Časopis Děti a my pravidelně uveřejňuje fejetony jeho tatínka Jiřího Závozdy, ale v aktuálním čísle dal prostor i „druhé názorové straně“.
- Nemůžu se smířit s nakupováním bot a oblečení. Hrůůza. Jít do obchodu, tam si snad tisíckrát přezkoušet všechny druhy bot, a to jedny jediné třeba desetkrát, a potom zjistit, že ty pravé tam nemají a "že je snad budou mít v tom obchodě naproti“. V "obchodě naproti“ se však celá procedura opakuje. A když se mi náhodou nějaký kus šatstva či obuvi líbí, tak zrovna nemají tu správnou velikost nebo se pro změnu nelíbí rodičům. Kdyby bylo po mém, zůstali bychom doma. Jenže kdyby jsou chyby, jak nám to velcí vždy připomínají.
- Dostáváme se k další věci, která se mi nelíbí. Když dospělý potká kluka na ulici, tak mu rovnou bez zeptání tyká, ale kluk si to dovolit nemůže, musí se dovolit, jako kdyby nebyl rovnoprávný občan. Některé děti také nesnášejí, když je maminky a babičky před ostatními upravují: zastrkávají jim tričko do kalhot, ohrnují jim límce, nosí jim aktovky, dávají jim pusu na rozloučenou.
- Mně osobně to vadilo, hlavně když jsem byl menší. Teď už to beru jako součást života. Ale česat se ráno před cestou do školy? O tom nechci ani slyšet! A sprchování jenom obden by taky neuškodilo. To už bych asi ale chtěl moc.
- Přitom všechny věci, které nám rodiče zakazují, sami nedodržují. Večer se dívají do dvanácti na různé hororové filmy a z firemních večírků je pro ně normální vrátit se po půlnoci, je to přece pracovní záležitost! Uklízení pokoje taky není zrovna časté a oblíbené využití času, zvláště u otců.
- To si ale jistě nedokážete představit, co se stalo na jednom fotbalovém turnaji. Když jsme zrovna měli pauzu mezi zápasy, pozoroval jsem ostatní klání z tribuny. Jednomu klukovi se vůbec, ale vůbec nedařilo a skoro všechno zkazil. Trenér se nakonec rozhodl, že ho vystřídá. Kluk doběhl k lavičce, kde seděl jeho táta, a chtěl si odpočinout, ale rozčilený tatínek ho začal pohlavkovat a docela hrubě mu nadávat. Chudák kluk z toho musel mít trauma aspoň na dalších pět let hraní. Brr!
- Myslím, že zhruba tohle všechno se nám dětem nelíbí. Jenže neuplyne příliš mnoho času a budu to říkat svým vlastním dětem já sám. A ony si budou takhle stěžovat a protestovat proti tomu. Holt život jde dál a musí se to nějak překonat. No jo, ale někdy z toho člověku málem rupnou nervy!!!!!!
10.6.2008 Lukáš (Děti a my)
Napište nám svůj názor k tomuto článku...
| |
|
 |
|
|
