Prťata hrají si jak koťata. Jak? Anglicky.

Ze školní výuky angličtiny mi toho v hlavě moc neuvízlo. Kdyby mě tenkrát prozíraví rodiče nepřihlásili do jazykovky, neuměla bych si v Anglii (potažmo ve zbytku civilizovaného světa) říct ani o cup of tea, please… Když tak o tom dneska s velkým odstupem přemýšlím, mám pocit, že se znalosti paní učitelky na základce (aprobace angličtina, tělocvik) - pohybovaly zhruba o dvě lekce v učebnici před námi. Od ní jsme se mimo jiné dozvěděli, že jedna, dva, tři se vyslovuje van, tú, srí. Vysloveno opravdu tak, jak tady psáno. Otázky, které se zrovna netýkaly probírané lekce, ji vyloženě znervózňovaly, na mnohé nebyla schopna odpovědět. Představa, že by se snad dal cizí jazyk učit (a hlavně osvojit!) třeba FORMOU HRY, byla pro mě a mé spolužáky science fiction. Něco nepředstavitelného… Naštěstí se píše rok 2009 a našim prťatům se dostává, pokud jde o výuku "angliny", diametrálně odlišného vzdělání (hurá!). Tyto děti už se nebudou ve světě stydět mluvit. A taky se budou dorozumívat pomocí "opravdické angličtiny", nikoli paskvilu, který montovali nedoukové do hlavy nám. Metody výuky se neustále zdokonalují (ještě jednou hurá!). Šílenostmi typu van, tú, srí už snad nikdy nikdo žáčky strašit nebude.

Řeč a neřeč

Podle nejnovějších lingvistických a psychologických výzkumů je ideálním časem pro osvojování si cizího jazyka období mezi třetím až sedmým rokem života dítěte. Dítě je vlastně "naprogramováno" k tomu, aby se učilo řeč. A to přirozenou, nenásilnou (copak asi dneska děláte, moje tehdejší paní učitelko angličtiny :?) cestou. Pokud si v této době dítě vytvoří - vedle svého rodného jazyka - v mozku další řečové centrum, je to dar, který bude zužitkovávat po celý svůj další život. "Pokud tento biologický věk překročíme," říká slavista prof. PhDr. Karel Kamiš, CSc., "začínáme se učit dalšímu jazyku už jako systémovému, tzv. neřeči, neboť řečová centra jsou obrazně řečeno obsazena." Ve spoustě školek a prvních tříd základek už výuka angličtiny probíhá. Někde je velmi kvalitní, někde se bohužel omezují na "otevřeme si učebnici a jedeme". Efekt učení bývá v tomto případě nevalný, malé děti jsou právem otrávené, rodiče právem nespokojení. Pokud jde o výuku cizího jazyka, hraje obrovskou roli nejen včasný začátek, ale zejména kvalita výuky a přiměřenost danému věku. Jinak by se mělo pochopitelně přistupovat k tříletému mrněti, jehož celý svět se točí kolem hraček a blbnutí, a jinak bude výuku vnímat sedmiletý školáček, který už přece jenom stihl díky škole trošku přivyknout tomu, že k životu patří i povinnosti a řád…

Vědomosti za hubičku - díky grantům

V současné době se rozjíždí celorepublikový projekt podporovaný Ministerstvem školství ČR a Evropskou unií, který má umožnit kvalitní výuku angličtiny novou, moderní, ale zároveň již také osvědčenou a vysoce efektivní metodou Wattsenglish, která je uplatňována již dva roky v mnoha kurzech a ve čtyřech speciálních anglicko-českých školkách (Liberec, Pardubice, Ústí nad Labem, Karlovy Vary). Počínaje měsícem, kdy vychází toto číslo časopisu MÁMA a já, se do projektu zapojí na sedmdesát MŠ a ZŠ z celé České republiky. Dvakrát týdně do nich budou docházet kvalifikovaní lektoři - rodilí mluvčí, kteří budou dětem pomáhat osvojovat si angličtinu formou her, aktivní zábavy a specializovaných metod. Díky grantům budou navíc tyto kurzy finančně dostupné skutečně všem - rodiče zaplatí podle počtu dětí ve třídě pouhých 200 až 300 Kč za měsíc!

