Babičko, nauč mě klaula

Trpělivě jsem se snažila naučit ho udělat alespoň pár temp, aniž by polykal andělíčky. „Mě už takhle plavat nebaví! Nauč mě klaula, babi, Péťa taky plave klaula.“ „Proč tě ho nenaučí dědeček?“ Závistivě jsem se podívala na svého muže rozvaleného na lehátku. „Ten už je na to stalej,“ odtušil vnouček. Tak to je velká výzva! Instinktivně jsem vypnula prsa a zatáhla břicho. „Tak dívej, jo?“ Začala jsem se snaživě zmítat ve vodě a matně si vybavovala, jak jsme „kraula“ plavali jako děti. „Ale to není klaul. Ty to plaveš jako náš Beltík!“ Hluboce mě to urazilo. Bertík je jejich čivava. „Matýsku, já už jsem dneska unavená. Naučím tě to příště, ano?“ „Ale já ho chci umět hned!“ Začala jsem svému muži závidět vysoké čelo a prošedivělý knírek. Být tady za starou, nemusela bych se uchýlit k podlé lsti. „Víš co, Matýsku? Naučím tě kraula, až ty se naučíš říkat r.“ „Ale to není splavedlivý. Já to l tlénuju.“ „Tak já budu taky trénovat, ano? Plácnem si na to?“ „Jasně, babi. Plácnem a cáknem.“

Večer jsem odevzdala vnoučka dceři a vrhla se k internetu. Mám pár týdnů na to, abych sehnala odborníka, který mě naučí plavat kraulem. Hromadnou výuku jsem okamžitě zavrhla. Vzhledem k obrázkům rámujícím webové stránky jsem i já pochopila, že nejsou určeny seniorům. Smluvila jsem si tedy soukromou schůzku s plaveckým instruktorem. Čekala jsem urostlého snědého sportovce. Aleš byl neduživý houžvička s o číslo většími trenýrkami a pisklavým hláskem. Podle výrazu v jeho očích jsem pochopila, že mě neomylně zařadil do kategorie „bláznivá stařena“. „Pro začátek plavte tak čtyři bazény stylem, který normálně plavete. Pak si v klidu řekneme, co eventuelně zlepšit a pokročíme dál, ano?“ Opatrně jsem se sesoukala do té jedné lajny, kterou jsme měli pro trénink vyhrazenou. Byla jsem rozhodnutá ukázat mu, že plavat tedy umím. „Paní Rybová, to stačí,“ halekal na mě u schůdků. Když jsem celá říčná vylézala, sledoval mě snad celý bazén. Někteří se nepokrytě pochechtávali. „Jestli mi ještě jednou řekneš příjmením, tak tě utopím,“ vrazila jsem mu ukazovák do rachitického hrudníku, jen co jsem popadla dech. Nejspíš mé výhružce uvěřil. Když mi vysvětloval, že vlastně vůbec neumím plavat, držel se v uctivé vzdálenosti. Začali jsme nácvikem dýchání, postupně přidávali práci rukou a nohou.

Chodila jsem do bazénu dvakrát týdně a doma po večerech studovala instruktážní video. Můj manžel z toho začal být lehce nervózní. Po měsíci intenzívního snažení musel Aleš uznat, že už jsem se konečně naučila plavat. Prsa. Teď to ovšem musím všechno zapomenout a posuneme se dál, k výuce kýženého kraula. Vytáhl instruktážní panel a půl hodiny mi sugestivně vysvětloval, jak minimalizovat plýtvání energií, snížit odporové síly v každém aspektu záběru, jak využívat gravitaci a co to je náběhový úhel. Nechápala jsem ani z poloviny, co mi říkal, tak jsem si cestou domů koupila nové plavky. Pochopit teorii mi nepomohly, ale bylo mi o trochu líp. Můj muž si to ovšem vysvětlil jinak. Nezbývalo než ho na příští lekci vzít s sebou. Když uviděl Aleše v obrovských trenclích a mě zuřivě se zmítající v bazénu podle pisklavých instrukcí, dostal záchvat smíchu. Mého trenéra se to dotklo. „Jestli chcete, dám vám lekci zdarma,“ zaútočil na manžela. „Podívejte se na vaši ženu, po pár lekcích už plave jako ryba!“ „Kdepak, děkuju, já jako Ryba plavu už od narození,“ chechtal se můj muž a odešel do páry. Jisté je, že příště už se mnou do bazénu nešel.

„Mami, mohla bys o víkendu pohlídat Matýska?“ předla moje dcera do telefonu. Neměla jsem to srdce ji odmítnout. „Jo a Mates ti chce něco říct.“ „Prrrrdel!“ zařinčelo sluchátko. „Cože? Ale Matýsku, to se přece neříká!“ „Já vím, babi. Já chci naučit toho krrraula!“ Okamžitě jsem šla volat Alešovi. Je třeba zintenzívnit výuku.

V sobotu jsme stáli s Matýskem na mělčí straně bazénu, z lehátka nás pobaveně pozoroval dědeček. Jak mám pětiletému klukovi vysvětlit, pod jakým úhlem má zanořit ruku do vody? Mates se chvíli plácal na mělčině, jednou nohou se odrážel ode dna a plácal rukama. Ve chvílích, kdy to vypadalo, že se vyloženě netopí, nadšeně povykoval. Když ho to přestalo bavit, zamyšleně se na mě podíval. „Dobrý, babi. Teď ještě natrénuj motýlka!“