Naše děti jsou hodné

V našich zeměpisných šířkách a délkách se o dětech často říká, že jsou to malí tyrani, že jsou zlobivé (i o miminkách), že se neumějí chovat, že chtějí svými rodiči manipulovat. To vede k tomu, že mnozí rodiče (i lékaři a psychologové) děti více či méně považují za své protivníky a život s nimi vnímají jako boj, který je třeba vyhrát, a dětskou vůli zlomit - čím dříve, tím lépe. Rodiče čtou knihy o výchově, které jsou jako návod na obsluhu pračky. Když se dítě chová tak, musíte udělat to a to. Už malá miminka nechávají někteří rodiče plakat o samotě v jejich postýlkách, a přitom jim samotným to trhá srdce, když slyší zoufalý pláč svého dítěte. A to je ono. V našich instinktech je zakódované, že děti potřebují naši blízkost, pozornost. Příroda nám dala možnosti přizpůsobit se potřebám dítěte a splnit je. My bychom měli vědět, že děti jsou hodné. To jen když si myslíme, že jsou zlobivé, tak se takovými i stanou, protože to od nich očekáváme.

Podívej se do srdce svého dítěte, najdeš tam jen dobro.

Tento článek je psaný pro naše děti, ale to neznamená, že je proti rodičům. Stojíme na jedné straně.

Děti jsou hodné

Žádné zvíře by v přírodě nepřežilo, kdyby jeho mláďata neměla schopnost naučit se chování svých rodičů. Děti jsou zrcadla. Jsou sociální, touží milovat a být milovány, respektovat a být respektovány, pomáhat a pomoc přijímat.

Děti jsou nesobecké

Malé dítě pláče. Máma mu dá najíst, vymění plenku, pohoupe ho v náručí a uloží do postýlky. Ono začne opět plakat. Máma se zlobí, vždyť udělala vše pro to, aby bylo hodné. Co chce? Chce jen svoji mámu, její náruč, její teplo, její lásku. Ne proto, že by bylo sobecké nebo rozmazlené, ale protože to potřebuje, protože se mu to líbí. Miluje ji hluboce a bezpodmínečně. Není to krásný pocit, být tak milována?

Děti jsou klidné

Když je nic netrápí, jsou spokojené, klidné a vyrovnané. Nikdy nepláčou bez důvodu. Je hodně věcí, které je mohou trápit, a je jedno, ve kterém věku. Neznamená to, že jsou uplakané nebo že s námi chtějí manipulovat. Je normální, že někdy děti i zuří. Na objasnění, proč, krátký příběh:

Dvouletá Anna má hlubokou důvěru v sebe sama. "Všechno vím, celý svět se točí kolem mě." To je její životní pocit. Čím více zkušeností sbírá, tím je moudřejší, tím jsou její cíle konkrétnější. Anna si dělá plány. Ne na celý den, ale na nejbližší minuty. Vidí máminu věž. Je tam hodně knoflíků, které se dají mačkat. A pokaždé se někde rozsvítí světýlko. Je to ta nejnapínavější hra, jakou si člověk může představit. Jestlipak se světýlka rozsvítí i dnes? Anna je radostí celá pryč. Zapomene, že máma zakázala mačkat knoflíky. Ale i dnes ji máma zastaví. Anna nechápe, proč se máma zlobí. Copak nevidí, jaká je to pěkná hra? Anna je zmatená a pláče.

Anna má jasné představy. Když půjde později s rodiči ven, bude si chtít obout červené sandály, vzít si modrého slona a bude chtít jít na hřiště za vodou. To všechno vidí ve svých představách. Také ví, že večer si nejdříve vyčistí zuby a až potom bude pohádka. Tak je to dobře. Tímto způsobem si uklízí svůj svět a dělá jej přehledným. Ale co když máma jen tak projde okolo hřiště a půjde dál do parku? Co když večerní pohádka nebude, protože je pozdě? Když se máminy plány nehodí k Anniným? Když se to stane, je Anna ztracená. V její hlavě nastane chaos. Neví, jak dál. Nastane zkrat a Anna vybuchne. Lehne si na zem, křičí, nevidí už vůbec nic, jen cítí svoji nejistotu. Anna ztratila nit, a i když jí budou tři roky, bude ještě stále malá na to, aby našla nový cíl. Ona chce sama hýbat světem, a ne jím být manipulována.

Děti jsou velkorysé

Rodiče si stěžují, že jejich děti nejsou schopny podělit se na hřišti o svoje věci. Na hřišti potkávají většinou cizí děti, které neznají, a ty si chtějí hrát s jejich věcmi. Odkud má malé dítě vědět, že mu to druhé dítě hračku vrátí? Jiné je to s přáteli, kteří se setkávají pravidelně a vědí, jak určité věci probíhají. Zajímavé je, že na hřišti se rodič často zastane spíše druhého dítěte než vlastního.

Jak je to s námi? Představme si, že sedíme na lavičce, čteme noviny, vedle sebe máme položený mobil a čokoládu. Přijde někdo cizí, sedne si k nám, zakousne se do čokolády a začne telefonovat z našeho mobilu. Byli bychom v takovém případě velkorysí?

Děti umí odpouštět

Máma chce, aby se její dcera Mirka šla koupat. Jí to ale nezapadá do plánu. Vždyť je přece čistá. Dnes se koupat nebude. Máma tomu nerozumí a začne se rozčilovat. Máma křičí a zlobí se na Mirku. Mirka pláče a zuří.

Co myslíte, kdo na tento konflikt dřív zapomene a tomu druhému odpustí, máma, nebo dítě? Zpravidla je to tak, že dítě si už krátce po konfliktu zase bude hrát, přijde ke své mámě a naváže s ní kontakt, ale ta bude ještě rozmrzelá.

Děti nám odpouští každý den. Odpustí nám nespravedlnosti, které jsme vykonali, a to bez výčitek ("odpouštím ti, ale…") a nevzpomínají na to, co se stalo.

Já se mým dětem za nespravedlnost omlouvám.

Děti jsou upřímné

A mnohým rodičům to vadí. Před nedávnem mi můj syn o jednom afroamerickém chlapci řekl: "Mami, ten kluk je černý." Nevěděla jsem, jak se mám tvářit. Ale měl pravdu. Děti nám řeknou, co si myslí o nás, o jiných lidech, o jídle. A rodiče je za to často plísní. "O jídle se fuj neříká," "To už od tebe nechci nikdy slyšet."

Děti jsou přátelské

Když dítě není ovlivněno předsudky svých rodičů, lehce navazuje kontakty s ostatními dětmi, i když jsou to například děti jiné barvy pleti nebo jiného náboženství. "Žijeme v cizině, rodiče na hřištích se mnou nikdy nezačnou mluvit, ale dětem je to jedno."

Děti mají porozumění

Děti, které jsou vychovávány s láskou a respektem, jsou za normálních okolností milé a mají porozumění. Když někdo pláče, je jim to líto. Když jsem měla zraněnou nohu a velké bolesti, chodily mě moje dvě děti (1,5 a 3 roky) pravidelně kontrolovat a rozveselovat. Když jsem bolestí plakala, bylo jim to líto a chtěly mi pomoci.

To je jen pár vlastností, které naše děti mají. Měli byste na to myslet každý den. Jsou to hodné děti.

Článek je z únorového čísla časopisu Máma a já. Obsah čísla najdete zde.

Získejte předplatné i dárek z MÁMA a já! Objednejte si v období od 28. ledna do 27.února 2008 na jeden rok předplatné časopisu MÁMA a já a získejte automaticky dáreček - plastový bryndák od Canpol babies. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.