Blbne celá školka

O tom, jak je metoda Wattsenglish efektivní (a především zábavná - protože o co jde takovému školkovému cvrčkovi nejvíc, že ano…), se mohou rodiče přesvědčit buď na webových stránkách www.wattsenglish.cz, nebo přímo z výukových videí zavěšených na www.youtube.com/group/wattsenglishczech. Na jednom z nich například mladá anglická lektorka blbne se školáčky a ti si to náramně užívají - nejspíš nemají nejmenší tušení o tom, že se vlastně učí. Kdyby je někdo do vzdělávání nutil, budou otrávení. Proč by také nebyli, když jsou jim nějaké čtyři roky, možná pět… Rodilá mluvčí sedí na zemi, děti vedle ní. Stand up, zazpívá lektorka a sama vstane. Mrňata se pochopitelně opičí. Pak si začne prozpěvovat a chodit po třídě… Walk… walk… walk, zpívá si nahlas, potichu, s hlasem hodně vysoko a hned zas nízko posazeným, vypadá to, že sama si takové blbnutí dost užívá. Sálá z ní energie. Zrychluje, děti našlapují jako myšky za ní… run… run… run… - to už prozpěvuje celý chumel, upaluje po celé školce a chechtá se. Stoooop! Sit down, please. Děti sebou bací o podlahu. Jednoduchým pokynům tito naprostí začátečníčci už dokonale rozumí - z čehož mají evidentní radost. Během vteřiny jsou přikurtovaní ke koberci. Stand up! Walk slowly. Slooooouwly - mrňouskové si pro změnu hrají na hlemýždě. Nejpomalejší hlemýžď je vítěz. Sit down… Školáčci se posazují kolem rozesmáté sympatické slečny na zem a je čas na obrázky. Pozornost je stoprocentní. Nelelkují, nepokukují toužebně po hračkách. Baví se. Hello. Po rozehřátí je konečně čas se pozdravit. Anybody tell me… A slečna zvedá nad hlavu obrázek se sluníčkem. What colour is… Nestačí dopovědět. Ozývá se sborové: yellow. Lektorka nadšeně chválí. Obrázky se střídají, děti perlí. Výuka končí a děti mezi sebou brebentí anglicky nebo spíš po sobě házejí těch pár nových výrazů, které se dneska jen tak mimochodem naučily. Odpoledne, až si je přijdou maminky vyzvednout, budou mít zase čím ohromovat. Každá maminka toho svého caparta určitě zase děsně pochválí a nějaká ta čokoládka z ní nejspíš taky vypadne. Yellow, red, blue… Nesmím to zapomenout… Ano, i takto může vypadat učení. Učení, co není mučení.

Wattsenglish, angličtina hrou, má jednu velkou výhodu: Děti se nestydí mluvit anglicky. Ba co víc - víceméně zapomenou na to, že se vlastně vyjadřují v cizím jazyce. Jen si v mozku "přepnou na jinou frekvenci" a jedou :)

Já se neučím, já si povídám…

Wattsenglish představuje ucelenou metodiku výuky angličtiny u dětí předškolního věku. Dítko se angličtinu neučí, ale osvojuje si ji přirozenou cestou. Tato metoda je úspěšná i u dětí, které by později měly při výuce cizího jazyka problémy. Metoda Wattsenglish vytváří komunikační rámec, jaký vzniká v přirozeném prostředí bilingvní rodiny, kde jeden z rodičů mluví jiným jazykem než druhý. Děti vnímají učitele při hrách, ale i při ostatních činnostech jako výzvu pro komunikaci. Ve všech měřitelných ukazatelích je tento přístup mnohem úspěšnější než tradiční výuka cizího jazyka ve školkách, při které se navíc musí děti vyrovnávat s tím, že jedna jediná osoba, tedy česká paní učitelka, dává věcem kolem sebe dva různé názvy. Český a anglický.

Prožitkové učení

Wattsenglish akceptuje přirozená vývojová specifika dětí předškolního a mladšího školního věku a důsledně z nich vychází při plánování forem a metod výuky. Jazykové vzdělávání proto uplatňuje následující základní principy: Schopnost porozumět Děti rozumí základním významům mateřského jazyka dávno před tím, než jsou schopné samostatného projevu. Ze stejného principu vychází i výuka cizí řeči v předškolním věku. Děti reagují na určitý podnět vyslovený v cizím jazyce, aniž by uměly samy jakékoliv sdělení formulovat. Cizí řeč je poté osvojována stejně přirozeně jako mateřská, děti chápou smysl celých vět. Lektoři dále probouzejí motivaci k porozumění mimikou, gestikulací, obrázky, loutkami apod. Už Jan Ámos Komenský aneb Učení hrou Lektoři využívají prožitkové učení hrou a vybízejí své žáčky k takovým činnostem, které jsou založeny na přímých zážitcích dítěte, které podporují dětskou zvídavost a potřebu objevovat. U dětí vzniká často největší motiv ke komunikaci právě při hře. Čím víc vzrušující a zábavnější hra, tím víc je prcek motivován. Hry jsou navíc koncipovány tak, aby umožňovaly všem dětem vyniknout. Pohyb je důležitým prostředkem jak k neverbální komunikaci, tak k odreagování.

