tisk-hlavicka

Malé děti šlapou po klíně, velké po srdci...

20.8.2007 Maceška 100 názorů

...říkává moje babička, a mě vždycky zaplaví hřejivý pocit, že nejsme první ani poslední, že už generace rodičů před námi musely přežít dospívání svých dětí. Jenom to dítě, které nám šlape po srdci, šlapalo po klíně někomu jinému. Možná právě v tom je zakopaný pes.

Uklízela jsem jednou na podzim koše, které naše rozlítané děti stále nechávají přetékat odpadky, a z koše naší nejstarší vypadl použitý Mamatest. Udělalo se mi špatně. Ještě den před tím mě ujišťovala, že nikoho nemá, nechce, mít nebude, že půjde studovat do Ameriky, že je nejlepší ze třídy, že vystuduje vysokou školu…

Když přišla bezstarostná ze školy, zeptala jsem se jí na to. Oči se jí zúžily ve dvě štěrbinky.

" Tak takhle to je?! Šmejdíš v MÝM POKOJI?! Co je TOBĚ do toho?! To je MŮJ život a ty nemáš PRÁVO mi do něj zasahovat!!! Půjdu si na tebe stěžovat!"

(Michalka: " Ty ses , maminko, hrabala v KOŠI? Ty seš BEZDOMOVEC?")

Další beznadějné rozhovory o antikoncepci - zrovna tak bych mohla mluvit do zdi.

"Co budeš dělat, až budou na tom testu čárky dvě?"

"Nevím, nestarej se."

"Musím se starat, seš nezletilá a máme za tebe odpovědnost."

"Tak si to nechám, no."

"Aha. A kde budete bydlet, čím se budete živit?"

"Tak si to nechám vzít. To je přece jedno. Nemůžeš mně dát pokoj?!"

Pár dní na to jsem čistě náhodou zjistila, že budou u slečny třídní schůzky - a mýtus o nejlepší žačce, kterou všichni chválí a která půjde studovat do Ameriky, se rozplynul jak pára nad hrncem. Doporučili nám najít pro ni méně náročnou školu - neučí se, nepřipravuje, má zameškané hodiny…

Čekal nás další z beznadějných rozhovorů:

" Co myslíš, že jsem se dozvěděla ve škole?"

Pokrčila rameny: " Nevím", a natáhla se pro pilníček na své černé nehty…

" To tě vůbec nezajímá?"

" Nooo - tak co ses teda dozvěděla?"

" Že propadáš ze všech hlavních předmětů…polož ten pilníček, když s tebou mluvím!!!"

Odhodila vztekle pilníček a s výkřikem " no tak jsem vám lhala, no a co?!" zmizela u sebe v pokoji.

Kolik že to má? Ach bože…

Necelý týden nato utekla ke svému milenci, který po ní NIC NECHCE (jenom aby byla pořád s ním a jenom s ním). Jedna kapitola se uzavřela.

Doma nám zůstaly čtyři vyděšené děti.

" Jak může být, maminko, TAK HNUSNÁ? Jak může říkat TAKOVÝ VĚCI?! Co teď budeme dělat?"

Míša v tom měla jasno hned. Zmizela u Hely v pokoji a za chvíli si začala přenášet její náušnice, punčocháče, šminky a medvídky k sobě do pokojíčku.

" Co to děláš, Míšo?"

" Vezmu si tyhle věci."

" To nemůžeš, jsou Heliny."

Údiv. " Ale Hela tady není! Utekla."

" To nevadí, ani tak si to nemůžeš brát. Až se vrátí, bude to potřebovat."

" Nevrátí se, říkala to."

" Dobře, Míšo, tak jí to pošleme. Prostě vzít si to nemůžeš."

" Ale ona to NECHCE. Říkala, že jí to všechno může být UKRADENÝ."

Uff. Ještě že ji máme, člověk se aspoň odreaguje.

Co se dělá v případě, že nezletilé dítě opustí domov? Nahlásit na sociálku? Na policii? Nějak nám chyběly informace, co dělat…

Tak jsme ji prostě začali hledat na vlastní pěst. Její partner, šťastný, jak hezky se situace vyvíjí, nám nepomohl ani v nejmenším. Zato slečna se uvolila přijít do cukrárny a předat nám svoje požadavky. Přišly nám legrační, ale ona to myslela opravdu vážně! Rodičům svého milence vylíčila, jak těžký má u nás život a požádala je, aby si ji vzali do pěstounské péče. Pozvali jsme je k nám.

Hned po příchodu se rozhlédli a pan V. poznamenal: "Já jsem hned říkal, že to bude nějaký omyl." A když nám posléze nad hrnky kafe řekli, jak o nás naše dcerka mluví, jak líčí svoje strastiplné životní osudy (ze kterých si udělala gloriolu), bylo nám do pláče. Společně jsme se domluvili, že jediná cesta, jak naší dceři pomoci, je nedovolit jí, aby utíkala před sebou a před svými činy.

A tak nastoupilo další z mnoha svízelných období naší rodiny, období, kdy Hela musela na dva měsíce pryč z domu, abychom dokázali ostatním dětem vysvětlit, že člověk člověka musí umět přijmout i ve chvíli, kdy ho nechápe, a že je to pro ni teď moc důležité. Už to nebyly ty malé děti, co bez výhrad souhlasily se vším, co jsme jim řekli. Samy se praly se svým dospíváním, a teď se po nich chtěla další tak těžká věc!

" Ty to nechápeš, mami. Ona nebyla jenom naše sestra, ale i kamarádka. A kamarádovi takovej podraz nemůžu odpustit!"

Nejvíce jsme byli všichni zraněni tou špínou, kterou na nás neváhala naházet, aby sama sebe očistila.

