tisk-hlavicka

Co pro nás znamená vlastní jméno?

22.6.2011 Rodná Kateřina Psychologie Dnes 68 názorů

Jméno má v našem životě nezastupitelnou, jedinečnou úlohu. Je základní součástí naší identity.

Jméno má v našem životě nezastupitelnou, jedinečnou úlohu. Je základní součástí naší identity. Máme-li jen trochu štěstí, je něčím v zásadě pozitivním, ale ten, kdo měl v životě „smůlu“ a jehož jméno je pro něj z nějakého důvodu nepříjemné, nebo dokonce nepřijatelné, se s takovou přítěží musí vyrovnávat celý život.

Když starozákonní Bůh stvořil člověka, dal mu za úkol pojmenovat všechny živé tvory ve světě. Tím, že dáváme realitě jméno, si ji určitým způsobem podrobujeme, přizpůsobujeme, možná ji dokonce měníme. Když dáváme jméno dítěti, jméno, které bude nosit celý život, stáváme se tím do jisté míry spolutvůrci jeho osudu. Můžeme mu dát své vlastní jméno, udělat z něj pokračovatele tradice, jméno mazlivé, jméno tvrdé, jméno, které nezná zdrobněliny, jméno vznešené, obyčejné, neobvyklé, jméno, které s sebou nese nejrůznější konotace. Ať tak či tak, bude to právě tohle jméno, kterým na něj budou volat kamarádi, kterým ho bude oslovovat partner a kterým bude odpovídat na otázku „kdo jsi“.

Jméno je základem identity

Jméno je „nejdůležitější kotvou naší identity,“ prohlásil ve třicátých letech předchozího století známý americký psycholog Gordon Allport. Podle jeho kolegy Williama E. Waltona je jméno dokonce „určujícím faktorem ve vývoji osobnosti, hledání přátel, a možná dokonce životního úspěchu či neúspěchu“. Většina z nás se se svým jménem identifikovala, ale překvapivě mnoho lidí cítí ke svému jménu averzi. Například mezi Němci je každý desátý dospělý nespokojený s tím, jak ho rodiče pojmenovali, a 43 % z nich dává přednost své přezdívce, kterou se představují a třeba i podepisují. Podle vědců, kteří se věnují výzkumu identity, je v pubertě se svým jménem nespokojená většina lidí. Chtěli by být někým jiným, vymezit se vůči okolí, přijmout novou identitu. Taková nespokojenost obvykle s věkem odezní, ale v některých případech přece jen zůstává i v dospělosti. Profesorka Bettina Hannover, psycholožka z berlínské Svobodné univerzity, spatřuje skutečnou příčinu odmítání vlastního jména ne ve jméně samotném, ale ve vztahu k lidem, kteří ho vybrali, k rodičům. Tak například lidé, kteří se v dětství stali obětí zneužívání, vlastní jméno vnímají jako něco ohrožujícího. Když se rozhodnou ho změnit, bývá to pro ně osvobozující. Přijetím nového jména přijímají i novou identitu, jméno je symbolem nového začátku. Ke změně jména se ale lidé někdy rozhodují i z jiných, na první pohled méně závažných důvodů - třeba jen nemohou zapomenout na posměšky, kterými je častovali v dětství a dospívání kamarádi, nebo jim jméno prostě „nesedne“. K překvapení svých třeba už dospělých dětí a ostatních blízkých pak změní jméno třeba s odchodem do důchodu.

Pojmenování jako součást rituálu

Pomineme-li pro tuto chvíli proces, kterým se rodiče rozhodují, jaké jméno potomkovi přiřknou, nastává chvíle, kdy se jméno stává oficiální charakteristikou dítěte. Ve většině kultur se tak děje v rámci nějakého rituálu, slavnostního okamžiku, kdy dítě přestává být „tou malou“ nebo „svištěm“ či třeba „vetřelcem“ v matčině lůně.

