolektivní - podle toho, jak hlasovali. A také konkrétní členové představenstev pojišťoven, které odmítly úhrady (z našeho zdravotního pojištění!) oddělením, nemocnicím, lékařským praxím či za lékařskou pohotovost a způsobily tím jejich zánik. Bez přímé odpovědnosti (nejen formální "odpovědnosti voličům či pojištěncům" ) se do těchto funkcí budou drát lidé, kteří je zneužívají jen k vlastnímu prospěchu.

Co myslíte Vy?