tady, tady a tady!"/>
tisk-hlavicka

Expedice Svišť - Kapitola čtvrtá

19.4.2000 Šárka Kunická

Čtvrté pokračování kroniky jedné báječné dovolené, jejíž předcházející části najdete tady, tady a tady!

7.den - 7.8.1998

Ráno nás vítalo opět teplo a sluníčko, tak jsem vyrazila do Pěny-rybníka spáchat ranní hygienu. Nejsem příliš otužilá, takže koupel v ledové vodě netrvala dlouho. Balíme s vidinou cílové etapy. Dnes by to možná mohlo vyjít! Vyrážíme po značené trase do polí a v roztomilé vesničce Malíkov nad Nežárkou si kupujeme snídani. Výheň v polích je nesnesitelná, takže vítáme docela s úlevou pomalu nastupující lesní porosty. Lesy zvolna houstnou a nás čekají nádherné asfaltové silničky stále po rovině podél rakouských hranic. Je to idylka a jede se jako po másle. Brzy jsme ve Staňkově a potom i ve Chlumu. Chvíli jezdíme kolem rybníka Hejtman a hledáme sídlo našich známých - Vendulky a Ondry. Mají bydlet v bungalovech na sever od hráze. Nacházíme je docela brzy. Vysmátá opálená rodinka na dece před terasou, právě pijí své odpolední kafe, děti dovádějí na člunu a evidentně jsou všichni v dobré pohodě. My jsme špinaví, pokousaní a poškrábaní. Kupodivu nás ale poznali a nezavrhli. Naopak! Přivítání bylo vřelé a radostné. Poskytli nám kafe, pitnou vodu, záchod, sprchu a nakonec i nocleh. Přece nebudeme zbytečně stavět stan a platit kemp! Zamkli jsme kola u nich na terase a ubytovali se v domečku. Vyrochnili jsme se v rybníku. Večer jsme strávili v pohodě s nimi a ještě dvěma dalšími rodinami (Chlum u Třeboně je zkrátka v naší vísce populární!) u ohně, grilovali jsme kotlety a bylo to prima. Děti se rozptýlily mezi ostatní děti a momentálně nás přestaly potřebovat. Únava nás rychle přešla a i spánek pod střechou byl velmi posilující.

Délka 6.etapy: 28km 420 m
Čistý čas jízdy: 2 hodiny 32 minut

8.den - 8.8.1998

Ráno idylka částečně pominula, protože naši přátelé odjížděli domů. Museli jsme jim pomoci vyklidit bungalov a najít si nové místečko. Naštěstí sousední kemp "Sever" patří jejich známému, panu Mairichovi, tak nás za ním zavedli a on pro nás místo našel. Není to tak jednoduché, v plné sezóně zde bývají kempy dost plné. Navíc tento patří k nejlepším, má krásné nové sprchy i s pračkou, dětské hřiště, vlastní pláž, od letošního léta by zde už měla fungovat vlastní restaurace. Pro ty, kdo nechtějí bydlet ve stanu, je zde i několik vybavených chatiček. Kdybyste se sem chtěli vydat, tak neváhejte, když vyjde počasí, tak je to tu lepší než u moře. Když nevyjde počasí, chce to mít s sebou tatínka rybáře, protože Hejtman je nejen koupací, ale i rybářský ráj. Takže pokud jsem snad někoho přesvědčila, tak si zkuste zavolat na "zimní" číslo Mairichových 0204/672476 a věřím, že si nějaký termín domluvíte. Já osobně doporučuji první půlku srpna, je to vyzkoušené! Takže abych se vrátila k naší rodince, tak my jsme si hezky postavili stan, zamkli kola a vyrazili k vodě. Jezdili jsme celý den na šlapadle, skákali na protějším břehu z můstků a děti jezdily na tobogánu. Už to vypadalo na celodenní flákání, ale nakonec jsme vymysleli krátký výlet do Třeboně spojený s návštěvou bankomatu (hlavně) a "rybí" večeří. Cesta tam vedla lesy a bažinami kolem spousty rybníků a komárů. Repelenty několika značek nezabíraly, navíc komáři s obdivuhodnou přesností dokážou odhadnout, která krev je chutnější (samozřejmě, že ta holčičí!) a které místo je nejmíň vhodné (například obličej, krk, kotník nebo předloktí a dokonce i místo, kam by se většinou dostat neměli). Díky těmto chemii resistentním potvorám jsme dorazili do Třeboně poněkud opuchlí a to navzdory rychlosti, kterou jsme v rámci zachování identity dokázali vyvinout. Třeboň se nám ale moc líbila, je to krásné město, vaří se tu výborné pivo a rybí speciality jsme si ani nemohli vybrat. V restauraci se ale moc loudali, možná rybky teprve naháněli v sousedním rybníku Svět, takže jsme vyráželi na zpáteční cestu dost pozdě a už za šera. Nakonec nám nezbylo než jet po silnici, močály jsme už nechtěli za tmy riskovat. Komáří atak už by v tuto chvíli mohl být životu nebezpečný, o bažinách ani nemluvě. Cesta domů byla blesková časovka po frekventované výpadovce k hranicím, naštěstí to po rovině jelo, ale měla jsem dost nepříjemný pocit z těch svištících plechových oblud. Do kempu jsme dorazili už za hluboké tmy a dneska mi kupodivu žádná potenciální individua nevadila. Než jsem se na ně stačila zaměřit, tak jsem byla tuhá.