V naší kulturní tradici to byl rituál křtu, kterým bylo dítě oficiálně uvedeno do společenství, ale jako mnohé jiné rituály i křest u nás ztrácí na všeobecně vnímaném významu. Čím jsme nahradili rituál? Snad „slavnostním“ vyplněním kolonky „jméno“ při příjmu do porodnice?

Jak vybíráme jméno?

V naší společnosti je běžné a normální, že dítě dostane jedno, maximálně dvě rodná jména, která mu zůstanou po celý život. Po světě se ale pohybují lidé, kteří dostali své jméno díky tomu, že se matce při kojení přisáli k prsu zrovna ve chvíli, kdy ho jejich matka, vyjmenovávající postupně řadu možných jmen, vyzpívala, jako u etiopských Kaffičů. Pueblané dostávali jména podle odstínu vlasů. V některých kulturách se běžně pojmenovával už plod v matčině těle, jinde zase dostalo dítě jméno teprve tehdy, kdy se naučilo samo běhat nebo mluvit. U některých indiánů si dítě musí jméno zasloužit, jinde se jména postupně mění, v závislosti na věku a dospívání.

V různých kulturách se k pojmenování dětí přistupuje někdy i velmi vynalézavě. Zatímco my jsme přece jen omezeni seznamem povolených a doporučených jmen a nemáme-li partnera, jehož exotičtější původ by nám umožnil trochu se vymknout pravidlům, musíme se mírnit, v mnoha jiných zemích je jméno čistě záležitostí libovůle rodičů. Světlo světa tak spatřila třeba dvojčata, která jejich šťastní rodiče v Texasu obratem pojmenovali „Asthma“ a „Pneumonia“. Belgická Clitorine nebo náš Vinetů jsou takovým láskyplným jménům jen slabou konkurencí…

Jméno může být i demonstrací postojů nebo politických názorů rodičů. Jak se asi žilo malým Adolfům narozeným během války v Protektorátu, když nastupovali do první třídy? A v kolika rodinách dostalo dítě ve stejné době jméno jako výraz protestu? Kolik se narodilo třeba Václavů? Kolik Tomášů nese své jméno jako poctu prvnímu československému prezidentovi?

Jméno o nás vypovídá

Co vlastně víme o člověku, kterého známe jen podle jména? Ve skutečnosti vůbec nic - ale to nám nijak nebrání v tom, abychom ho hodnotili. Jméno má pro nás při hodnocení lidí daleko větší význam, než si připouštíme. Nejspíš se považujeme za nestranné pozorovatele, ale ve skutečnosti je pro nás jméno a priori nositelem významů, včetně neuvědomovaných předsudků.

A nemusí jít jen o jména nějakým způsobem výjimečná a vybočující z průměru, i když taková nás asi napadnou jako první. Jaká asi bude Kordula nebo Bivoj? Některé jména vzbudí naši zvědavost a třeba podnítí fantazii, u jiných spíš přemýšlíme o rodičích a jejich motivaci (vzpomeňme třeba Půlnoční bouři, holčičku, která kvůli svému jménu dokonce na čas pobývala v kojeneckém ústavu).

Jména používaná v naší kultuře můžeme zběžně rozdělit do tří skupin: módní, staromódní a řekněme neutrální. Samozřejmě, v průběhu let se jména z jednotlivých kategorií přesouvají jinam. Třeba Anna, před nedávnou dobou mezi malými dětmi jméno vysloveně vzácné, je dnes jedním z nejpopulárnějších. Jiná jména se drží tradičně na předních místech popularity - David, Jan, Petr, z dívčích třeba Martina, Jana. V sousedním Německu se nedávno pokusili zjistit, jak vnímáme nám úplně neznámé lidi jen podle jména. Lidé měli posoudit šedesát typických mužských a ženských jmen, a to podle věku, atraktivity, inteligence a religiozity jejich imaginárních nositelů. Výsledek byl překvapivý: nositelé moderních jmen byli pravidelně považováni za mladší a zároveň byli odhadováni jako atraktivnější a inteligentnější. Vnímaný věk je u jména centrální informací.

