V mateřství jdu přirozenou cestou

Před osmi měsíci se stala maminkou dcery Natálky. V Oříkově vlastní biopekárnu.

Proč jste se odstěhovali z Prahy?

Vyčerpávala nás. Navíc jsme sedm dnů v týdnu od rána do večera podnikali. Praha nám nedovolovala přestat, vypnout. Klid venkova mě naučil odpočinout si a žít v přirozeném rytmu.

Jak se to projevuje?

Člověk je více spjatý s jednotlivými ročními obdobími. Vidí, jak se v přírodě střídá odpočinek s bujarým životem. Pro mě je největší luxus, že mohu nechat na dvorku kočár s Natálkou, věšet prádlo na čerstvém vzduchu, nebo si utrhnout na zahradě zeleninu.

Jak dlouho už žijete v Oříkově?

V červnu to budou dva roky. Pořád jsme uvažovali, kam se odstěhovat, aby to bylo blízko do Prahy, ale ne satelit a aby v místě byl vlak i škola. Také jsme chtěli najít místo, kde bychom mohli mít malou biopekárnu. Až nám táta řekl, ať to zkusíme v naší chalupě, kde sám vyrůstal. V dohledu je jídelna bývalého JZD, kde jsme si zařídili biopekárnu. Mezitím se nám podařilo koupit parcelu deset kilometrů odtud. Doufáme, že v červnu bychom se mohli stěhovat. Je to dřevostavba, nízkoenergetický dům.

V čem vás změnilo narození dcery?

Nedá se říct, že by mi mateřství změnilo život, ale mé duševní rozpoložení je jiné. Najednou mám v sobě velký obdiv k ženám, které dokázaly porodit dítě a starat se o něj. Změnil se ale také můj vztah k manželovi a k jiným lidem. Jsem více plná lásky, mám větší pochopení, větší soucit a méně soutěživosti. A přijde mi, že je tady Natálka s námi odjakživa. Nemůžu ale říct, že bych byla hned plná mateřské lásky. To přišlo až po určité době - vlastně den ode dne se ta láska zvětšuje.

Vztah je důležitější než byznys

Kdy přišel ten okamžik pro to mít dítě? Říkala jste si, že dítě k ženě patří, a proto je dobré ho mít?

Nebylo to tak, že bych na dítě čekala jako na jediný smysl mého života. Ale začala jsem cítit, že mi tikají hodiny. A najednou všechny kolem rodily a já jsem si říkala, dokdy to ještě můžu oddalovat? Svou roli sehrálo také to, že jsme se s manželem ocitli na křižovatce. Podnikání nás vyčerpalo a hrozilo, že by nás mohlo rozdělit. Náš vztah byl vždycky velmi tvůrčí, obohacující, dovedli jsme se pochopit a vzájemně se podpořit. Když je ale člověk vyčerpaný, najednou více bojuje o přežití svého vlastního ega. A je zlý i na toho nejbližšího. Nakonec jsme si řekli, že nám to za to nestojí a náš vztah má větší hodnotu než byznys. A že z toho velkého podnikání zkusíme odejít. Odstěhovali jsme se z Prahy a za pár měsíců čekali miminko.

Co si myslíte o ženách, které děti nechtějí?

Myslím, že ne každá žena je předurčená mít dítě. Zvlášť si to uvědomuji teď, když vidím, jak velký zásah do života to je. Shodou okolností mám dvě známé kolem osmatřiceti let, které se nechaly společností dohnat k mateřství. A teď mají pocit, že to nezvládají. Jsou to ženy ve vysokých manažerských pozicích, které se po narození dítěte chtěly brzy vrátit do práce. Proto ani nechtěly kojit - měly strach, že by se od dítěte nemohly hnout. Jedna předala dítě do péče tatínka a druhá ho přes týden nechává u babičky. Proč musí mít taková žena děti? Každý má nějaké poslání a nemusí to být právě dítě. Na druhou stranu mít děťátko je nádherná zkušenost a život získává obrovský rozměr smysluplnosti. Ale když se nějaká žena rozhodne děti nemít, příroda to zařídila tak úžasně, že nikdy nepozná, o co přichází.

Jak jste rodila?