Na táboře: Jééé, ona mi rozumí!!!

Letos o prázdninách proběhly i tábory Wattsenglish. Jeden z nich se například odehrával v pirátském duchu - lebky, zkřížené hnáty, šátky, piráti, kam se podíváš. Po rodičích prý po celý týden - tak dlouho jednotlivé turnusy trvaly - prckové ani nevzdechli. Tábory Wattsenglish bývají výjimečné nejen nadprůměrným počtem vedoucích, kteří se dětem věnují, ale zejména tím, že se jich účastní také školení lektoři angličtiny, rodilí mluvčí. Děti tak strávily aktivní týden v dvojjazyčném prostředí a zjistily, že angličtina, kterou se učily ve škole či školce, opravdu "funguje". Pozadu ale nezůstaly ani ty děti, které se na táboře setkaly s angličtinou poprvé v životě. Je až s podivem, jak úžasně rychle dokázaly porozumět a začít v tomto jazyce samy komunikovat. Jedna z tábornic si třeba pochvalovala: "Angličtina s Melindou mě moc baví. Něco jsem jí dneska anglicky řekla a ona mi rozuměla. Měla jsem velikou radost! Máme dokonce pirátské přezdívky, já jsem Johny." Holčičce - Johnymu, je už deset, ale bylo prý možné potkat tu i pětileté piráty.

Efektní učení - napodobování dosud neznámých zvuků

Jazyk není pro děti oddělitelný od reality, kterou zažívají. Rády imitují hlasy z písniček a scének, napodobují postavy z příběhů a jejich způsob vyjadřování. Baví je pohádky, říkanky a hádanky, a tím i nové zvuky, které se v nich objevují. Tímto způsobem zapojují stejné oblasti mozku, které používají k osvojení mateřského jazyka. Dochází k nepřímému, ale nejefektivnějšímu učení.

Šup do pohádky

Děti prožívají scénky a příběhy naplno. Učitelé napomáhají vytvářet pohádkové prostředí. Díky vyvinuté dětské fantazii umožňuje gradování příběhů v pohádkách nebo písničkách operovat s cizím jazykem jako s jejich mateřštinou.

Zapojení všech smyslů

Mrně poznává okolní svět tak, že naplno zapojuje zrak, hmat, čich, sluch, chuť… Taky mateřský jazyk si prcek osvojuje prostřednictvím všech svých smyslů. A stejně tak by se mělo přistupovat v předškolním věku k předávání cizojazyčných dovedností. Při výuce jazyka metodou Wattsenglish děti procvičují manipulační činnosti, konstruktivní a grafické činnosti, hrají s lektory nejrůznější smyslové a psychomotorické hry, také samozřejmě hry hudební a hudebně-pohybové.

Střídání činností

Děti se soustředí vždy jen v rámci několika minut, těžko je na hodinu přikurtujete k židli s tím, že teď je čas na učení, tak se učte. Proto je výuka Wattsenglish živá, proto ji prostupuje hra, pohyb, "blbnutí". Činnosti se střídají po pěti až deseti minutách, lektoři podle potřeby střídají aktivní a zklidňující hry. Děti tím pádem zůstávají neustále "čerstvé", neotravují se, nenudí… Uplatňují se často aktivity, které jsou dětem známé, zvyšuje se tak jejich pocit sebedůvěry a jistoty.

Opakování, matka moudrosti

Opakováním aktivit děti nacházejí potřebnou sebedůvěru. Mrňata potřebují potvrdit význam sdělení v cizím jazyce. Je třeba si uvědomit, že proces vstřebávání jazyka předtím, než je dítě schopné jazyk vyprodukovat, může být dlouhodobý. Případný stres z mluvení odstraňuje sborové opakování písniček či říkanek nebo různé "zábavné formy drilu".

Individuální přístup

Učitelé Wattsenglish věnují v co největší možné míře individuální pozornost každému dítěti. Důležitou součástí procesu výuky je pochvala. Nečekají s ní na samostatný projev, dítě chválí již za pokus nebo správnou (i motorickou) reakci.