I v profesním životě hraje jméno větší roli, než si lidé myslí. Tvrdí to alespoň Jürgen Gerhards, profesor sociologie z Berlína. „Protože firmy nejsou žádné sociální podniky, je naprosto jasné, že se dívají i na jméno,“ říká Gerhards na základě jedné své studie. Podle něj existují jména specifická pro určité společenské vrstvy. „Ve vyšší společenské vrstvě asi nenajdete žádnou Jacqueline,“ tvrdí. Děti z „vyšších kruhů“ dostávají méně obvyklá jména, rodiče ve snaze odlišit své dítě od okolí častěji sahají po vzácnějších, třeba staromódních jménech. Rodiče na opačné straně společenského spektra takovou potřebu zpravidla nemají. V Německu se to mezi dětmi z této vrstvy obyvatelstva hemží Jacquelinami a Jennifer. Jméno může podle Gerhardse výrazně ztížit šance pro přijetí do zaměstnání. V USA třeba mají uchazeči s určitými jmény problémy. Některá jména, především ta s africkým původem, totiž nahrávají existujícím předsudkům. Podobný efekt by se asi našel i u jmen spojovaných u nás třeba s romskou populací.

Kevin není jméno, ale diagnóza

Jméno, které rodiče dítěti dají do vínku, mu může dokonce ztížit, nebo naopak usnadnit školní „kariéru“. A důvod? Existují jména, která předem „svádějí“ učitele a vychovatele k rychlým soudům o jejich nositelích. Některá jména automaticky spojují s vyšší inteligencí, s pílí, s poslušností a obecně s lepšími schopnostmi. Jiné děti jsou naopak už předem v nevýhodě - jejich jméno je předem posouvá spíš k těm problémovějším, neposlušným, nápadným dětem. V Německu, kde proběhla studie, která se tímto aspektem jmen zabývala, jsou za spíše přátelské, výkonnější a vychovanější považovány malé Charlotty, Sophie, Marie, Hanny, Alexandři, Maximilianové, Simonové, Lukasové a Jakobové. Naopak Chantal, Mandy, Angelina, Kevin, Justin nebo Maurice se asociují se slabšími výkony a nápadným chováním. Specifické postavení zaujímá jméno Kevin: jak prohlásil jeden z oslovených německých pedagogů, „to není jméno, to je diagnóza.“ Takovému „Kevinovi“ dá pak dost práce, aby dokázal, že nepatří do předem vyhrazené přihrádky…

Jméno jako odkaz a závazek

Jsou děti, které se nejmenují „jen“ svým jménem. Ve skutečnosti dostaly do vínku něco navíc - nesou jméno člověka, který zemřel a na nějž mají svým způsobem upomínat. Takový dar i zátěž zároveň často nesou děti z rodin, kde se některý z členů rodiny stal obětí násilí nebo zemřel předčasně.

V minulosti nebylo neobvyklé pojmenovat dítě jménem zemřelého sourozence. Rodiče, kteří přežili Holocaust, své děti pojmenovávali po „svých mrtvých“. Zemřelí sourozenci, prarodiče nebo jiní blízcí lidé jako by svým způsobem žili prostřednictvím těch, kdo nesou jejich jména. Není neobvyklé, že ostatní příbuzní pak takové dítě vědomě či podvědomě srovnávají s tím, jehož jméno nese. Nést jméno po zemřelém blízkém člověku je sice svým způsobem velký závazek, nemusí být ale vždy jen zátěží. Takové dědictví může být i posilou a životní inspirací.

Moje a já: jméno

1) Jaký vztah jste měl/a ke svému jménu v dětství?
2) Jak vám říkali rodiče, jak kamarádi?
3) Jaký vztah k němu máte dnes?
4) Ovlivňuje osobní zkušenost výběr jména pro děti?

