Pijme vodu, pijme pitnou vodu… ale která to je?

Jak kvalitní je voda, kterou pijeme? Položili jsme několik otázek MUDr. Haně Jeligové ze Státního zdravotnického ústavu.

Skutečně je voda z kohoutku stejně kvalitní jako ta balená?

Není možné jednoznačně říci, že voda balená je kvalitnější, chutnější a zdravější než voda z vodovodu, výzkumy dokázaly, že oba typy vod vyšly z hlediska zdraví a bezpečnosti nastejno. Na straně vody z kohoutku je ekonomické hledisko a čerstvost vody, balené vody jsou zase vhodné v určitých indikacích (např. kojenecké, minerální) či speciálních situacích (náhradní zásobování při povodních či haváriích).

A jak se liší kojenecká voda od té normální? Do jakého věku dítěte by se měla používat?

Balená kojenecká voda je dle vyhlášky o balených vodách č. 275/2004 Sb. definována jako „výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, která nesmí být upravována žádným způsobem, s výjimkou ozařování UV zářením. Je vhodná pro přípravu kojenecké stravy a k trvalému přímému užívání všemi skupinami obyvatel.“ U dítěte (za kojence je považováno dítě do jednoho roku věku), které není kojeno a k přípravě kojenecké stravy je používána voda, je kojenecká voda důležitá především kvůli nízkému obsahu dusičnanů (limitní hodnota 10 mg/l oproti 50 mg/l v pitné vodě). U kojenců ve věku do 3 měsíců hrozí totiž riziko možného vzniku akutní methemoglobinémie, ke které by teoreticky mohlo dojít i při krátkodobém používání vody s vysokým obsahem dusičnanů k přípravě kojenecké stravy. Riziko vzniku tohoto onemocnění není zcela vyloučeno ani u starších kojenců do jednoho roku věku.

Je to jen dojem, nebo je voda méně chlorovaná? A proč?

Některé vodárenské společnosti se snaží jít cestou, která byla nastoupena v různých evropských státech. Snaží se, aby dodávaná voda vyhověla požadavkům Bonnské charty, tj. byla nejen zdravotně nezávadná, ale i chutná a spotřebitel by ocenil i její kvalitu estetickou. Vodárny, které mají technologii úpravy vody na vysoké úrovni či používají k výrobě pitné vody kvalitní vodu z podzemních zdrojů, si mohou dovolit od chlorace, která není jediným způsobem dezinfekce, pomalu ustupovat.

Ovlivňují kvalitu vody i použité rozvody? Mohou ji zhoršit třeba staré rozvody v domě? Z některých kohoutků třeba teče trvale „červená“ voda. A když mám strach, že s vodou doma není něco v pořádku, kam se obrátit?

Ano, mohou ji ovlivnit velmi výrazně. Pominemeli korozi ocelového potrubí a zaželezňování vody, které je však na první pohled patrné (zákal, rezavá barva), může se do vody dostávat také vinylchlorid ze starších typů PVC potrubí, olovo v domech se starými olověnými přípojkami či rozvody, měď z rozvodů měděných (pokud je voda příliš agresivní), nikl z vodovodních baterií atd. V potrubí či domovních rozvodech může za vhodných podmínek (stagnace vody, vyšší teplota vody, použité materiály) dojít také k nežádoucímu pomnožení některých bakterií. Obrátit se lze na provozovatele vodovodu, který má ze zákona povinnost informovat spotřebitele o kvalitě vody.

Když mi po odstávce teče z kohoutku rezavá voda, je závadná?

Rezavá voda je samozřejmě závadná po stránce senzorické, nepředstavuje však automaticky nějaké zdravotní riziko, záleží na tom, jak dlouho voda v potrubí stagnovala. Pokud dlouho, hrozí riziko mikrobiologického znečištění. Většinou stačí vodu odpustit.

Je teplá („užitková“) voda nezávadná? Jinými slovy – co když jsem líná ohřívat vodu na rozpustný čaj pro dítě a beru ji rovnou z kohoutku teplou?

Teplá užitková voda je sice ošetřena vyhláškou č. 252/2004 Sb. na pitnou vodu, nicméně nelze ji v žádném případě považovat za vodu pitnou. Zvláště s ohledem na možnost výskytu bakterií legionel v rozvodech teplé vody, které mohou způsobit závažné onemocnění (legionelóza – atypický zánět plic často končící smrtí) u osob s oslabeným imunitním systémem. Ačkoliv člověk se nakazí spíše vdechnutím aerosolu, není vyloučena nákaza aspirací vody obsahující legionely, takže výše popisovaný způsob přípravy dětského čaje bych v žádném případě nevolila.

Praktická věc: děti pijí vodu z hadice u domu. Je pitná, ale nemůže být znečištěná něčím z hadice? Ta asi bude měkčená…

Co se týká použitého materiálu – pokud víme, že vodu z hadice budeme používat k pití, měli bychom si zakoupit takový výrobek, který je deklarován jako výrobek určený pro styk s pitnou vodou, tam by měla být zdravotní nezávadnost (ve smyslu uvolňování chemických látek) zaručena. Zahradní hadice nejsou příliš vhodné, nemusí představovat akutní zdravotní riziko, ale mohou vodu znehodnotit po senzorické stránce (pach, chuť). Navíc některé materiály podporují nárůst biofilmu, který představuje živnou půdu pro růst některých druhů mikroorganismů (zvláště pokud voda v hadici stagnuje a není před použitím k pití odpuštěna).

Máme se bát vody z potoka, třeba na horách? A co „léčivé“ studánky někde na mezi? Nesteče tam občas nějaké hnojivo z pole?

Vody ze studánky se občas napije každý z nás, nicméně jedná se o velmi zranitelný zdroj vody. Proto je důležitá vizuální kontrola – jak dotyčná studánka vypadá, jestli je vyčištěná nebo v ní něco plave, zda voda protéká nebo je stojatá (té se raději vyhnout), zda do ní nemůže stékat dešťová voda, jaké je blízké okolí – zda nepozorujeme stopy či výkaly zvěře, jestli tam nejsou známky nějaké činnosti (lesnické či zemědělské práce, které by mohly vodu znečistit). Pokud by voda páchla nebo nám nechutnala, tak ji samozřejmě pít nebudeme.

Občas proběhnou zprávy o znečištění vody zbytky léčiv – antibiotik, hormonů z HA. Jak moc se nás to týká? Máme se poohlížet po nějakých filtrech?

Ve většině případů se jedná o zprávy nějakým způsobem zkreslené, dokonce jsme zaregistrovali záměnu pojmů surová a pitná voda. Nicméně vzhledem ke stoupající konzumaci farmaceutických přípravků se mohou jejich stopy objevit v surové vodě na středních a dolních tocích velkých řek, které bývají znečištěny odpadními vodami. A pokud tato voda slouží jako zdroj vody pitné, mohou se v důsledku nedokonalé technologie úpravy vody objevit ve stopovém množství i ve vodě pitné. Tyto nálezy jsou však nepříliš četné a koncentrace nepříliš vysoké, ale především nepředstavují pro konzumenta dle současných poznatků žádné zdravotní riziko, jak dokládají i závěry z 1. systematického sledování zbytků léčiv v pitných vodách v ČR, které v letech 2008 – 2011 prováděl SZÚ v rámci řešení výzkumného projektu.