Rok 1971: Budeme mít děťátko

Zatoužila jsem po nějaké historické literatuře a začetla se do knihy Budeme mít děťátko, kde hledaly informace naše maminky. O ty nejpovedenější části bych se s vámi chtěla podělit. (Text v uvozovkách je původní, text bez uvozovek obsahuje nejapné poznámky autorky.)

Vše začíná porodem, aneb proč si na začátek nepřihřát svou zdravotnickou polívčičku.

„Kdybychom psali tuto kapitolu před čtyřiceti a více lety, začali bychom pravděpodobně úvahou, zda je vhodnější rodit doma nebo na odborném porodnickém oddělení. Dnes takové uvažování odpadá. Nejenom lékaři, nýbrž i ženy již dobře vědí, že ani v sebečistší sebevybavenější domácnosti nelze zajistit, aby porod byl tak bezpečný pro zdraví matky a dítěte jako v odborném ústavu. Na odborném porodnickém oddělení je totiž každé rodičce poskytována odborná lékařská péče, v případě potřeby je možno ihned podávat kyslík atd. Žena, která by se rozhodla rodit doma, by vlastně byla ochuzena o většinu vymožeností moderního porodnictví.“

Tedy pojďte a poslyšte, o co by taková zbloudilá ovce byla ochuzena.

„Jak může rodička pomáhat snadnému průběhu porodu: Na začátku druhé doby porodní vám ženská sestra připomene a podrobně vysvětlí, jak máte „tlačit“. Budete ve výhodě oproti těm ženám, které nenavštěvovaly kurs duševní a tělesné přípravy, ani nečetly tuto knížku….Lékař nebo ženská sestra nejdříve potře kůži okolo pochvy a konečník očistným roztokem a pak překryje kůži kolem pochvy sterilními rouškami…Potom už lékař, který je u porodu, dává rodičce pokyny, zda má tlačit silněji nebo slaběji, řídí průchod hlavičky a těla plodu tak, aby byl pro plod i pro rodičku co nejšetrnější…Když pak při porodu udělá nástřih, rodička nejenom, že necítí bolest, nýbrž většinou nepozná, že byl nástřih proveden.“

Taky si představujete filmovou scénu? Žena leží na zádech a doktor se sestrou poskakují okolo a povykují „Zatlačte! Ještě zatlačte! Už vidím hlavičku!“ A nástřih? Ten přeci vůůůbec nebolí, krom toho je náramně prospěšný.

Čtěme dál:

„A pak již se děťátko rodí: hlavička, ručky, tělíčko, nožky. Lékař drží novorozence chvilku tak, aby z úst vytekla plodová voda, pak ho položí na čistou roušku. V tu dobu již novorozenec začne křičet.“

Novorozenec si neváží sterilní roušky, ba pohrdá i kapičkami do očí. Naštěstí pro něj netuší, co ho čeká příštích několik dní.

„Šestinedělí: Novorozenec bývá převezen do speciálního dětského pokoje odděleného od pokoje nedělek. Nebojte, neztratí se vám, vždyť víte, že vám ho označili trojím způsobem. Víme, že ho máte moc ráda, že se na něj nesmírně těšíte. Brzy si však uvědomíte, že toto dočasné oddělení od novorozence je pro vás prospěšné. Dřívější zvyk umisťovat novorozence do společného pokoje s nedělkami totiž míval jeden nepříjemný důsledek: novorozenci budili svým častým křikem a štěbetáním své matky ze spánku.“

… a navíc by ho matka mohla nakazit nebezpečnými bacily, že. A to nemůžeme potřebovat.

„Prvé dny šestinedělí: Prvý den po porodu nedělka většinou odpočívá. Má jakýsi volný den, aby si mohla odpočinout z únavy, kterou na ní zanechal porod. Má většinou volno i od kojení, neboť první přiložení dítěte k prsu ji čeká přibližně až za 24 hodiny po porodu.“

Že se před pár lety razily trochu jiné zásady péče o kojence, jsem tušila, ale tenhle výrok mě skutečně dostal do kolen. Nu což, celodenní dieta novorozenci neuškodí, hlavně, že je ve sterilním prostředí a jeho matka byla při porodu překryta sterilními rouškami.

„Správné kojení“ (aneb kterak matku i s novorozencem odradit od kojení): Jak tedy správně kojit? Před každým kojením je třeba důkladně si umýt ruce, a to i tenkrát, kdyby se vám zdálo, že jsou čisté. Potom potřete prsní bradavku chomáčkem mulu namočeným v borové vodě. Na obličej připevněte masku (přidělí vám ji sestra) a to tak, aby vám přikryla ústa i nos.“

Po čtyřiadvacetihodinové dietě je chudák novorozenec tak vyhladovělý, že se chopí i prsu potřeného borovou vodou.

Chytří pánové se přou o to, co je schopný novorozenec vidět a na jakou vzdálenost. Pokud tedy něco vidí, vidí poprvé jakési individuum s plachtou přes obličej. Mimořádně psychicky odolný kojenec saje od matky vzdor borové vodě na prsu, méně odolný na to nemá nervy a dostane láhev (samozřejmě pečlivě vysterilizovanou!).

„ Proč novorozenec křičí: Dítě se křikem čehosi dožaduje. Proto dětská sestra zjistí, zda není pomočen nebo zda neměl stoličku, je- li třeba přebalí ho. Oznamuje- li kojenec křikem, že má hlad, neberte jeho žádost na vědomí. Dětská sestra před kojením a po kojení novorozence váží, takže bezpečně pozná, kolik vypil a zda je nasycen.“

Dále příručka vysvětluje, že kojit se dítě má po třech až čtyřech hodinách, kteréžto intervaly se samozřejmě mohou posunout až o hodinu. Jaká svoboda.

Tedy se, milá matko, nemáš čeho bát. Svěříš se do rukou zdravotníků, kteří nejlépe vědí, co je pro tebe a tvé dítě nejlepší.

Kniha však nehovoří jen o porodu a pobytu v porodnici. Žena se dozví, co si připravit před porodem (všechno důkladně vyvařit a vydesinfikovat!) a jak si počínat po porodu. Nejkurióznější část výbavičky tvoří rouška na kojení, kterou si žena ušije na doma a při kojení si přikládá na obličej, aby náhodou dítě nenakazila nebezpečnými bacily a baktériemi.

Jako poslední bych chtěla zmínit úryvek s nadpisem „Smíme děťátko líbat?“

„Děťátko je roztomilý tvoreček. Není pak divu, že matka je mnohdy puzena touhou je políbit. Ale pozor! Mnozí lidé mají v ústech choroboplodné zárodky, jež sice jsou pro ně neškodné, ale novorozenci mohou způsobit různá onemocnění… Bylo by tedy nejrozumnější nelíbat novorozence vůbec. Podlehnete- li přece jen touze děťátko políbit, nikdy je nelíbejte na ústa nebo na ty části tělíčka, které si může dítě strčit do úst (ručičky). Kromě matky nemá líbat dítě vůbec nikdo(…)“

Milé, že. Naštěstí byly naše matky ženy obdařené selským rozumem a nebraly vážně každé doporučení zdravotníků. Nedokážu si představit, jak by to dopadalo, kdyby se podobně „duchaplnými“ radami bez výhrady řídily.