"Ať se děti kmotřenčiny najijú…"

Mám doma kouzelnou knihu z antikvariátu – Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky. Napsala ji Augusta Šebestová, vydána byla v Olomouci v roce 1900. Jsou to autentické záznamy o životě lidu z Kobylího, Vrbice, Pavlovic, Velkých Bílovic a dalších dědin regionu. Dá se v nich číst o zrození, životě i smrti, o práci, o zábavě… i o šestinedělí a o tom, jaká pravidla mu vládla v 19. století na jihomoravském venkově. Mohla by to být inspirace pro dnešní rodiny, které, pravda, již s nedělkou takovou "útrpnosť", jakou měly naše prabáby, většinou nemívají. Text je přepsán i se všemi odchylkami od současné pravopisné a typografické normy. Kochejte se se mnou:

Se šestinedělkami mají ženy velkou útrpnosť a všechna péči i práce pro ně vykonává se s vážnou sváteční náladou. Venkovské zákony etiketní přikazují matkám, sestrám, kmotrám a tetám šestinedělek, aby nosily šestinedělce do kúta. A nezakazují to ani vzdálenějším příbuzným, ani kamarádkám.

"Dyž se enom trochu kmotrujú, třeba dyž enom jejich stařečci si nosili jeden druhýmu na rukách (tj. šli vzájemně za kmotry dětem – pozn. KD), už možú nest do kúta, dyž je jejich dobrá vůla." Do kúta posýlají obyčejně třikráte i čtyrykráte a jen velmi chudobné sestry spokojí se s jednou zásylkou. Posýlání do kúta se oplácí a opomene se jen tehdy, jest-li že se rodina "mezi sebú pohněvá", anebo opomene se z "velkej pýchy" vůči chudé šestinedělce.

Ať chudá, ať bohatá, každá žena snaží se, aby dobře do kúta nachystala, už proto, aby nebyla ostatními zahanbena a pomluvena, ale více činí to z opravdivého soucitu k šestinedělce. Nejvíce vyznamená se kmotra. Je-li šestinedělka nedbalá, anebo tak chudičká, že ani košilky pro novorozeně nepřichystala, opatří ji kmotra vše, čeho maličké robě potřebuje. (Žalovaly mi ženy, že je "včil dosť takových, co si ani zbla k tej věci nepřichystajú. Nekerej ženě zasej ten muž nechce ani krejcara dat, no tak tí gořali".) Opatří ji to kmotra i tehdy, když sama nemá nazbyt. "Ná dyž sú obě stejně spáslý, nenachystá žádná nic a mosí to potom babka vyptat lebo vypúčit."

Jest-li že některá kmotřenka do kúta nepošle, znamená to, že ji šestinedělka také do kúta chystati nemá.

Komory mnohých domů, v nichž hospodář a hospodyně často za kmotry voláni bývají, se rok co rok chystáním do kúta důkladně vyprázdní, že ani pro dům sádla, vajec apod. nezbývá.

A že i potřeby každé domácnosti stoupají, dovolily si pokročilejší hospodyně malou změnu, za kterouž s počátku pomlouvány byly, posýlají totiž do kúta místo pečiva, vařené kávy, vařeného masa, raději mouku, cukr, syrové maso, sádlo apod., z čehož šestinedělka déle těžiti může.

Jindy zvali za kmotry nejlepší své přátely, nebo lidi zámožné, nyní ze spořivosti berou si bratry, sestry, nebo rodiče, tak si s chystáním do kúta aspoň uvěří a také odbaví prostěji křtiny a úvodky.

Do kúta posýlá se na mísách a v "šálu", t. j. v polévkovém hrnci. Mísy a šál zavážou do kartounového šátku, do kukučka. "Flašky s vínem nesú v sotúrku. Přes pole nesú pečivo v košách na zádech v tříloketce (v tříloketní plachtě – pozn. KD), lebo v ubrusu."

Nejstarší dcery nebo služky odevzdávají dary do kúta šestinedělce s takovým vzkázaním: "Zkázali vás tatínek a maminka (strýček a tetička) pěkně pozdraovat a posýlajú vám pár božích milostí, trdelníků a t. d." "No dyť si s nama nemuseli takovú škodu dělat a že jim pěkně děkujeme a zkaž jich taky pěkně pozdraovat," děkuje šestinedělka. Prázdné mísy jim hned vrátí zavázané a na jednu z nich položí tringelt, 20-30 kr.

První zásylka staromódní záleží z vařené slepice, lukšové (nudlové – pozn. KD) polívky a koláčů.
Druhá opět z lukšové polívky, vařeného hovězího masa s omáčkou, koblihů a vína.
Po třetí posýlajú smažená kuřata, trdelníky pečené nebo smažené, anebo boží milosti a víno.
Po čtvrté před úvodkama živou drůbež, cukr, syrovou kávu, bábovku i maso syrové.

Chudé ženy posýlají si vzájemně buď bábovky, nebo koupí za 20-40 kr. rohlíků, spaří je mlékem, posypou skořicí a cukrem a "taky se děti kmotřenčiny najijú".

"MÁŠ LUKŠU NA BRADĚ," posmívajú se sourozencům novorozeného dítěte v době, kdy se k nim do kouta nosí.

NA PEŘINKU posadijú svobodnýho chasníka, dyž tak vpadne do domu, kde je ženská v kútě. To babka z nenadanej chmat ho a lap s ním na peřinku. Pokáď nedá na sladkú (na kořalku – pozn. KD), nesmí stat. V Rakvicích a v Kobylú to ešče zachovávajú.

Příště ještě něco o povinnostech nedělky a o pověrách spojených se šestinedělím.