Moc jsem toužila porodit úplně přirozeně. Žádné preventivní podávání léků, ani nástřih. Přála jsem si rodit sice v porodnici, ale co nejvíce v tichu, s manželem, s doktorem, kterého jsem znala. Představovala jsem si, jak budu mít miminko hned po porodu na břichu a budeme si užívat tolik důležitou takzvanou zlatou hodinku. Nakonec bylo všechno úplně jinak. Po patnácti hodinách „přirozeného porodu“ jsem skončila císařským řezem. Všechno běželo dobře, byla jsem úplně otevřena a stále to vypadalo, že miminko se už už každou chvilku narodí. Nakonec pan doktor zjistil, že Natálka vztyčila před sebe ručičku a tím se zapříčila. V tu chvíli byl pro mě císař vysvobozením. Nechci se rouhat, takže jsem císaře přijala jako nutnost a jsem za tu možnost vděčná. Byla jsem ale hodně vyčerpaná, měla jsem za sebou vlastně dva porody. Normální i císařský. Naštěstí hormony se nastavily, jak měly, a mohla jsem hned kojit.

Proč myslíte, že porod probíhal takto?

Hodně jsem o tom přemýšlela. Na porod jsem se těšila, moje maminka i maminka manžela měly hezké porody a nádherně vždy vyprávěly o velkém daru, kterou může prožít jen žena, která přivádí dítě na svět. Nedovedla jsme si představit tu velkou bolest, ale nebála jsem se jí, cítila jsem, že to k tomu patří. Kdybych rodila třeba jen osm hodin, myslím, že by se to dalo vydržet. Ale po dvanácti hodinách se už bolest pro mě stávala nesnesitelnou. Ale to je příliš osobní a intimní věc každé ženy a každá žena ji prožívá jinak.

Co si myslíte o porodu doma?

Moc fandím tomu, aby si každý mohl vybrat, kde chce přivést dítě na svět. Ale spíše než porodům doma fandím porodním domům. Sama bych doma asi neporodila a mohlo by to špatně dopadnout. Možná ženy, které rodí doma, v sobě naleznou vnitřní sílu, která jim našeptává, že to dokážou. Ve stejné době, jako se narodila naše Natálka, rodila doma paní, se kterou jsem se trošku znala. Byla to prvorodička a její holčička nakonec po převozu do nemocnice umřela. Je to paradoxní, podporuju přirozenost v každém směru, ale zkušenost porodu mě obohatila o to, že neexistuje jedna správná cesta pro všechny. Člověk musí respektovat všechny metody a sám si vybrat svou cestu. Jsem ráda, že vždy existuje více variant. To samé jsem pochopila i v jídle. Není dobré tlačit lidi do jednotného modelu stravování, byť superzdravého.

Buřt u táboráku si klidně dám

Jste vyznavačka biopotravin. Do jaké míry ortodoxní?

Zdravé jídlo se nesmí stát jediným smyslem života, jinak jste jeho otrokem. Na začátku, když se dozvíte všechny souvislosti nezdravého stravování, máte tendenci být úzkostlivý. Před lety jsem také byla urputná a chtěla všechny předělat. Tudy ale cesta nevede. Dnes se snažím pozvat známé na dobré biojídlo, ale nikoho radši nepoučuji. Je pravda, že ve špajzu u mě najdete téměř všechny potraviny v kvalitě bio, snad jen pivo a ryby kupujeme konvenční. Když ale jdeme do restaurace, dáme si běžné jídlo z restaurace a užijeme si ho.

Dala byste si v čase největší nouze klobásu z Václavského náměstí?

Myslíte tím, kdybych umírala hlady? To dnes nezhrozí, ale radši bych si dala buřt u táboráku. Ten je pro mě alespoň spojen se vzpomínkami na léto a dětství na chalupě.

Proč stále tolik lidí odmítá biopotraviny?

Je jich sice ještě mnoho, na druhou stranu je ale změna za poslední léta obrovská. Biopotraviny se rozšířily do supermarketů a také se o nich hodně píše. Znám lidi, kteří se jim kdysi vysmívali a dnes se pyšní, že si je kupují. Biopotraviny jsou v módě, což je dobře. Dříve nebo později lidé, kteří této módě podlehli, poznají širší souvislosti: jaký vliv mají biopotraviny na zdraví i na ekosystém. Problém biopotravin je ten, že se dlouho spojovaly s vegetariánstvím a makrobiotikou. Lidé si pak mysleli, že bio je jen zrní, něco naklíčeného, něco jen pro nemocné. Když se řekne biořízek, dost lidí si stále představí, že musí jít o sójový řízek. Sedm let se snažím bojovat s předsudky a bořím mýty. Někdy mám pocit, že bezúspěšně. Počet lidí, kteří upřednostňují biopotraviny, ale roste.

Biopotraviny mají vliv na mateřské mléko

Po velmi úspěšné kuchařské knize Biokuchařka Hany Zemanové plánujete vydat další knížku. O čem bude?

