Je nadání danajský dar?

Typické znaky

Každé dítě je osobnost. Platí to i o těch, které mají v určité poznávací oblasti nadprůměrné schopnosti. U některých dětí nejsou tyto schopnosti rovnoměrně rozloženy či rozvinuty, a tomu odpovídají i projevy chování, které také nesou nádech určité nerovnoměrnosti a kolísavosti. Přesto mohou mít intelektově nadané děti jisté společné projevy chování. Podle Mgr. Šárky Portešové, Ph. D., která vede Centrum rozvoje nadaných dětí při Psychologickém ústavu fakulty Sociálních studií a Filozofi cké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jsou pro nadané děti typické následující znaky:

Mají bohatou slovní zásobu

Některé umějí už v jednom roce věku slovně pojmenovat nebo znají pasivně řadu předmětů. Brzy sestavují poměrně složité věty a nedělá jim problém používat správně i cizí slova. Paradoxně ovšem právě rozvinutá řeč a způsob vyjadřování mohou být „kamenem úrazu“ při komunikaci s ostatními vrstevníky, pro které bývají ještě velmi nesrozumitelné.

Jsou náruživými čtenáři

Řada nadaných dětí projevuje velký zájem o písmena a čísla, a to již od velmi útlého věku, například od 10 měsíců. Mnohé z nich ještě nemluví a už ovládají celou abecedu. A nejenže brzy čtou, ale vzápětí i píšou tiskacím písmem celá slova. Řada odborníků se shoduje na tom, že právě schopnost číst před čtvrtým rokem věku je znakem výjimečného rozumového nadání.

Mají řadu zájmů, které jsou schopny do hloubky zpracovávat

Zájmy těchto dětí bývají jiné než zájmy jejich vrstevníků. Už v předškolním věku (ve třech letech) jsou to zájmy spíše rozumové. Čtou encyklopedie, zajímají se o to, jak vznikl vesmír, jak funguje elektřina, jak vznikl svět, uvažují o smyslu života. Tomu odpovídají i preference hraček. Bývají to knížky, atlasy, šachy, počítač. Pro řadu učitelů i rodičů je chování takových dětí nepochopitelné, neodpovídá totiž žádným vývojovým normám, a proto si často nevědí rady, jak s nimi pracovat.

Jsou schopny spojovat zdánlivě nesouvisející věci do smysluplného celku

Tato schopnost se může projevit různými způsoby. Děti, které jsou tvořivé a mají vysokou míru zrakové představivosti, vytvářejí zajímavé stavby ze stavebnic a běžných domácích předmětů, připravují experimenty. Slovně nadané děti zase komponují zajímavá slovní spojení a věty, píšou příběhy, vytvářejí si vlastní časopisy a formulují své teorie. Mají smysl pro humor.

Jsou rády s dospělými nebo staršími kamarády

Vzhledem k odlišným zájmům nacházejí nadané děti kamarády spíše mezi staršími dětmi nebo dospělými. Některým se ale odpovídajícího kamaráda nepodaří najít vůbec a uzavírají se doma u počítače nebo knížek. Toto řešení neumožňuje rozvoj důležitých sociálních dovedností, proto by měl rodič pomáhat takovému dítěti navazovat sociální vztahy s kamarády. Nemusí jich být mnoho, stačí jeden či dva, kteří mu zprostředkují běžný kontakt s vrstevníky.

Jsou dychtivé po získávání nových informací

Nespokojují se s jednoduchými odpověďmi „na to jsi moc malý“, „to ti řeknu později“, „to se budete učit jindy“, „tak to prostě funguje“. Zhruba od dvou let věku začíná rodičům etapa nekončících zvídavých otázek, neúnavného dotazování jak, proč, kdy. Proto bývají nadměrně nadané děti velmi nesprávně hodnoceny jako příliš „filozofující“.

Mají výbornou schopnost koncentrace

V oblastech svých zájmů prokazují nadané děti výbornou schopnost dlouhodobého soustředění. Proto jim nevyhovuje časté střídání různých aktivit, které se naopak osvědčuje u ostatních dětí. Nadané děti bývají schopny simultánně, dlouhodobě udržet pozornost i k několika různým podnětům. Není to však tím, že by byly povrchní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to dáno jejich schopností dobře a rychle zpracovávat různé informace. Některé se navíc dokážou tak ponořit do problému, že nic kolem sebe nevnímají. Mnozí dospělí je však považují za snílky, kteří věčně nedávají pozor a žijí mimo realitu. Právě tyto děti bývají často chybně označeny jako děti s poruchou pozornosti. Tomuto typu nadaných dětí často vadí, když nemohou úkol skutečně dobře a dokonale promyslet a dokončit. V takových situacích se mohou bouřit, protestovat a rázně dávat najevo svůj nesouhlas. To jsou důvody, proč je někteří rodiče a učitelé hodnotí jako příliš perfekcionistické a nepřizpůsobivé.