Jaké jsou Scio přijímací zkoušky na SŠ?

Přijímací zkoušky na střední školy mohou vypadat různě. Mnoho středních škol volí cestu přijímacích zkoušek připravených společností Scio, zejména test obecných studijních předpokladů (OSP). Jak se takový test připravuje a v čem je jiný než ostatní? Proč vůbec školy volí tuto formu přijímacích zkoušek?

Aby měl výsledek z jakéhokoliv testu nějakou váhu, tím spíš pro tak významný účel, jako je rozhodnutí o přijetí na střední školu, musí být test kvalitně připraven. To vyžaduje dlouhodobý proces. Podle všeobecně uznávaných zkušeností zabere příprava kvalitního testu alespoň devět měsíců, u větších zkoušek může trvat i více než dva roky. Po tom, co je připraven projekt testu, tedy okruh toho, co a za jakým účelem by měl test posuzovat, a také podrobnější specifikační tabulky, začne tým autorů připravovat jednotlivé otázky.

To je pouze začátek celé práce. Autoři musejí při tvorbě otázek respektovat jasná pravidla, otázky nesmějí svou formulací a svým zaměřením nikoho zvýhodňovat (např. uchazeče z města oproti uchazečům z vesnice či dívky oproti chlapcům - na toto téma existují rozsáhlé studie), musejí být všechny srovnatelně obtížné a hlavně skutečně měřit pouze to, co bylo původně zamýšleno. Samozřejmě nelze vždy zaručit, že všechny autory připravené úlohy budou tato přísná kritéria splňovat. Proto je vždy třeba, aby autoři připravili přinejmenším dvojnásobný počet otázek, než bude v testu nakonec použito.

Když jsou otázky vytvořeny, následuje pilotáž, náročný proces, kdy test vyplní vzorek uchazečů (zpravidla alespoň sto). Výsledky pilotáže se následně analyzují a vyřazeny jsou ty úlohy, u kterých vyjde najevo, že kritéria nesplňují (např. jsou příliš obtížné - málokomu se je podařilo vyřešit). Po (i vícenásobné) pilotáži a následném vyřazení nepřijatelných a po upravení problematických otázek je stále ještě nehotový test podroben oponentuře, kdy jsou jednotlivé otázky nezávislými odborníky komentovány a kritizovány a následně opět dochází k přepracovávání a čištění testu. Po oponentuře může být test podroben ještě pretestaci, kdy test vyplní několik testovaných vybraných tak, aby reprezentovali zvláště „šťouravého“ účastníka přijímacích zkoušek.

Zapracováním připomínek pretestantů a posledními úpravami otázek už test konečně nabude finální podoby. Pro jeho zadání je ale třeba ještě stanovit pravidla vyhodnocování testu a logistiku celého procesu tak, aby byla zaručena co největší objektivita a zabránilo se manipulaci výsledků. Z popisu tohoto procesu je jasně patrné, že na takto rozsáhlé přípravy přijímacích zkoušek nemá většina škol při své už tak dost náročné hlavní činnosti dostatek času. Právě proto čím dál více z nich volí testy připravené firmou Scio, pro kterou je tvorba testů jedním z hlavních předmětů činnosti.

Přijímací zkoušky připravované specializovanými firmami mají výhodu i v tom, že jejich autoři mají zkušenosti také s přípravou otázek, které nevycházejí přímo ze znalostí konkrétních školních předmětů. Příkladem testu složeného z takovýchto otázek je i test obecných studijních předpokladů společnosti Scio. Ten nezkoumá to, co už se testovaný ve škole dozvěděl, ale jaké má předpoklady pro to, aby se ve škole dozvěděl ještě více. Nejedná se tedy ani o „test všeobecného přehledu“ - tedy znalostí o světě kolem sebe (u kterých záleží často spíše na štěstí - i žák, který má relativně dobrý přehled, si může nepamatovat např. jméno prezidenta Itálie, zatímco jméno prezidenta Francie mu známé je).

Test OSP je odvozen z testu General Record Examination dlouhodobě užívaného v USA. Stejně jako v USA hraje největší roli v přijímacím řízení na střední a vysoké školy. Test OSP má tří oddíly: verbální, v němž se zkoumá, jak si uchazeč rozumí s jazykem jakožto nositelem různých informací v jednom významu, analytický, kde se testuje analýza informací a jejich následné kombinování a využití, a kvantitativní, v němž jsou zkoumání podrobeny uchazečovy početní schopnosti.

Všechny otázky jsou postaveny tak, aby pouze jedna nabízená odpověď byla správná. Při následném vyhodnocování počítačem je tedy nesporně jasné, zda žák zvolil možnost správnou, nebo chybnou. Kromě počtu správných odpovědí se žák dozví, i jaký měl percentil, tedy kolik procent žáků svým výsledkem předběhl. Pokud má žák například percentil 83, znamená to, že dosáhl v testu lepšího výsledku než 83 % ostatních, kteří se hlásili na stejnou SŠ. Pokud by škola zamýšlela přijmout např. nejlepších 20 % ze všech uchazečů, pak by mu takovýto výsledek k přijetí na školu stačil. I přesto, že test nezkoumá to, co se žák ve škole dozvěděl, lze se na takový test připravit. Dostatečným tréninkem je možné naučit, jak své studijní předpoklady využít co nejlépe, a naopak eliminovat chyby jako nepozornost či chybná organizace času. K tomu je zapotřebí podobu testu dobře znát a vědět, co v něm může uchazeče čekat. Nejefektivnější a nejjistější způsob, jak tohoto docílit, je zajistit si přípravu přímo u společnosti Scio. Více dalších praktických informací k přijímacím zkouškám a přípravě najdete na www.scio.cz/prijimacky.

Autor pracuje ve společnosti SCIO, www.scio.cz