Délka 7.etapy: 36 km 680 m
Čistý čas jízdy: 3 hodiny 5 minut

9.-11.den - 9.-11.8.1998

Tyto dny byly prakticky totožné a v podstatě se neudálo nic moc zvláštního. Ráno jsme vždy pojedli cosi ke snídani, kterou jsem pohotově nakoupila v místním supermarketu. Potom jsme se plácli na pláž. Po obědě, který sestával z Regenta, hamburgrů a zmrzliny, když už jsme byli zcela ugrilovaní, jsme vyrazili na šlapadle opět na druhý břeh, jezdili na tobogánu, skákali a blbli na vodě. Večer jsme se procházeli po "nábřeží", přičemž musím zmínit, že přišly ke slovu moje letní "nemačkavé" šaty, a to navzdory tomu, že vypadaly, jako když vypadly krávě z huby. Ale ten pocit, že mám s sebou i kousek "normálního" šatníku, stál za to. Telefonovali jsme známým, povečeřeli v jediné kloudné (a tudíž taky patřičně narvané) restauraci a potom si zahráli v kempu fotbálek. Díky skvělému počasí jsme si opravdu připadali jako v přímořském letovisku. Pokračovací etapu do Novohradských hor jsme zavrhli. V tom úmorném vedru se nám opravdu nechtělo šlapat nikam dál. Pozvolna na nás sedala lenora, hrozilo nebezpečí, že už na kola ani nesedneme. Proto taťka rozhodnul, že to tak dál nejde. Už jsme byli dost vyčochtaní, vyopalovaní a vylenošení a tak v úterý 11.8. odpoledne jsme zbourali stan a vyrazili znova do Třeboně. V té době ještě taťka plánoval zpáteční cestu v podobném duchu jako sem. Hodlal se navrátit domů zase hezky po svých, což teda nevím, jak si představoval zvládnout. Ona prozatím úplně stačila cesta našimi známými močály, v tom odpoledním parnu byli komáři značně aktivní. Navíc jsem byla donucena projet se všemi věcmi přes brod potokem. No, možná to nebyl tak úplně potok, ale jedno z ramen, řekněme spíš ramének přítoků Lužnice, ovšem průtok vody tu byl značný. Při poslední cestě jsem zbaběle kvrdlala přes polorozpadlou lávku, což mi moji miláčci dnes zakázali. Varovala jsem je, že tam zahučím, ale oni se jen smáli. Tak jsem jim tu radost neudělala. A projela jsem! Sice jsem si i přes blatník zlila záda, ale v tom vedru to bylo spíš příjemné. Do Třeboně jsme nakonec dorazili a ubytovali se v drahém luxusním kempu "Třeboňský ráj". Dokonce nám tu i pojistili kola proti krádeži. Tak jsme je demonstrativně zaparkovali u stanu a vyrazili na cestu kolem Světa. Zmákli jsme ji docela rychle, vzhledem k tomu, že šlo jen o rybník toho jména. Na náměstí v jiné a pružnější restauraci jsme si dali si opět rybí večeři. Stála nás poměrně hodně peněz. Když jsme za šera přišli zpátky do kempu, kola byla na svém místě. To asi síla toho pojištění. V noci jsem se tudíž nebála o kola, ani že nás někdo přepadne, ale trochu mi vadila představa, že některé ze všude přítomných aut přistane na mojí hlavě. Pokud mohu usuzovat z množství konzumentů alkoholu v místním bufíku, je to docela zázrak, že o nás nikdo nezaparkoval.

Délka 8.etapy: 22 km 390 m
Čistý čas jízdy: 2 hodiny 15 minut

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.