Devatenáct trpaslíků

O neviditelném Pepíkovi jsem tehdy napsal fejeton a když o něm Wanda definitivně přestala hovořit, dlouho jsme na něj vzpomínali. Byli jsme zvědaví, jestli bude mít nějakého neviditelného kamaráda i náš Tobiáš, až doroste do patřičného věku. Stalo se.

Když mu byly čtyři roky, začali se u nás objevovat neviditelní trpaslíci. A to i přesto, že měl Tobiáš svou vlastní, viditelnou sestru, a jednoho opravdu dobrého a taktéž viditelného kamaráda Kubu. Nikdy jsme se nedozvěděli, kolik těch trpaslíků přesně je; narozdíl od Pepíka s námi totiž nebydleli v bytě. Tři nejdůležitější přebývali v křoví u schodiště kousek od naší trolejbusové zastávky – jmenovali se Rohlík, Pivo a Láhev. Byli to velcí špindírové. Doma měli nepořádek, nemyli se a když už považovali za nutné se vysprchovat nebo si dojít na záchod, chodili to, dle svědectví našeho syna, dělat k nám do bytu. Další dva trpaslíci, Meloun a Banán, spolu bydleli v křoví u školy; o těch syn nemluvil tak často. Přece jen to k nám měli dál a lze předpokládat, že se chodili sprchovat jinam. Sporadicky se u nás zjevovali i další skřítkové. Obecně však lze říci, že Tobiášovi neviditelní trpaslíci měli za úkol především to, aby nás doprovázeli na cestách. Když jsme s dětmi jeli vlakem na prázdniny na chalupu do Orlických hor, Rohlík, Pivo a Láhev spolu s dalšími nejmenovanými trpaslíky nás po celou dobu stíhali v automobilu se stahovací střechou. Co dělali na chalupě není známo, ale pak s námi zase jeli zpátky.

Když jsme někam šli, tak s námi chodili, často ve velké skupině. Jednou s námi šlo hned devatenáct neviditelných trpaslíků a to už je slušný štrúdl. Představovali jsme si je jako svéráznou školku na výletě – dvojice zarostlých, špinavých mrňousů, vedoucích se za ručičky. Jako lichý vpředu zřejmě kráčel ten nejdůležitější, jejich kápo – trpaslík Rohlík a šlapal si přitom na vousy. Jestli to tak opravdu bylo věděl vždy jen Tobiáš. On jediný je prý viděl.

Wandě vydržel Pepík víc než rok, Tobiášovi trpaslíci byli zhruba půlroční záležitostí. Dnes už k nám nechodí, jen občas jim nakoukneme do bytečku v křoví. Nepořádek tam narůstá a tak se dá předpokládat, že Rohlík, Pivo a Láhev zahynuli na nedostatečnou hygienu.

Byla s nimi legrace a tak doufám, že odpočívají v pokoji. I když byli neviditelní.