Scarlett Wilková, novinářka:
1. V dětství mi hodně vadilo, že se lidé na mé jméno ptají. Do školy jsem chodila v sedmdesátých a osmdesátých letech, tehdy děti měly exotická jména méně častěji než nyní, a tak jsem dost trpěla. Připadalo mi, že jsem kvůli tomu jménu nějaká jiná, divná, že jsem v centru pozornosti. Chtěla jsem se jmenovat nějak nenápadně, normálně. Trpěla i moje babička, která mě vychovávala. Říkala, že se vždycky děsila, když se nějaká sousedka ze Starého Zábřehu podívá do kočárku a řekne: Jak se jmenuje? Když babička řekla: Scarlett, následovala prý často reakce: Jé, to je kluk, nebo holka?

2. Říkali mi Scarletto, Scarlettko, až teď si uvědomuju, že dříve mi to jméno všichni skloňovali, ale dnes mi všichni říkají Scarlett.

3. Dnes se mi to jméno moc líbí. Zlomilo se to až někdy v dospělosti, nevím proč. Dnes mi vůbec nevadí, když se mě někdo ptá, proč takové jméno mám. Naopak, ráda si povídám o tom, že se jmenuji podle hrdinky románu Jih proti Severu Scarlett 0‘Harové a vlastně jsem za to jméno mámě vděčná. Je to zvláštní, ale teď mi ta „výjimečnost“ nevadí, naopak.

4. Děti nemám, ale jméno bych volila výhradně podle toho, zda se hodí k příjmení partnera. Scarlett Wilková je totiž zajímavé jméno, ale Scarlett Slepičková či Polívková by byl fakt průšvih. To bych raději dala třeba jméno Andulka. Líbí se mi stará česká jména, asi bych nějaké volila.

Mahulena Bočanová, herečka:
1. Nesnášela jsem své jméno, protože si ze mě samozřejmě dělali všichni stále dokola srandu... a taky si každý mé jméno velice dobře zapamatoval, když jsem udělala nějaký průšvih, protože Mahulena je prostě jedna, těžko se ztratí v davu, Janiček a Ivanek je hodně…

2. Majdo, Mahu, Mahulí, Mahulko, Mahulenko… Mahuleno jen za trest.

3. Zvykla jsem si a dnes už jsem ráda, že je mé jméno výjimečné. Speciálně k mé profesi se takové podivné jméno hodí - jsem to já.

4. Určitě, můj muž je Viktor, já Mahulena, je logické, že jsme volili další netradiční jméno. Jméno hodně vypovídá o vaší duši, prostě Viktor a Mahulena těžko vyberou jméno Hanička. Jde o zvyk, o výchovu, jsme oba vůdčí typy s netradičním stylem života, dali jsme prostě výrazné, podivné jméno.

Slavomil Hubálek, psycholog:
1. Dobrý, vůbec jsem netušil, že mé jméno je neobvyklé, protože se tak jmenoval otec i dědeček. Až v adolescenci jsem se dozvěděl, že mému plzeňskému pradědečkovi zemřelo prvních deset dětí a na ty vyplýtvali všechna tehdy běžná jména, jako byl František, Josef, Rudolf a další jména odrážející lásku našeho lidu k domu Habsburskému. U 10. dítěte zvolili jméno ze slovanského kalendáře, pokud vím, tak jméno je z Rukopisů.

2. Doma nám všem třem říkali a říká maminka dodnes Sláva, kamarádi Slávek. Jedna moje láska mi říkala Honzo, protože jsem tak biřmován.

3. Nic moc, synovi bych je nedal.

4. Bohudík máme dcery a ty mají hezká jména.

Kateřina Neumannová, lyžařka, olympijská vítězka
1. Se jménem jsem nikdy velký problém neměla, ale trochu mi vadilo, že je dlouhé. Když jsem se učila psát, zabralo mi skoro celou řádku.

2. Rodiče mi říkali Katko, Kačí, kamarádi Káťo, Kačko, Káťulko. Občas samozřejmě i Nojmanko. Jinak jsem se snad ani jmenovat nechtěla.

