Něco mezi tím

Ministerstvo školství zvažuje, že by spolu se zřizovateli středních škol časem omezilo proud dětí, které odcházejí na víceletá gymnázia. Namísto dnešních osmi, ale někde třeba i dvaceti či pětadvaceti procent převážně jedenáctiletých žáků by to mělo být nanejvýš pět procent populačního ročníku.

Vezměme třeba školu, která má ve dvou pátých třídách dohromady padesát dětí. Pět procent je dva a půl, na jednu třídu jeden a čtvrt žáka. Nejnadanějšího žáka, samozřejmě. Skoro začínám mít radost, že doma takového nemáme. (Co kdyby byl druhý?)

U nás v rodině nemíváme jednoznačné favority. Ale ani poražené. Spíš něco mezi tím. Ostatně jako v mnoha jiných rodinách. Do kvóty jeden a čtvrt nejnadanějšího se nevejdou, rezignovat je ale zase škoda. Běží totiž hned v závěsu. Kdyby pustili na gymnázium pět žáků z pětadvaceti, tedy dvacet procent, šance by asi měli (pokud by ovšem nebyli šestí). Jenže dvacet procent je na zachování zdravé původní třídy přílišné puštění žilou. Vždyť tolik se nechce ani od dárců krve. Schválně jsem se informovala. Většinou se odebírá tak čtyři sta, pět set mililitrů z pěti litrů, co člověku koluje v žilách. To máte deset procent. A to musejí dát takovému dárci ještě pořádně napít, aby se vzpamatoval.

Nejhorší je, že se člověku nechce ten závod o gymnázium jen tak vzdát, když je jednou vyhlášený. Proto je pravděpodobné, že i my, stejně jako stovky, a možná tisíce podobných, jejichž děti dospěly do páté třídy, přes snižující se šance zase znervózníme a začneme shánět testy k intenzivnímu trénování české gramatiky, matematiky a obecných studijních předpokladů. Možná ještě intenzivnějšímu než dřív. Už slyším, jak na kluka doma ječíme, protože zase přehlédl znaménko a namísto odčítání sčítá nebo že si spletl částici se spojkou, takže se na výběrovou školu určitě nedostane.

V tom budeme mít nejspíš pravdu. Nedostane se, pravděpodobně ale dostane tik. On nebo my. Možná všichni. Budeme se potkávat na ulici a hned budeme vědět, kdo z nás má nadějného, avšak nikoliv nezpochybnitelného potomka v páté třídě.

Navrhuju toho využít a dát se dohromady. Proč bychom nemohli vytvořit nátlakovou skupinu a něco žádat jako dneska kdekdo? Nejspíš bychom se neshodli na požadavku, aby se osmiletá gymnázia místo zpřísňování kritérií pro přijetí úplně zrušila (protože někteří přecejen uspějí a další pořád doufají), ale možná bychom mohli chtít, aby se gymnáziem nazval celý druhý stupeň základní školy. Děti by tam přecházely z páté třídy automaticky a jen ti, kdo by na gymnázium vysloveně nechtěli, protože je tam moc učení, by se hlásili do výběrového řízení do obyčejné šesté třídy. No není to dobrý nápad?