Jak sladit péči o rodinu s vlastními potřebami

Otázka: Mám dvě malé děti a žijeme s mými rodiči. Jak postupně stárnou, objevují se u nich různé zdravotní problémy a vyžadují stále více péče. Péči ale vyžaduje i moje rodina a také chodím do práce (učím ve školce, což mi dá samozřejmě občas docela zabrat). V současné době jsme na tom s manželem tak, že vlastně vůbec normálně nežijeme. Ráno jeden z nás vede děti do školy a pak kluše do práce a druhý řeší potřeby mého otce a matky. V poledne běžím ze školky domů a dám jim oběd. Přitom mnohdy najdu jednoho z nich na podlaze (už mají problémy s chůzí, často padají a nedokážou vstát, tatínek má navíc počínající demenci a neudrží čistotu). Nakrmím je, obvykle jim musím pomoci se převléct, případně vyřešit pohromy, které se staly v mé nepřítomnosti. Uháním do družiny pro děti, a když s nimi chci odpoledne dělat úkoly nebo si pohrát, mnohdy na to není prostor, protože se zase něco „semele“. Manžel chodí z práce až večer; věnuje se dětem, zatímco já chystám společnou večeři a pak jdu ukládat rodiče. Často večer „padáme na ústa“; na kino, návštěvu kamarádů nebo procházku si musíme nechat zajít chuť. Chtěli jsme angažovat pečovatelskou službu, ale rodiče trvají na tom, že chtějí jen naši pomoc. Nikoho jiného by nestrpěli. Nějak nevím, jak z toho ven. Potřebovala bych vědět, jak jim vysvětlit, že by pomoc zvenčí byla přínosná a že je nikam nebo nikomu neodkládám. Nejspíše se bojí, že když k nám začne chodit pečovatelka, tak už se o ně přestanu starat, ale tak to není. Když je u nás na návštěvě moje sestra (má malý byt, takže si rodiče nemůže vzít k sobě), vystřídá mě a já jsem pak schopna o ně pečovat s větší silou. I mě to pak zase baví. Ale když to je jen na mně, vyčerpává mě to. Navíc vnímám, že se s manželem odcizujeme, pro samou únavu už nemáme sílu spolu jen tak pobýt. Jak z toho ven?

Odpověď: Vážená paní, vzala jste na sebe nelehký úkol. Každý, kdo je ochoten a schopen se takovýmto způsobem starat o své rodiče, má můj obdiv. Přesto si říkám, jestli není toho sebeobětování trochu moc. Skutečně si nemůžete dovolit svým rodičům v ničem odporovat? Kdybyste si vzala na pomoc pečovatelskou službu, dovolilo by vám to nejen si odpočinout a pečovat pak o rodiče s větším elánem, ale také trávit čas s nimi, který vám ještě zbývá, i něčím jiným než úklidem. Na vašem místě by mě především mrzelo, že nemám prostor na to si s nimi v klidu popovídat, zprostředkovat jim nějaké zážitky, díky nimž by ještě mohli mít nějaký důvod k radosti a k těšení se. To samo o sobě je dost velký úkol pro ženu, která navíc chce zvládat být dobrou matkou svým dvěma dětem a manželkou muži, který je ochoten tohle všechno s vámi snášet. Pečovat o někoho neznamená bezbřeze mu otročit. To po vás nemůže nikdo chtít. Nechtějte to tedy po sobě ani vy sama.