3. Na své jméno jsem zvyklá, s Kateřinou nemám problém, jen mi vadí, že často musím připomínat dvě „n“ v příjmení.

4. Říkala jsem si, že své dceři nikdy nedám stejné jméno, což jsem splnila.

Jeroným Klimeš, psycholog:
1. Jen dobrý. Myslím, že ladilo s mými trochu ujetými spasitelskými sklony. Hiero-nymos totiž znamená svaté jméno.

2. Rodina a kamarádi mě oslovovali Jerome, máma někdy Jeri, spolužáci mi často říkali Ďžerome, pro německé mentálně retardované děti jsem byl Jerry Maus, děti na jazykovém táboře mi říkali Emile.

3. Jen dobrý. Stále dobře ladí s mými trochu ujetými spasitelskými tendencemi. Ano, člověk by měl mít jméno, které nemá nikdo v jeho okolí. Jméno by mělo být jednoznačné ID. Proto mé děti mají vcelku neobvyklá jména: Judita, Erlan, Žofie.

4. K Erlanovi: Když jsem jako 18letý listoval modrou učebnicí petrologie, obdivoval jsem zvukomalebnost názvů hornin: buližník, gabro, luneta, mineta, obsidián. Tehdy jsem si řekl, že až budu velký, tak můj syn se bude jmenovat Erlán, tzn. vápenato-silikátový kontaktně metamorfovaný rohovec. Tedy, jestli bude mít můj syn v dospělosti nějaké poznámky ke svému geologickému jménu, tak mu řeknu, že může být tak akorát rád, že není Čedič.

Petr Šmolka, psycholog:
1. Nevím, zda jsem si otázku, proč se jmenuju Petr, někdy kladl. Jakmile jsem totiž začínal rozum brát - krátce po třicítce - mi má (jindy ohleduplná) matka prozradila, že jsem jméno nedostal, ale zdědil. Po jejím bratrovi, který zahynul v koncentráku. Také jsem mohl být Osvald či Nella, tak si vlastně nemám nač stěžovat. V té době jsem nebyl žádný exot, pár Petrů se vždy našlo.

2. Pro rodiče a kamarády jsem byl Petr nebo Péťa. Mezi spoluhráči na basketu krátce i Andrej! Což mi docela lichotilo. V našem tehdejším nejlepším klubu (jak my jsme k nim vzhlíželi!) bylo totiž moc Jirků, a tak si každý vysloužil přezdívku. Z Růžičky byl Fialka, Konopásek - neznámo proč - Leši. A Zídek zas Andrej. Právě jemu jsem byl údajně dost podobný. Škoda, že ne hrou, ale jen rozsochatostí. Můj Andrej však skončil záhy na potupném smetišti dějin. To když s námi začal hrát jakýsi mladý dement. Důsledně mi říkal Kosťo, Andreje si nebyl s to zapamatovat.

3. V dětství jsem sice býval občas Petr - svetr - kilometr, žít se s tím ale dalo. Nespornou výhodou je i univerzálnost - ve většině světových jazyků zní mé jméno podobně, byť v některých se tam - bůhvíproč - vloudilo i jakési „jo“. Ale co, i Pjotr je pořád lepší než Kosťa!

4. Nejsem z těch, kdož by si mysleli, že jméno po otci je tím nejlepším vkladem do života. Jeden z mých synků to přesto tak trochu odskákal. Nemohl se bránit, a tak z něj byl (a dosud je) Pavel.

Tereza Kalinová, koučerka:
1. Jméno Tereza se mi vždycky líbilo. Maminka říkala, že když jsem se narodila, tak z rádia na porodním sále zpíval Waldemar Matuška „Tereza, jedině Tereza“. Jako malá jsem to považovala za znamení, že svět se na mě těšil a můj příchod na něj oslavoval. Příjmení jsem zdědila po dědečkovi, který byl divadelní režisér a vzal si ho jako umělecký pseudonym, což mi přišlo zajímavé a tajemné a nosím ho ráda.

