Děti versus stáří

V dávnějších časech spolu běžně žilo několik generací v jednom domě, dnes tomu tak není, a tak se stále více soustřeďujeme jen sami na sebe ve svém vlastním čase. Proměnlivost života s jeho generačním cyklem si uvědomujeme daleko méně.

Je mnoho starých lidí, kteří tráví Vánoce v úplné samotě, často dokonce i dobrovolně. Mnohem hůř je těm, kteří byli pár dní před vánočními svátky propuštěni z nemocnice, mají zlomenou nohu, nebo jinak sníženou hybnost. Ne každý starší člověk je schopen si přiznat, že už není úplně soběstačný, a zdráhá se přijmout pomoc poskytovanou sociálními službami. Vlastní děti jsou často příliš daleko na to, aby mohly několikrát denně vyvenčit psa a postarat se o běžné nákupy. A tak staří lidé prosí sousedy i známé o každodenní malou výpomoc.

V Německu to funguje

U našich německých sousedů funguje v některých částech země zajímavý systém studentské výpomoci starým lidem, a to nejen o vánočních svátcích. Studenti gymnázií i vysokých škol musejí za školní rok v rámci předmětu sociologie či jiných společenských věd zdarma odpracovat kolem 60 hodin sociální výpomoci. Což představuje péči o domácí zvířátka, obstarání jednoduchých nákupů, vyzvednutí receptu u lékaře a podobně. Forma této pomoci je přínosem nejen pro stát a starší spoluobčany, ale bezesporu i pro mladou generaci. Takto odpracovaný zápočet je pro studenta sociálních věd určitě větší zkušeností a přínosem než pouhá teorie či odborně zpracovaná seminární práce. I pro středoškoláka jde o nenahraditelnou zkušenost, uvědomění si pomíjivosti krásy, mládí a soběstačnosti. Díky tomuto bezprostřednímu kontaktu se stářím začnou chápat potřeby starých lidí nejen teoreticky, rozvíjejí svou emociální inteligenci a pomáhá jim to pochopit život v celé jeho síle.

Čas adventu je příležitostí

Systém pomoci studentů starým lidem má mnoho kladných aspektů a uskutečnění této myšlenky chce jen trochu dobré vůle. Školy mohou poskytnout seznam kontaktních osob a ten dát k dispozici nemocnicím i všeobecným lékařům. Zkrátka tam, kde vědí, že někdo byl třeba po operaci propuštěn do domácího ošetření a potřebuje na pár týdnů malou výpomoc. Důležité je tuto informaci účinně zprostředkovat starým lidem. Forem a účinných způsobů předání informací o této formě pomoci se určitě najde hodně. Někdo může mít námitku a argumentovat, že nemáme právo nutit někoho zdarma pracovat. Ale tady nejde o práci. Jde o pomoc a zrealizování nenahraditelné životní zkušenosti. Vždyť je nanejvýš pravděpodobné, že právě tito studenti budou jednou sami v situaci, kdy jim dojde chléb a nebudou si pro něj moci sami zajít. A tvrzení, že za všechno se platí a od toho máme přece sociálku, nemá v tomto případě nejmenší opodstatnění. Pomáhat tam, kde je potřeba, je nezbytnou vlastností vyzrálé osobnosti rozlišující mezi materiálními a lidskými hodnotami.

V ČR podobný systém schází, ale určitě by pedagogové v adventním čase mohli povzbudit své žáky k pomoci. K tomu, aby se rozhlédli kolem sebe a zjistili, jestli se právě v jejich blízkém okolí nevyskytuje starší paní, která si na náledí zlomila ruku a potřebuje párkrát za den vyvenčit pejska či obstarat nákup. Je to určitě účinnější než žákům vyprávět příběhy o osamocených starých lidech.