Jak zacházíte s informacemi z médií?

Ne, že by občas nezlobila, ale není to nic akutního. Také občas zkouší, kde že jsou ty hranice, kdy je hraní OK a kdy už máma začíná zvyšovat hlas a kdy už se to "neobejde" bez plácnutí (velmi výjimečně). Pája je prostě živé dítko se zájmem o svět. Nikdy bych jí však neublížila. Snad proto, že jsem těhotná a hormony bouří, ale nejspíš proto, že jsem normální, silně prožívám, když se komukoliv ubližuje. A pokud se toto děje dítěti, pak obzvlášť.

Včera jsem četla na internetu článek, kdy matka svou pětiletou dceru nutila běhat nahou až do vyčerpání, opařila ji a nešla k lékaři, topila ji. Dívka je podvyživená, ve vážném stavu v péči lékařů, její sourozenci v dětském domově. Proč je někdo schopen toto udělat svému malému a bezbrannému dítěti? Nechci být "zbytečně sentimentální", ale mě to zbytečné ani sentimentální nepřipadá. Prostě je mi z toho zle. Každý den nás média bombardují podobnými případy. Kauzu Kuřim zná každý. Vím, že není řešením prostě tyto případy v mediích neuvádět, ale mě osobně jakákoliv podobná informace psychicky velmi zasáhne. Je mi jasné, že se tyto krutosti dějí a bohužel dít budou... Jak zacházíte s těmito informacemi vy? Přecházíte to, zaráží vás to? Nebo jsem divná já?