2. Rodiče mi říkali Terezko, maminka i Terunko a brácha Téro. Kamarádi na střední mi říkali Kalinka, podle přímení. Přišlo mi to „cool“. Jen jsem nesnášela tu ruskou píseň „Kalinka, kalinka kakakakaka...“, kterou mi občas někdo zazpíval.

3. Mám ho pořád ráda. Tereza mi připadá pořád hezké jméno ve všech formách. Dokonce mi jednou jedna stařenka řekla „Rézinko“ a i to se mi moc líbilo.

4. Myslím, že ano. Já ale věřím tomu, že s duší ještě nenarozených dětí se dá dost dobře komunikovat a že si svoje jméno přinášejí s sebou. Stačí jen dobře poslouchat svou intuici a dát takové jméno, které chce to dítě, a ne takové, které chtějí rodiče. Pak mu s ním bude dobře.

Baby branding

„Jméno není vše, ale bez dobrého jména je všechno k ničemu.“

Tak nějak asi uvažují rodiče, kteří se rozhodli obrátit s žádostí o pomoc při výběru jména mimo obvyklý okruh rodiny a přátel. Branding je proces, během kterého je konkrétnímu produktu přiřazena značka, název, a to takový, který zajistí co nejlepší postavení produktu na trhu. Nejspíš nás už ani nepřekvapí, že odborníci z řad sociologů, jazykovědců i psychologů takovou neobvyklou službu nabízejí: výběr jména nenarozeného dítěte na objednávku. Tento trend nabývá v posledních několika málo letech na síle, především ve Spojených státech. Jméno má dítěti umožnit, aby se odlišilo od masy, a zároveň má znít originálně a pozitivně. Nemá dát budoucím posměváčkům příležitost ke zkomolení. Jméno má dítěti poskytnout tu nejlepší startovní pozici. Má znít příjemně, harmonizovat s příjmením, má se dobře vyjímat jak na předvolebním plakátu, tak třeba na vizitce advokáta. Špatně zvolené jméno by bylo tragédií. Žádány jsou hlavně kombinace několika jmen, nejčastěji dvou či tří. Jiní experti vycházejí z předpokladu, že rozhodujícím faktorem při výběru jména je zvuk jednotlivých hlásek a slabik jména. Rozebírají významy jednotlivých částí jména a na základě očekávání, která rodiče do dítěte vkládají, se snaží vytvořit jakýsi „masterplan“, podle kterého se bude život potomka odvíjet. K nám, zdá se, tento trend zatím nedorazil. Přece jen jsme jako rodiče v rozletu omezeni možnostmi výběru jmen.

(Kat)

Jaké máte zkušenosti se svým jménem?
Napište je do naší databáze jmen na www.rodina.cz/jmena!

Autorka vystudovala psychologii na FF UK v Praze. Zabývá se rodinným poradenstvím, je redaktorkou Psychologie dnes.

