Jak si poradit s protežováním jednoho z dvojčat?

Americká studie z roku 2007 tvrdí, že je to věcí instinktu - upřednostňovat jedno dítě. Nicméně v rodinách s více "mono" dětmi předpokládá určitý model protežování už pouhé pořadí narození. Třeba otec se dme pýchou nad skvělými úspěchy nejstaršího dítěte a matka se tetelí něhou nad benjamínkem rodiny. Když ale máme v rodině dvojčata či vícerčata, automaticky se předpokládá rovnost v láskyplném přístupu k oběma dětem. Protežování jednoho z dvojčat se zdá nejen rodičům, ale i okolí mnohem bolestnější a zranitelnější než v případě většího počtu "mono" dětí. V knize Škola rodičovské výchovy dvojčat a vícerčat ve školním věku (Parenting School-Age Twins and Multiples) Christina Baglivi Tinglof říká: "Protekcionářství, ačkoliv existuje do určité míry ve všech rodinách (v rodinách s vícerčaty je ovšem běžnější), se neprojevuje tak nápadně a není tak do očí bijící, jako když se stane v rodině s dvojčaty nebo vícerčaty."

Rodiče určitě jedno z dětí upřednostňují. V některých případech dává rodič svou oblibu zjevně najevo, v jiných je tato otcovská či mateřská preference dítětem pouze vnímána (nebo i mylně vyložena a pochopena). Špatné pochopení pak může vyústit ve stres a postupné rozvinutí pocitu viny u rodičů, což může vést k neblahým následkům u dětí. Protežování jak přišlo, tak i většinou odejde. Bývá to dáno změnou okolností, které jej způsobily. Může vzniknout hned po porodu nebo vyplynout na povrch až v období dospívání.

Zhruba polovina dvojčat se rodí předčasně a mohou tak mít určité komplikace či vyžadují hospitalizaci po porodu. Je-li jedno z dvojčat nemocnější než druhé, starostliví rodiče zjistí, že ke každému tíhnou jiným způsobem. Rodič například vnímá, že když bude projevovat větší náklonnost k slabšímu dvojčeti, napomůže tím k jeho rychlejšímu uzdravení. Naopak pro jiného rodiče může být těžké vybudovat si vztah k dítěti, které je slaboučké. Na základě studie rodin s dvojčaty se zjistilo, že rodiče mají tendenci přilnout silněji k dítěti, které opustilo nemocnici jako první.

Někdy požadavek na péči o dvě miminka už sám o sobě plodí rodičovské protežování některého z dětí. Rodiče zapadnou do přirozené rutiny dělby práce, aby vůbec zvládli nároky na ně kladené; matka se stará o jedno dvojče a otec se stará o to druhé. Jak dvojčata rostou a toto rodičovské rozdělení péče se nemění, pak přirozeně preferují to dítě, o které se starají.

Upřednostňování jednoho dítěte vede k nezdravé rodinné dynamice a má nežádoucí následky, jako jsou dětské úzkosti či problémy s chováním. Silná žárlivost může přerůst až v nenávist. Dvojče, které se cítí být na vedlejší koleji, se může stát až nezdravě závislým na svém sourozenci, čímž si podvědomě kompenzuje prázdnotu nenaplněného láskyplného vztahu s rodičem. Naopak dvojče, které je protěžované, může vůči svému sourozenci prožívat zbytečné výčitky svědomí. Je proto důležité, aby si rodiče tento problém upřednostňování jednoho z dvojčat uvědomovali a snažili se prozíravě vyhnout zbytečným negativním následkům, které z něj mohou pramenit.

Stejně tak je nutné vnímat věci z nadhledu. Jak se pozná, že jsme jako rodiče dvojčat přestali jednat se svými vícerčaty jako s jedinečnými lidskými bytostmi a začali jsme jednoho z nich protežovat? Snažme se být za každou cenu soudní, nic si nenamlouvejme. Zamysleme se nad tím, zda každé z dvojčat dostane od všeho stejný díl a ve všem se spravedlivě střídá s tím druhým.

