Angličtina na základce? Z mých zkušeností k ničemu

Mám dvě děti na základní škole. Patřím k rodičům, kteří se o kvalitu výuky zajímají a snažila jsem se proto u obou dětí pečlivě vybírat školu a paní učitelku na prvním stupni. Se vším jsem byla celkem spokojena nebo se to dalo po nějaké diskusi se školou zlepšit (například se zavedl matematický kroužek pro nadané žáky).

Hry, samé hry

S čím bojuji zcela marně od samého začátku, je angličtina. Školy, do kterých chodí obě mé děti, se pyšnily tím, že poskytují výuku angličtiny již od první třídy. V obou případech se však nejednalo o výuku v pravém slova smyslu. Alespoň co se cílů nastavených učitelkami týče. Bylo zcela evidentní, že si nepokládají za ambici dítě jazyk naučit (i když to v tomto věku jde poměrně snadno), ale jen si s dětmi hrát a občas je přitom naučit nějaké anglické slovíčko – zvíře, barvu nebo něco o počasí. Výsledkem této „výuky“ je, že moje děti ani po dvou třech letech neuměly říci anglickou větu a nerozuměly základním otázkám, jak se jmenují apod. Diskutovala jsem to s jednou třídní učitelkou, která mi řekla, že se domnívá, že paní učitelka na angličtinu používá speciální metodu výuky, kdy se dítě rozmluví skokově až později. Že nemohu očekávat výsledky hned. Byla jsem se tedy na hodině podívat.

Zjistila jsem, že paní učitelka na děti mluví téměř celou hodinu česky, hrají si hry jako na šibenici apod. a opakují si stále dokola slovíčka, která vím, že už braly před několika lety. Nejhorší zjištění ovšem bylo, že paní učitelka sama anglicky příliš neumí. Výslovnost naprosto česká a zaznamenala jsem několik chyb v těch pár větách, které před dětmi pronesla.

Nezbývalo mi než zajít za ředitelem školy. Ten se na rozdíl od paní učitelky třídní nesnažil nic skrývat a otevřeně mi řekl, že výuka agličtiny je pro něj strašný problém. Učitelé angličtiny nejsou. Za peníze, které jim může nabídnout, dobrého učitele nemá šanci sehnat. Doporučil mi, abych, pokud mi na jazykové vybavenosti mých dětí skutečně záleží, si zaplatila soukromého učitele. Manžel se rozčílil, když jsem mu to říkala, ale já jsem alespoň ocenila ředitelovu upřímnost. U druhého syna je situace snad ještě horší. Zde se vystřídalo na angličtinu už asi pět učitelů a pokaždé s dětmi začínají od začátku.

Co na to ministerstvo?

Dobře, nyní vím, na čem jsem. Stát nedokáže kvalitní výuku angličtiny zajistit. Každý rodič se o ni musí postarat sám. Jako daňového poplatníka by mě ale zajímalo: co s tím ministerstvo dělá? Je si vůbec téhle katastrofální situace vědomo? Stále slyšíme, že Češi neumí jazyky, ale jak by je mohli umět, když se ve škole nemají šanci je naučit? Z toho, co jsem se dozvěděla, mi vyplývá, že základní problém je v platu učitelů. Ten, kdo umí anglicky, si vydělá víc v jakékoliv brandži než ve školství, tak proto nemají potřebu i vystudovaní učitelé v profesi zůstávat. Řešení tedy nemůže jít jinudy než zvýšením platů učitelů, což jak víme z novin, se v současnosti rozhodně neděje.