Půjčit nebo nepůjčit?

Půjčit nebo nepůjčit? To je dilema, které ve svém životě řešil snad každý. Když peníze nepůjčíte, je možné, že o kamaráda přijdete. Když je půjčíte, může to ve finále dopadnout stejně. Kterých nejčastějších chyb se u půjčování peněz dopouštíme a na co si dát pozor?

"Obecně je potřeba věřitele rozlišovat na dvě hlavní skupiny, a to na věřitele jako právnickou osobu a věřitele jako fyzickou osobu. Každá z výše jmenovaných skupin dělá ve své praxi jiné chyby, výsledek je však pokaždé stejný - špatná, nebo žádná vymahatelnost pohledávek." konstatuje Rostislav Kovář z bezplatného poradenského portálu Poradnaveritele.cz

Absence dokladů o půjčce

Obecně nejrozšířenějším nešvarem u jednotlivců, kteří někomu půjčují peníze, jsou chybějící doklady svědčící o vzniku pohledávky. "Jinými slovy, půjčujete-li příbuznému, kamarádovi nebo komukoliv jinému - vždy trvejte na sepsání písemné smlouvy!" Důrazně doporučuje Kovář.

Písemný dokument vám posléze ušetří řadu bezesných nocí v případě, že dlužník nebude chtít platit. Smlouva nebo směnka je pak důležitým podkladem pro další právní kroky, vedoucí k vymožení dlužné částky. "Ve své praxi se velmi často setkáváme s případy, kdy se na Poradnu obracejí věřitelé, kteří půjčili i velké sumy peněz bez jakéhokoliv dokladu. Takové půjčky jsou pak velmi špatně žalovatelné, protože věřitel musí prokázat, že dlužníkovi peníze půjčil a pokud tuto skutečnost nedoloží, soud může žalobu zamítnout pro nedostatek důkazů." Konstatuje Kovář

Obava ze ztráty obchodního partnera

Podnikatelé mívají, na rozdíl od soukromých osob, své pohledávky obvykle velmi dobře podchycené - mají k nim řadu potřebných dokladů v podobě smlouvy, dodacích listů i objednávek. Jejich problém však spočívá v neschopnosti zvládnout efektivní vymáhání.

"S tímto fenoménem se setkáváme především u malých a středních podniků. Obvykle za ním stojí absence právního povědomí a především obava ze ztráty klientů, kterých tyto menší společnosti nemusí mít tolik. Díky tomu jsou majitelé firem ochotni dlouho důvěřovat slibům dlužníka, že určitě zaplatí. Nakonec se velmi diví, že dlužník například zkrachoval a oni se včas nestihli přihlásit do insolvenčního řízení, čímž o svoje peníze navždy přišli." Vyjmenovává nejčastější chyby u firemních věřitelů Kovář.

Příběh malé firmy

V Poradně věřitele jsme nedávno řešili problém jednoho malého s. r. o., kterému jeho jediný odběratel dlužil téměř jeden milion korun, přesto objednával další a další práci, na upomínky o zaplacení předchozích pohledávek nereflektoval. Argumenty majitele věřitelské firmy /onoho malého s. r. o./ absurdně spočívaly právě v tvrzení, že když svého odběratele zažaluje, ten si už nic dalšího neobjedná. Jen velmi neochotně naslouchal tomu, že některé z faktur jsou těsně před promlčením, takže mu je odběratel neproplatí nejspíš vůbec nikdy.

Směnku nemůžete vyplnit libovolně!

Dalším velmi častým problémem u půjček jsou špatně sepsané směnky. Směnka je dokument, který je přesně definovaný a nesmí v ní nic chybět, ale zároveň ani přebývat! ,"Vždy je lepší si směnku připravit advokátem nebo právníkem, než pak mít v ruce de facto bezcenný papír. Obzvláště u vyšších částek se tato drobná investice rozhodně vyplatí." Radí Kovář.

Soud totiž u špatně vystavené směnky obvykle návrh na vydání směnečného platebního rozkazu zamítne s odůvodněním, že věřitelem předložený dokument není směnkou. Stává se tedy, že kvůli počáteční ušetřené tisícovce za právní službu, přijde hodně věřitelů zcela zbytečně o velké peníze jako v uvedeném případě.

Záludná směnka

Před časem se do Poradny přišel poradit majitel směnky na cca 5 milionů korun, jak dál postupovat proti svému dlužníkovi. Spolu s ním přišel i jeho dobrý známý, který se na směnku v dobré vůli podepsal jako svědek celé transakce. Při právním rozboru se zjistilo, že spolupodepsáním směnky se ze svědka vlastně stal avalista - tzn. ručitel, který v případě nesplácení přebírá povinnosti dlužníka.

Majitel směnky by se tedy měl nyní obrátit na onoho svého dobrého kamaráda, který směnku spolupodepsal a místo po pravém dlužníkovi, který si nyní v klidu užívá cizích 5 milionů, by měl vymáhat peníze po něm. A to vše jen proto, že se včas neporadili s právníkem.

Bojíme se soudit o vlastní peníze?

Společným jmenovatelem obou výše jmenovaných skupin je pak určitá liknavost při vymáhání pohledávek. Často bývá v pozadí již vzpomínaná obava ze ztráty klienta, nebo z nepříjemného konfliktu. Velmi často je však na vině i obyčejná neznalost. Věřitel si s dlužníkem nasmlouvá zajímavý úrok z prodlení a pak na splacení pohledávky vlastně ani nenaléhá, protože se domnívá, že mu tak naskakují úroky a jeho peníze mu zatím krásně vydělávají. V okamžiku, kdy se věřitel začne po letech o pohledávku zajímat a potřebuje půjčené peníze vrátit, zjistí, že pohledávka je již dávno promlčená a on nedostane ani úroky, ani původně půjčenou částku. Věřitel tím peníze svému dlužníkovi doslova daruje.