Jedna z maminek dvojčat v poradně uvedla: "Když se moje dcerky narodily, jedna z nich vyžadovala neustálé nošení na těle, čímž jsem jí pomáhala regulovat tělesnou teplotu. Od té doby jsem vždycky měla pocit, že se obě rády spolu mazlíme a že tento fyzický projev lásky se doslova datuje od prvního dne, co je na světě. Když s touto dcerou mám tak úzký fyzický kontakt, zákonitě jsem měla obavy, že její sestra to bude vnímat jako projev protežování svého dvojčete. Přesto jsem věděla, že ona by dala přednost nějaké činnosti, kterou bychom spolu dělaly, nebo slovní pochvale…"

Níže je uvedeno několik dobrých rad, jak lze v rodinách s dvojčaty efektivně zvládnout "protežování":

• Nejprve si udělejte pořádek ve svých vlastních pocitech. Nebojte se pozitivních pocitů vůči jednomu dítěti, ale mějte se na pozoru, když máte stálé a přehnaně záporné pocity k druhému z dvojčat. Je přirozené občas pociťovat k jednomu dítěti náklonnost, která vychází z jeho osobnosti a daných okolností, a jindy to cítit naopak. Může se ale stát, že budete potřebovat i odbornou radu, pokud by se vám nedařilo vypořádat se s tím, že nedokážete cítit a prožívat lásku pouze k jednomu ze svých dvojčat.
• Myslete neustále na to, že vaše dvojčata jsou samostatní jedinci. Mají různé zájmy, schopnosti a potřeby. Jako rodič nemáte za úkol být za každou cenu takzvaně "spravedlivý", vaším úkolem je co nejvíce uspokojovat jejich oprávněné potřeby. Někdy to znamená, že budete trávit s jedním z nich více času než s druhým. Nemusí ale jít hned o protežování, spíš jde o rozvržení vašich rodičovských možností a potřeb vašich dvojčat.
• Vytvořte si v rodině určité pravidlo, že budete určitý čas trávit společně jen s jedním dvojčetem (bez ohledu na jejich věk). To vám umožní objevit a sdílet jejich jedinečné zájmy a pořádně si v klidu popovídat.
• Jestliže máte výčitky svědomí, že jedno z dětí protěžujete, nevyvažujte je u druhého dítěte uvolněním kázně nebo zahrnováním dárky. Děti dokážou velmi zdatně manipulovat emocemi rodičů, vždy ve svůj prospěch.
• Buďte opatrní na svoje slova. Dokonce i nahlas vyřčený vtip o tom, že máte raději jedno z nich, si dítě může špatně vyložit. Nikdy nevíte, zda vás děti zaslechly, nebo si třeba mylně myslíte, že jsou příliš malé, aby pochopily ironickou poznámku.
• Rozlišujte mezi milovat a mít rád. Každý rodič má nebo nemá rád určité aspekty osobnosti svého dítěte. To ale neznamená milovat jedno dítě více než to druhé.

Ač se může zdát, že se stejným problémem se potýkají i rodiče dětí narozených po sobě, pro rodiče dvojčat (či vícerčat) se už samotné zamyšlení nad tímto problémem a odhalení toho, že tíhne k jednomu z nich více, často stává traumatem. Je proto dobré vědět, že podobné myšlenky nemá sám, ale vyskytují se celkem přirozeně u určité skupiny rodičů. Neznamená to, že v něčem selhávají či jsou špatnými rodiči, je jen důležité s touto skutečností umět pracovat tak, aby nebylo ublíženo dětem.

Článek je z květnového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde. Objednejte si v období od 17. dubna do 21. května 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a získejte automaticky dáreček - postavičky Little People (sadu 3 kusů). Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.