Do školky chodím do domova důchodců

Stále ještě se v České republice potýkáme s nedostatkem míst pro malé děti v mateřských školkách. Podobná situace čeká i na rodiny, jejichž blízký je naopak příliš starý a nemůže se o sebe sám postarat, a oni by mu chtěli najít místo v alespoň trochu důstojném pečovatelském zařízení. Nabízí se tedy otázka, proč nevytvořit něco pro obě skupiny najednou.

V zahraničí už místa propojených generací existují, např. Grace Living Center v Oklahomě, kde při domově pro seniory s asi 170 rezidenty fungují dvě třídy mateřské školy pro děti ve věku 4-5 let. A podle všeho k veliké spokojenosti všech.

Domov pro seniory i školka jsou propojeny jak architektonicky, tak každodenním společným programem. Děti každé ráno procházejí do tříd, které jsou v blízkosti atria, po chodbách s pokoji obyvatel domova důchodců a nadšeně se zdraví se svými „babičkami“ a „dědečky“. Na hřiště je vidět prosklenými zdmi a senioři za dětmi na hřiště často sami chodí. K pravidelným společným aktivitám patří například posezení u zmrzliny, výtvarné činnosti, společné divadelní představení či improvizace, ale i další aktivity, které bývají většinou postaveny na rozdílu, jaké to bylo tenkrát a jaké je to teď. Děti třeba vyrábějí knížky z listí a senioři jim při tom pomáhají. Nebo když děti dělají strašáky do zelí či vyřezávají halloweenské dýně, staří rezidenti domova jim při tom vyprávějí, jaké to bylo, vyrůstat na farmách, kterých bylo v zemědělské Oklahomě vždy značné množství.

Viditelné výsledky? Děti dříve čtou

Protože v USA se učí děti číst už v předškolním věku, patří k významné oblasti spolupráce mezi seniory a dětmi právě čtení. Jednou týdně čte „dědeček“ nebo „babička“ jednomu z předškoláků, nebo naopak. Děti tak získávají k četbě pozitivní vztah a také pravidelnost tohoto zvyku hraje při nácviku četby velkou roli, a není tedy divu, že žáčci z této školky se v porovnání s ostatními dětmi učí číst mnohem lépe. Koexistence mateřské školy a domova důchodců má ale mnoho dalších výhod pro obě strany. Děti si lépe osvojují řád a disciplínu, protože vidí v praxi dopady, když se nedodržují (mohou třeba porazit někoho ze starších obyvatel a způsobit mu tím zranění apod.). Také se osobně potkávají a spolupracují s lidmi s různými handicapy a vytvářejí si k nim vztah. V neposlední řadě mají místní předškoláci možnost setkat se s nemocemi a především se smrtí jako s přirozenou součástí života, díky čemuž mají možnost ji lépe vstřebat a nepředstavuje pro ně takové trauma, jako tomu bývá v dnešní generaci mladých obvyklé.

I senioři jsou spokojeni

Toto soužití je samozřejmě přínosné i pro samotné seniory, ať už se do programu školky zapojují více, nebo méně. Ti, kdo si s dětmi přímo nepovídají, mají alespoň možnost nechat se rozptýlit pozorováním jejich práce a nepřipadají si tak sami, když třeba jejich vlastní rodiny žijí daleko a nemají možnost je navštěvovat dostatečně často. A ti, kdo si s dětmi čtou nebo jim přímo pomáhají při jednotlivých společných aktivitách, rozhodně netrpí pocitem neužitečnosti, se kterým se často potýkají senioři v běžných domovech či ve vlastních domácnostech.

V Oklahomě společně fungují staří i malé děti už více než deset let. Za tu dobu se jejich příkladem nechali inspirovat na jiných místech v USA, podobná zařízení existují i v Evropě. Proč by to tedy nešlo i u nás?