Expedice Ploučka 2000

Tak jsme se rozhodli využít pěkného letního počasí a delších víkendů v květnu a vyrazili jsme na vodu. Propozice před odjezdem vypadaly asi takto:

Začínali jsme v Novinách pod Ralskem a skončili ve Stružnici. Celkem jsme ujeli asi 45 km, takže to v průměru vycházelo na 15 km denně. Některé peřejky, jezy a skalní tunel na začátku jsme jezdili bez plavčíka Martínka, některé s ním. Záleželo na obtížnosti. Během celé expedice se posádka Pomerinky neudělala ani jednou - plavčík měl pro jistotu nafukovací vestu. Jednou jsme museli naši loď vylévat, když nám ji při neopatrném koníčkování radisty stáhl vracák pod malý jez. Ostatní posádky se udělaly několikrát. Nebudeme naznačovat jestli se posádka Vydry koupala nejčastěji či ne.

Den 0

Do Novin dorážíme poměrně pozdě (asi 22:00), a tak se dotazem v místní hospodě ptáme na tábořiště. Instrukce znějí: "Za druhým mostem doprava a dojedete k tunelu". Lesní cesta se nám moc nezdála, a tak byl vyslán admirálův sekretář na výzvědy. Podle ohně jsme tábořiště nakonec našli - už tam byli ostatní vodáci. Během stavění stanů plavčík spokojeně chrupkal v autě. Radista prohlašoval něco o lávovém poli vzhledem k obtížnosti zapíchnout kolík do země, ale nemáme čas na hledání vhodnějšího místa. Následovala rychlá večeře, přesun plavčíka z autosedačky do spacáku a pak už spokojeně usínáme za hukotu vody.

Den 1

Ráno se probouzíme tradičně nejdříve my a tak vyrážím s Varikem na ranní procházku. Lékařka výpravy a plavčík zatím ještě spali, když jsme společně prozkoumali tunel z jedné i druhé strany a Varik se mezitím stačil podepsat na několik patníků u cesty. Po společné snídani nejprve přesouváme jedno auto do budoucího večerního tábora a zároveň využíváme v Mimoni možnosti nakupovat - je sobota dopoledne. Na vodu vyrážíme poměrně pozdě - asi kolem poledne. Pískovcový tunel (asi 100 m) projíždíme bez plavčíka, hlídala ho mezitím strážkyně deníku výpravy. Protože jsme většinu bagáže nechali v autech máme v bandě jen to nejnutnější - náhradní oblečení, jídlo, foťák, repelent, krém na opalování, vařič a ešák. Plavčíkovi jsme upravili ležení před háčkem. Zabalili jsme spacák do igelitového pytle a převázali provazem. Tento polštář jsme položili před háčka (maminu) na podlážku a zasunuli částečně do špičky lodě. Stupeň zasunutí a vysunutí závisel na Martínkovo náladě a poloze (ve stoje, vsedě, vleže). Rovněž pomoc háčka při pádlování byla závislá na Martínkovi. Vzhledem k pozdějšímu zahájení plavby Martínek brzy usnul, a tak jsme asi 2 hodiny pádlovali společně (kormidelník i háček). Varik seděl či stál nohama opřen o bandu před kormidelníkem a se zdviženou hlavou pozoroval dění kolem. Když mu bylo moc teplo (sluníčko pražilo již od rána), tak se skočil osvěžit do řeky. Asi 1,5 hod po plavčíkově probuzení zastavujeme u břehu a děláme 45minutovou přestávku na oběd. Martínek baští ohřátou bramboračku s chutí a Varik mezitím lítá někde po lese. Po nalodění chce plavčík taky pádlovat, a proto pomáhá mamině vepředu - jednou rukou drží pádlo. Zřejmě se mu jízda na lodi líbí, neboť si hraje na auto a naše pobízení "jedeme , jedemééé" doprovází svým tradičním "Brrrrrrr, brrrrr". Notně unaveni se rozhodneme zakotvit na krásné louce a od ostatních vodáku zjišťujeme, že jsme asi 15 min chůze od auta zaparkovaném v obci Hradčany. Zatímco ostatní odpočívají, nablížují navigátor a sekretář obě auta. Později stavíme stany, rozděláváme oheň, pečeme buřty a probíráme dnešní etapu. Před večeří ještě vyrážíme na písčitou pláž - vykoupat se v rybníku v Hradčanech. Nádherné místo, můžeme vřele doporučit.

