Kdybych žila úplně jinak

Asi jako každá normální ženská jsem měla o svém životě ÚPLNĚ jiné představy než mám teď. Představovala jsem si prince na bílém koni, dvě nadmíru poslušné děti (ne takové haranty jací jsou teď všude k vidění) a poklidný, každý den štěstím nabitý, život.

A ejhle - po pěti letech jsem si vzala fajn chlapa pro život. Žádnej šílenej krasavec, ale prostě fajn, pohodovej chlapík. Přesně to, co já potřebuju. Asi jako v každém manželství se občas vyskytne nějakej ten zádrhel, tak i u nás jsem po čase zjistila, že ten můj vysněný život bude asi troooošku o něčem jiném.Po pár letech jsem konečně pochopila, že můj muž prostě a jednoduše není na sex (aneb jak tvrdí: ,,po osmi hodinách dřiny v práci se nebudu ještě třikrát týdně dřít kvůli pěti sekundám mrazení po těle,,), není romantik ani za mák, překvápka se od něj asi taky nikdy nedočkám a ,,miluji tě,, považuje za totální ztrátu času, protože jak tvrdí, já to přece musím vědět ne??!!

Před dvěma a půl lety se nám narodila dcera. Byli jsme unešeni z toho malého sviště asi jako každý novopečený rodič, ale mého manžela tento zájem celkem brzy přešel. Neříkám, že Elu nemiluje, ale jeho zájem o ni se projevuje asi tak nadšeně, jako když mu přepnu fotbal na nějaký romantický film. Sám od sebe neudělá vůbec nic a veškeré výtky bere velice těžce (asi to vypadá,že ho chudáka pořád jen buzeruju nebo co :-) Tak jsem to vzdala a srovnala se s faktem, že jinak to už asi nikdy nebude.

Naše Ela roste jako z vody a ve svých dvou a půl letech mě udivuje každým dnem. Naposled včera večer, když mi ve vaně urputně tvrdila, že ji „nemám umývat ty vjásky, pjotože to kjucinálfagot říká!!“ Tak mám teď doma přesnou kopii těch malých harantíků, o kterých jsem tvrdila, že tohle já doma mít nikdy nebudu!

Teď čekáme druhou dceru a já už se ani neodvažuji myslet na to, že se třeba něco změní...

Vůbec si nestěžuji, nevyměnila bych nikoho ani za nic, můj muž je úžasnej i se svýma (občas) smradlavýma nožkama a moje dcera je cupitající pokládek...

Jen se tak občas zamyslím nad tím, jak by mi asi bylo, kdybych žila nějak ÚPLNĚ jinak...