Důležitější než osobnost učitele? Metody výuky

V květnovém vydání prestižního vědeckého časopisu Science vyšel článek věnující se výjimečně také pedagogice. Uvádí zde studii, která jednoznačně dokazuje, že metody aktivního učení jsou daleko účinnější ve smyslu vstřebání učiva než výklad a jiné pasivní metody výuky. Proč je tak těžké interaktivní metody na některých školách prosadit?

Pokud pochybujete, zda jsou metody aktivního učení efektivnější než výklad, máte zde potvrzení od vědců té nejvyšší kategorie. Jeden z nejsledovanějších vědeckých časopisů, Science, v květnu tohoto roku vytiskl studii, která popisuje výsledky dvou reprezentativních skupin vysokoškolských studentů fyziky (v každé bylo 270 studentů). Jedni chodili po dobu jednoho roku na klasické přednášky z kvantové fyziky, které formou výkladu vedl jeden z nejoblíbenějších učitelů katedry. Ve studentských hodnoceních se vždy pohyboval na nejvyšší příčce. Druhou skupinu vedli zcela nezkušení mladíci, kteří ale prošli rozsáhlým tréninkem v metodách aktivního učení, založeného na konstruktivismu a nových výsledcích výzkumu mozku. Ve svých hodinách používali heuristické metody (vedli své studenty k tomu, aby si sami objevovali určité fyzikální zákonitosti), nechali je diskutovat, vyjadřovat svůj názor a dávali jim zpětnou vazbu. Výsledek byl zcela přesvědčivý. To, že na přednáškách měl oblíbený profesor oproti druhé skupině daleko menší docházku, příliš nepřekvapí. Ohromující byly výsledky testů na konci roku. Ukázalo se, že studenti, kteří chodili na „interaktivní“ výuku, dosáhli dvojnásobně lepších výsledků. Kromě toho v této skupině většina studentů uvedla, že je předmětem nadšena, zatímco v kontrolní skupině to byla necelá čtvrtina. Z toho výzkumníci dovozují, že důležitější než osobnost učitele mohou být metody, které používá.

Proč stále vede výklad?

Na českých vysokých školách, ale i na mnohých gymnáziích tradiční metody stále převažují. Jak dokládá článek v časopisu Science, je tento trend pozorován i na amerických univerzitách, zvláště přírodovědného zaměření. Důvodem může být, že pasivní metody výuky jsou pro některé učitele sázkou na jistotu a cítí se při jejich užívání bezpečněji. Při výkladu je centrem pozornosti pedagog, což mu umožňuje „zazářit“, být díky kvalitnímu přednesu, zajímavému vyprávění či volbě slovní zásoby považován za dobrého či dokonce vynikajícího. V článku autoři popisují, že častým argumentem amerických profesorů je, že studenti ve skutečnosti tyto aktivní metody nemají rádi a odmítají je jako ztrátu času. V dotaznících, které byly při průzkumu používány, se ale ukázal naprostý opak. Devadesát procent studentů uvedlo, že je výuka velmi bavila, a zbývající jen bavila.

Je pravda, že interaktivní metody zaberou více času a probere se jakoby méně látky (zato ji mají žáci hlouběji osvojenou).

Při užívání aktivních metod učení se role pedagoga mění. Stává se zprostředkovatelem učení. Z odborníka na předmět se stává odborníkem na proces učení se. Může se radovat nikoli ze své jazykové pohotovosti a hbitosti při vybroušených výkladech, ale ze způsobu, jakým umí třídu nejrůznějších individualit dovést k dobrým studijním výsledkům. Těžko říci, co je těžší. Každopádně je to něco jiného, možná úplně jiná profese. Někdejší kurikulární reforma změnu zdejším školám neuměla pořádně prodat. Co by mohlo přesvědčit více než výsledky prestižních výzkumů?