Názory k článku (68 názorů)
vápenato-silikátový kontaktně metamorfov... withep 22.6.2011 8:42
*Re: vápenato-silikátový kontaktně meta... Osamělá 22.6.2011 8:48
**Re: vápenato-silikátový kontaktně me... Inaaa 22.6.2011 11:48
***Re: vápenato-silikátový kontaktně ... Girili 22.6.2011 15:39
****Re: vápenato-silikátový kontaktn... Elíláma 23.6.2011 12:1
dobrý susu 22.6.2011 8:42
Božidar, Fridolín a Leokádie Vladan 22.6.2011 9:55
*Re: Božidar, Fridolín a Leokádie withep 22.6.2011 9:58
*Re: Božidar, Fridolín a Leokádie susu 22.6.2011 10:8
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Vladan 22.6.2011 10:14
***Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Eliška Junková 22.6.2011 21:10
***Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Libena 23.6.2011 11:29
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Mortadela 22.6.2011 11:36
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Mrej 22.6.2011 12:51
***Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Vladan 22.6.2011 13:30
****Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Jája 23.6.2011 8:35
*****Re: Božidar, Fridolín a Leokád... Vladan 23.6.2011 10:26
***Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Xantipa. 23.6.2011 11:38
****Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Jája 23.6.2011 13:5
*Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Anna 22.6.2011 10:27
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie mandelinka 22.6.2011 11:49
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Inaaa 22.6.2011 11:50
**Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Inaaa 22.6.2011 11:52
***Re: Božidar, Fridolín a Leokádie Vladan 22.6.2011 12:0
****Re: Božidar, Fridolín a Leokádie . 22.6.2011 13:8
*****Re: Božidar, Fridolín a Leokád... mandelinka 22.6.2011 16:33
******Re: Božidar, Fridolín a Leok... Vladan 22.6.2011 16:40
*******Re: Božidar, Fridolín a Le... mandelinka 22.6.2011 19:12
Ilona 8.5Yettynkaa12 22.6.2011 12:44
*Re: Ilona Ecim 22.6.2011 13:18
**Re: Ilona Ivana 22.6.2011 14:0
***Re: Ilona withep 22.6.2011 14:19
pelhřimovský starosta Theend 22.6.2011 14:54
pelhřimovský starosta Theend 22.6.2011 14:54
*Re: pelhřimovský starosta Vladan 22.6.2011 16:25
**Re: pelhřimovský starosta mocall 22.6.2011 20:27
***Re: pelhřimovský starosta Simča, dcery *1988 a 1997 22.6.2011 20:57
****Re: pelhřimovský starosta Orion 23.6.2011 16:45
**Re: pelhřimovský starosta Theend 23.6.2011 19:29
Vztah velmi vlažný Margot+1 22.6.2011 21:13
*Re: Vztah velmi vlažný mocall 22.6.2011 21:31
*Re: Vztah velmi vlažný Winky 22.6.2011 21:32
**Re: Vztah velmi vlažný Margot+1 22.6.2011 21:41
**Re: Vztah velmi vlažný Alice (Kuba 8/98, Adélka a Anetka 2/07) 24.6.2011 19:44
***Re: Vztah velmi vlažný Binturongg 25.6.2011 0:52
*Re: Vztah velmi vlažný mati.h 1.7.2011 18:44
dědictví Hanule + 2 22.6.2011 21:58
jmena v zahranici Alira 22.6.2011 23:41
tuctové jméno Jana, školkáč a školák 23.6.2011 11:32
*Re: tuctové jméno Jája 23.6.2011 13:10
**Re: tuctové jméno PetraK 26.6.2011 14:36
*Re: tuctové jméno Orion 23.6.2011 16:47
*Re: tuctové jméno pekika 26.6.2011 9:31
**Re: tuctové jméno Němcová Božena 26.6.2011 10:46
**Re: tuctové jméno Summer_09 26.6.2011 21:4
**Re: tuctové jméno makke 26.6.2011 21:42
***Re: tuctové jméno . 27.9.2015 0:48
*Re: tuctové jméno Lucka +M+M 29.6.2011 0:7
*Ad/ Jana-Jan, ... Jaroslav-Jaroslava-J... mati.h 1.7.2011 18:41
Erlán :-) Elíláma 23.6.2011 12:0
Alice Alice (Kuba 8/98,Adélka a Anetka 2/07) 24.6.2011 12:24
*Re: Alice Binturongg 24.6.2011 12:33
Věřím na "nomen est omen" Binturongg 24.6.2011 12:30
*Re: Věřím na "nomen est omen"... nel, dcera 10/2006 24.6.2011 13:41
*Re: Věřím na "nomen est omen"... Illon 25.6.2011 15:31
*Re: Věřím na "nomen est omen"... Jana, školkáč a školák 25.6.2011 22:55
**Re: Věřím na "nomen est omen&qu... Binturongg 26.6.2011 9:23
*Re: Věřím na "nomen est omen"... Al Pacina 26.7.2011 17:12




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.