Nejvíc bolí, že se to celé stát nemuselo.
Představte si, že máte zdravé dítě. Tříletého kluka, který si rád hraje, zkoumá svět, má veselé oči. Kluka, který má ohromný elán do života a obrovskou chuť poznávat svět. Běhá po zahradě, cáká se v kalužích. Kluka, který je zcela zdravý - běžné dětské nemoci v to pochopitelně nepočítaje.
A pak o něj v jedné hloupé vteřině přijdete. A aby to bylo horší: jen napůl. Zůstává tu stále s Vámi – a přitom tu s Vámi není. Leží nehybný v nemocnici a neví se jestli poznává sebe a okolí …. bojuje o svůj život. Už si nehraje, už nezkoumá svět, jeho veselé oči už nejiskří. Elán do života se kamsi vytratil a poznávat svět nemůže, i kdyby chtěl. Možná už nikdy nebude běhat za balónem a smát se svému oblíbenému krtečkovi.
Nejvíc bolí, že se to celé stát nemuselo. Co se stalo?
Matěj byl ve Fakultní nemocnici Brno – na klinice ORL, která je v dětské nemocnici na Černopolní ulici. Zde se v pondělí 26. dubna 2010 podrobil banální operaci s krčními mandlemi (plná narkóza). Měl jít v sobotu 1. května 2010 domů, ale kvůli zvýšené teplotě si jej v nemocnici chtěli nechat alespoň do neděle 2. května. Prvního května odpoledne mu začal operovaný krk mírně krvácet, a tak se lékaři rozhodli, že mu provedou druhou operaci, která měla problém vyřešit. Během dvou hodin po operaci se u Matěje několikrát objevila sestra a dokonce jednou i lékařka. Po chvíli Matěj zkolaboval, takže jsme se pokoušeli přivolat sestru. Ta po dalších dlouhých a dlouhých minutách následně přivolala lékaře a ten teprve oddělení ARO, kteří jej 35 minut oživovali a následně přemístili na oddělení ARO.
Jsou věci, které si člověk dokáže snadno představit. Jsou věci, o kterých si člověk myslí, že si je lze představit. A pak jsou věci, které si člověk prostě nedokáže představit. Přesně do takové situace jsme se dostali i my. Prvního května 2010 po 35-ti minutovém oživování našeho syna jsme si mysleli, že jsme na absolutním dně. Později jsme zjistili, že dno je mnohem hlouběji, než si vůbec lze představit. Jakékoliv plány vzaly za své. Život celé rodiny se obrátil „naruby“: není to úplně nejvýstižnější, protože náš život od té chvíle připomíná poblázněnou střelku kompasu. Nevíme, co bude za hodinu. Dokonce ani netušíme, co by mohlo za hodinu být a kterým směrem se vydáme. Každý telefonát, každá nová informace, každý nový den nás nutí začít vše „budovat“, zjišťovat a dělat úplně znovu, úplně jinak.
Pokud se o našem nešťastném příběhu chcete dozvědět více a pokud byste chtěli pomoci, podívejte se na stránky, které byly zřízeny jako podpora pro Matěje www.promateje.cz
Skok