Budou rodiče platit za etnicky "čistou" školu?

Většina zemí západní Evropy dospěla následkem prudce se zvyšující životní úrovně k bodu, kdy nestačila svými vlastními lidskými zdroji uspokojovat věčně hladového otesánka hrubého domácího produktu, a tak se začalo nakukovat přes hranice, kdo že by tyto mezery zaplnil. Německo, Francie, Velká Británie, ale i menší země jako Rakousko a Švýcarsko lákaly kvalifikované a zejména nekvalifikované pracovníky ze zemí, které nedosahovaly takové životní úrovně. S jejich narůstajícími počty se do těchto zemí začaly přesouvat jejich rodiny, případně nové, etnicky odlišné rodiny vnikaly. A v tomto okamžiku prolnula globalizace školstvím.

Němečtí gastarbeiteři

Můžeme to ilustrovat na následujících příkladech. Do Německa let šedesátých a sedmdesátých proudí statisíce „gastarbeiterů“ z Turecka a dalších zemí tohoto regionu, aby byla uspokojena poptávka trhu. V Německu 21. století žije několikamilionová „menšina“, která už není složena z přistěhovalců, ale z německých občanů, kteří se v Německu již narodili. Německým školstvím tak prochází už jejich třetí generace a způsobuje mu nemalé problémy, protože děti přistěhovalců jsou vzhledem k jejich socioekonomickému ukotvení daleko méně motivovány k tomu, aby se přizpůsobily představám majoritní společnosti. Reakcí na své omezené možnosti a na podřadné sociální postavení svých rodičů jsou frustrace, rezignace a katalyzátor v podobě nejrůznějších sociopatologických projevů. V roce 2006 dokonce pronikly do světových médií zprávy o tom, že některé německé školy uvažují o dočasném přerušení výuky, protože nejsou schopny zvládnout ghetizaci a z ní vyplývající problémy. Je to časovaná bomba, která může vybouchnout, což jsme mohli sledovat v posledních letech ve Francii.

Španělsko v době, kdy Německo bylo cílem masové imigrace, bylo ryze emigrantskou zemí. Statisíce Španělů odcházely za prací do Francie, Německa, Velké Británie, do zámoří. Na sklonku první dekády 21. století je Španělsko zemí naprosto odlišnou. Z chudého evropského státu se stala vyspělá ekonomika, která se už nepotřebuje „zbavovat“ lidí, jež není schopna zaměstnat, ale naopak doslova přitahuje, mesmerizuje lidské zdroje z destinací, na něž má silné vazby. Těmi jsou pochopitelně země Latinské Ameriky, ale mluví se také až o milionu ekonomicky motivovaných přistěhovalců z Rumunska a Bulharska. Do Španělska tak přichází a rodí se v něm stále více dětí, které je třeba integrovat do vzdělávacího systému. Jeho reakce? Neschopnost zaručit vyrovnanou úroveň vzdělávání na školách s vysokým počtem etnicky odlišných žáků a stále zřetelněji se rýsující riziko segregace. Zejména děti pocházející ze zemí třetího světa Latinské Ameriky a Afriky jsou při vstupu do vzdělávacího systému často zcela negramotné, což omezuje výkonnost systému zejména v místech jejich vyšší koncentrace. Etničtí Španělé už si našli cestu, jak své děti „ochránit“. Posílají je do škol, které na rodiče kladou „zvláštní“ finanční nároky na bonusové vzdělávání. Přistěhovalci pochopitelně nejsou schopni takové podmínky akceptovat, tím pádem škola zůstává etnicky „čistá“.

Připravme se

Jsou na vině španělští rodiče? Asi ne, problém je v tom, že celý společenský systém někde selhává. Reaguje na potřeby trhu, aniž by zároveň řešil všechny důsledky těchto nevratných kroků. Poučí se česká společnost z těchto zkušeností, nebo jim nechá volný průběh? Těžko se můžeme bránit důsledkům globalizace, těžko lze bránit lidem, kteří žijí v neutěšených podmínkách, aby hledali štěstí jinde, jsou-li k tomu navíc vyzýváni. Měli bychom se ale na tuto situaci dobře připravit. Proč? Protože česká společnost je ve srovnání s jinými evropskými společnostmi doposud vysoce homogenní a nemá zažité zkušenosti ze soužití s výraznějšími etnickými menšinami. A z toho vyplývá její latentní xenofobie, která v případě vyšší hladiny imigrace může vést k posílení politického extremismu a snahy segregovat etnickou „čistotu“. Jak potvrdil nedávný výzkum společnosti Člověk v tísni, který se zabýval programy multikulturní výchovy, jednou z častých překážek jejich realizace je právě značná míra xenofobie. Připravit společnost na to, co by se v blízké době mohlo stát skutečností, se tedy zdá tím největším úkolem a škola by v tom měla sehrát významnou roli. Mnoho zemí nemělo možnost získat zkušenosti jinde a řešení jejich společenských problémů proto nemusí být dobrá. Inspirujme se těmito zkušenostmi, abychom mohli zvolit řešení lepší.