Den 2

Ranní rosa udělala své, a tak ještě sušíme stany a spacáky, přemisťujeme auto na další tábořiště a vyrážíme na cestu opět zase někdy kolem poledne. Mezitím si Varik na louce zahraje s ostatními fotbal. Strašně při tom štěká a pokud se mu podaří ukrást míč, tak musíme bojovat, abychom ho dostali zpět. Krátce po nalodění plavčík opět záhy usíná. Dnes nás čekala nejdelší etapa a tak se snažíme jet co to dá. Při jednom přechodu jezu (koníčkování) nám vracák stáhl loď pod jez a tak musí kormidelník chytat odplouvající pádla. Mokrou deku, kterou měl Martínek přehozenu přes igeliťák se spacákem, nahrazujeme dočasně tričkem. Deku se podařilo usušit až doma. Krátce poté utopil kormidelník-táta sluneční brýle. Na řece bojujeme s meandry (časté procvičování pravých i levých zatáček), s křovím (mnohdy je místo v křoví akorát tak na šířku lodě), s nízkými mostky (bolí záda od shýbání), s kmeny (z vody trčí jen malý klacíček a pak se ukáže, že je to větev, která se těsně pod hladinou napojuje na silný kmen), s komáry (žádný repelent není dokonalý), ale hlavně bojujeme s housenkami. Ukazuje se, že vrby jsou napadeny nějakým druhem obaleče. Podél řeky je možno pozorovat různé formy vývoje. Od řídkých bílých chomáčků ve větvích až po celý strom (kmen i větve - již bez listů) kompletně obalen takovou jakoby pavučinovou hustou sítí, pod kterou se pohybují milióny malých housenek. Ze stromů visí provázky pavučin, po kterých šplhají housenky do vody. Taky je občas vidět v řece plout shluk housenek asi ve velikosti modřínové šišky - zřejmě se tak rychleji přesunují na další stromy. Říkali jsme si, že jestli někdo chce natáčet strašidelnou pohádku, je to ideální místo pro natáčení. Vyčerpáni nacházíme ideální místo k táboření v Žízníku asi 500 m po řece za mostem. Po opětném nablížení aut a postavení stanů, se většina výpravy vydává na dlabanec a osvěžení do hospody. Posádka Pomerinky zůstává v táboře a poté co je plavčík po večeři uložen k spánku do stanu, usedáme kolem ohně, večeříme i my a pějeme písně dokola s ostatními vodáky.

Kompletni posadka Pomerinky

Den 3

Vzhledem k tomu, že provianťák a strážce deníku výpravy potřebují dorazit večer do daleké Olomouce, vyrážíme na nejkratší etapu poměrně dost brzy - asi v 11 hodin. Martínek se baví za jízdy jeho obvyklou zábavou a vyhazuje do vody z kyblíčku šišky nebo kamínky, co jsme mu tam nasbírali. Projíždíme Českou Lípou a zastavujeme se před Stružnicí u bývalého mlýna na peřejce. Všechny posádky projíždějí jako obvykle v pořádku pouze provianťák se strážcem deníku předvedou obvyklý obrat do vody. Po osvěžující koupeli si sjetí ještě jednou vyzkoušejí na gumáku, tentokrát bez koupání. Definitivně vylézáme na pevnou půdu pod nohama u prvního mostu ve Stružnici a odvážíme urychleně vykoupanou dvojici na vlak do České Lípy. Po příjezdu zpět k mostu, hbitě nakládáme lodě na auta a odjíždíme právě včas - začíná totiž liják. Cestou domů se ještě stavujeme na oběd v restauraci. Doma šťastně využíváme vymožeností moderního života - myjeme se a kurýrujem komáří štípance.

Zapsal: Míra, sekretář vůdce (alias Martínkův táta)