Dvě děti a dost?

Podle mého názoru to souvisí jednak s nepříliš optimisticky vyznívající pololetní zprávou Českého statistického úřadu, která byla zveřejněna v pátek 11. září ’09 (celou si ji můžete přečíst tady, jednak s předvolební kampaní jednotlivých politických stran, které se všechny snažily nějakým způsobem reagovat na problém hroutícího se důchodového systému, který s nízkou porodností úzce souvisí.

Otázkami natality a reformy penzijního systému se nezabývá samozřejmě jen česká společnost. Záležitost klesajícího počtu narozených dětí se hluboce dotýká celého tzv. vyspělého světa a řeší ji i Evropský parlament ve svých výborech, například v tomto dokumentu.

Pokud vás problematika zajímá hlouběji a ovládáte angličtinu, můžete nahlédnout i do poměrně rozsáhlé zprávy o demografické budoucnosti Evropy Nadace Roberta Bosche.

V posledních letech (nebo možná spíš desetiletích) poklesla úhrnná evropská plodnost na pouhých 1,5 dítěte na jednu ženu. Podle demografů je třeba pro prostou reprodukci populace (zachování stejného počtu obyvatel) přibližně 2,1 dítěte na ženu, tedy v našich končinách, v méně vyspělých zemích toto číslo roste. Číslo 1,5 znamená, že v každé další generaci se sníží počet lidí o čtvrtinu. Opět přidám odkaz.

Jak takhle čísla ovlivní naši budoucnost? Jednak se zhroutí důchodové systémy, které jsou snad v celé Evropě založeny na principu solidarity a fungují průběžně. Znamená to, že peníze, které odvádíme teď, slouží k vyplácení důchodů dnešních penzistů. Důchody naší generace mají v budoucnu financovat naše děti. Jenže tento poměrně starý systém jaksi nepočítal se situací, že děti se prostě rodit nebudou. Už dnes je jasné, že pro nepočetnou příští generaci se stane živení důchodců velkým, možná nepřekonatelným problémem.

A ani různá důchodová připojištění asi nemohou situaci vyřešit, alespoň ne plošně. K čemu totiž budou naspořené peníze, když ekonomiky nebudou mít lidi potřebné pro jejich fungování? Evropská unie se obává, že s poklesem počtu obyvatel také značně poklesne síla a konkurenceschopnost evropských ekonomik, zvlášť ve srovnání s demograficky vzkvétajícími zeměmi Asie.

Proto se všechny evropské státy, nejen Česká republika, snaží formulovat novou rodinnou politiku a všemožně podporovat porodnost. Otázkou zůstává, kde vzít v době dnešní ekonomické krize na finanční pobídky a jak tuto podporu rodinám směřovat, aby se neminula účinkem. A taky se můžeme ptát, jestli je vůbec taková pomoc účinná a může nějak ovlivnit natolik intimní rozhodnutí jako zplození dítěte.

Z reakcí na článek paní Iky v minulém týdnu jsem pochopila, že česká společnost není příliš nakloněna vyššímu počtu dětí v rodinách i přes citovaná čísla a fakta. Spousta lidí má představu, že dvě děti rodině i společnosti plně postačí, když už se tedy vůbec rozhodnou děti mít. Přibližně 75% - 80% lidí u nás považuje za ideální počet dvě děti . Tyto tendence jsou podporovány i výroky některých politiků, zde cituji příklad z Británie, uvedený „zelený“ politik Jonathon Porritt se domnívá, že větší počet dětí než dvě je neekologický.

Můj osobní názor je, že se tento pán hluboce mýlí, rodina s několika dětmi zatíží životní prostředí mnohem méně než stejný počet lidí žijících osaměle ve svých vlastních domácnostech. Naopak, Evropa v dnešní době početné rodiny nutně potřebuje a počet dvou dětí v rodině nikdy nemůže zajistit zachování populace už proto, že nutná úhrnná plodnost činí 2,1 dítěte na ženu, ne dvě děti na ženu. Navíc zdaleka ne všichni lidé se rozhodnou rodinu založit a děti mít. Proto by měla společnost podporovat a propagovat vyšší počet dětí v rodinách než obligátní dvě a dost.

Doufám proto, že už brzy na různých billboardech, reklamních tabulích a v televizních šotech uvidím místo dosavadního rozesmátého páru s rošťáckým chlapečkem a rozesmátou holčičkou dvojici obklopenou třemi, čtyřmi, pěti dětmi. Protože děti jsou naše budoucnost, ať už si to připustíme nebo ne.