Bude to Bioabecedář pro začátečníky. Průvodce světem biopotravin a k tomu skvělé a jednoduché recepty. A také pohled na jednotlivé potraviny z hlediska západní a východní medicíny. Knížka je už v edičním plánu a měla by vyjít na jaře příštího roku. Mám také v plánu biokuchařku pro děti, protože dostávám velké množství mailů od maminek, které by takovou knihu přivítaly. Napíši ji, až budu mít dostatek vlastních zkušeností. Teď mám před sebou druhé vydání Biokuchařky, které se již prodalo přes dvanáct tisíc kusů a stala se nejlepší kuchařskou knihou roku 2006. Takže teď bude aktualizovaná a doplněná spoustou bio a eko novinek.

V čem je Natálka bio dítě?

Od začátku těhotenství jsem se snažila jíst co nejvíce biopotravin. Teď Natálku kojím a jím stále maximum biopotravin, podle výzkumů to má vliv na kvalitu mléka. Máme hodně oblečků z biobavlny, ekologické plenky, používáme jedině certifikovanou přírodní kosmetiku. Máme úžasnou paní doktorku, která používá přírodnější a celostní přístup k léčbě. Ale není to jen o spotřebě. Je to i o tom, jak trávíme volný čas. Mnohem více jsme v přírodě než v shopping centrech. Také jde o to, jaké hodnoty vyznáváme, v jaké atmosféře je Natálka vychovávána, jak a kde bydlíme a jestli ji od začátku povedeme k šetrnosti a ohleduplnosti k přírodě nebo k plýtvání a přehnanému nakupování.

Využíváte homeopatika?

Máme za sebou první vysokou teplotu a použily jsme homeopatický čípek. Máme úžasnou paní doktorku. Ordinuje sice v Praze, což je pro nás jedna hodina cesty, ale je opravdu skvělá. Kombinuje normální a homeopatickou léčbu. Stará se sice o stovky dětí, když k ní ale přijdeme, dá nám pusu, obejme nás a mám pocit, že pro ni v tu chvíli existujeme jen my dvě. Navíc ji můžeme i psát smsky nebo maily, což je pro nás na venkově neocenitelná služba.

Jak dlouho chcete Natálku kojit?

Je jí osm měsíců a zatím ji kojím plně. Dnes se první příkrmy zavádějí od konce šestého měsíce. Naše paní doktorka si udělala rozbor krve z Natálčina prstíčku, aby zjistila, zda má dostatek železa. Má a tak můžeme plně kojit ještě do devátého měsíce. Nemám pocit, že by byla hladová, nebo že by jí mléko nestačilo. Líbí se mi teorie, že dítě by mělo dostat jinou stravu než mléko, až když mu rostou zoubky. A my ještě žádné zoubky nemáme, viď, Natálko (obrací se k dcerce, se kterou během rozhovoru stále komunikuje)? A pak - kojení je tak úžasně pohodlné.

Jste zastánce přísnější nebo volnější výchovy?

Je to těžké říct teď, když je Natálka ještě tak malinká. Mám ale určitou představu. V záplavě knih o výchově mě nejvíce zaujaly dvě: Respektovat a být respektován (kol. autorů) a kniha amerického pediatra Harveya Karpa Nejšťastnější batole v okolí. Můj přístup je vidět už teď. Jako miminko jsme Natinku vlastně celé první tři měsíce chovali a mazlili se s ní. Nikdy jsme ji nenechali plakat. Odejít od dítěte, když pláče v postýlce? Na to nejsem stavěná. Natálka s námi spala od začátku v posteli a je nám společně moc dobře. Díky tomu výborně spinká. V postýlce se totiž budila skoro každou hodinu. Snažím se dělat věci tak, jak je cítím a nejdu mechanicky podle odborných doporučení či dobrých rad z knih. Po několikaměsíčních zkušenostech mám jistotu, že když následuju svůj vnitřní pocit a intuici, je to pro nás ta nejlepší cesta.

Jaké máte další plány ve svém podnikání?

Moje hlavní pracovní poslání je dopsat druhou knihu. Pravidelně píšu seriál o biovaření pro časopis Apetit a naše biopekárna se dobře rozjíždí. Chystáme pár novinek, ale stále se budeme držet trvanlivé produkce sušenek a krekrů. Pracuju denně tak čtyři až pět hodin. Nemusím nikam od Natálky odcházet. Zatím dvakrát denně spinká, takže pracuju hlavně v té době a každé odpoledne ve všední den mi s péčí o ni pomáhá maminka mého muže, bez které bych tolik práce určitě nezvládla. Jsem jí moc vděčná, protože jak miluji Natálku, tak ráda dělám i svou tvůrčí práci. Oboje potřebuji ke spokojenému životu.