A pokračovalo to dál. Další dlouhé měsíce, kdy klouzala dolů na dno, zuřivě kopajíc kolem sebe. Útěky se opakovaly ještě dvakrát, už jsme je ani moc neřešili. Za mnohem závažnější jsme v této době považovali to, že kluci začali kouřit a stranit se, Dan a Zuzka hrozně polevili ve škole, až jsme museli učitele informovat, jak těžce se vyrovnávají s excesy své starší sestry, a my dva jsme začali mít spoustu zdravotních problémů. Dcera mohla být spokojená - stala se totálním středem pozornosti.

Dnes, s odstupem času, chápu, čím jí ten její milý tolik imponoval: byl to první člověk na světě, který ji bezvýhradně miloval, nic po ní nechtěl, a všechno jí odpustil, jen když byla s ním. Tuto jedinou podmínku plnila ochotně a ráda - přestala chodit do školy, přestala se stýkat s kamarády a byla ochotná "prodat" i nás.

Jenže čas šel dál, a věci, které dřív byly jasné a průzračné, se začaly zašmodrchávat. Najednou jí začalo vadit, že nesmí nikomu ani zatelefonovat, že ostatní mají vzpomínky na tisíc akcí, a ona jenom tu jednu - na náruč svého milého - a rozhodla se ze vztahu vycouvat. Nebylo to vůbec snadné, ale nechali jsme ji, ať se s tím porve sama. Těch zklamání už bylo trochu moc.

Možná to bylo to pomyslné dno, na které musela spadnout, aby se mohla odrazit.

Začala toužit po našich radách, povzbuzeních, zájmu o svou osobu. Brečela, když jsme jí řekli, ať si dělá, co chce. Podnikala nejrůznější cesty k tomu, abychom jí zase důvěřovali. Uklidila si ve svém pokoji (!) a vybrala si novou vzdělávací parketu: malíř skla a keramiky. A našla si nového přítele.

Tak teď doufáme, že se uzavřela jedna kapitola jejího života. Snad ano…snad tohle všechno potřebovala ke svému dospění.

II.

Měli jsme psa. Dlouhosrstou kolii, kterou jsme všichni milovali. Když nečekaně uhynula, myslela jsem si, že už nikdy žádného jiného psa mít nebudeme…jenže za pár dní jsme nemysleli na nic jiného než jak vrátit čas, čas, který jsme prožívali s naší Bellou.

Kamarádka mi dala tip na chovatelkou, která prodávala už dospělé fenky. Zavolala jsem jí, ano, má zrovna jednu na prodej, můžeme si přijet.

"A můžu se zeptat, proč ji prodáváte?"

"Protože už jenom žere…čtyřikrát měla štěňata, ale teď už jenom žere."

Nechci soudit tu ženu, která se zbavovala zvířat, co jí přestávala přinášet peníze. Nevím, v jaké byla situaci, možná opravdu neměla jinou možnost…

Dvůr, na který jsme přijeli, byl jako vystřižený z filmu Bohdana Slámy. Na několika metrech čtverečních kompresor, čerstvě nastříkanej černou barvou (s ním i všechno okolo), tři kozy, kotce se psy, několik převrhnutých květináčů, rozlámané dlaždičky, stojatá voda v prohlubních…Myslela jsem si, že vezmeme Kláře nějakou její deku nebo hračku nebo prostě nějakou věc, která jí bude připomínat domov. Nic takového neměla. Život prožila v kotci.

Doma zalezla na místo, které považovala za svůj nový kotec a prostě byla tam. Teprve po několika dnech lákání pochopila, že kotec je tentokrát větší, že má nějakých 1000m2…nemohla tomu ani uvěřit! Pořád se ohlížela, kdy dostane příkaz se vrátit.

Taky jsme ji začali učit, že svět pokračuje i za plotem.

Na jedné z procházek, kterou holky docela nerozumně zvolily kolem vlakového nádraží, se jim Klára v panice vytrhla a utekla do polí.

To odpoledne jsme si hlasy ukřičeli až do sípotu, běhali jsme, volali, prolízali trnitým křovím, smekali se po stráních, brečeli jsme a znovu volali, s hrozivou představou frekventované silnice kousek od místa, kde se ztratila…několik dlouhých hodin jsme strávili marným hledáním Kláry, až ji Hela uviděla sedět na cestě. Hned potom mi zavolala:

"Mami…máme ji", a rozbrečela se tentokrát na plné pecky. Chvíli jsme obě vzlykaly do telefonu, a potom jsem sesbírala všechnu odvahu a řekla jí: " Bylo to hrozný, viď? Takhle hrozný to bylo, když jsi utekla ty…"

"Mami", hlesla jenom tiše. A za pár minut, po návratu domů, jsme se obě objímaly a věděly jsme, že jsme právě prožily něco moc důležitého.

Názory k článku (100 názorů)
Smekám Nanyna, dcera 9let 20.8.2007 7:53
*Re: Smekám Martina, 2 kluci 20.8.2007 9:50
**Re: Smekám Jordana 20.8.2007 13:26
***Re: Smekám MarkétaP + 4 dcerky 20.8.2007 13:38
****Re: Smekám MarkétaP + 4 dcerky 20.8.2007 13:40
*****Re: Smekám Jordana 3.9.2007 17:42
**Re: Smekám MartinaNov 20.8.2007 13:37
***Re: Smekám Martina, 2 kluci 20.8.2007 17:58
****Re: Smekám Lizzie 20.8.2007 18:0
*Re: Smekám Irena 21.8.2007 16:12
**Re: Smekám Lizzie 21.8.2007 17:32
***Re: Smekám Lizzie 21.8.2007 17:40
**Re: Smekám maceška 21.8.2007 18:28
***Re: Smekám Lizzie 21.8.2007 18:32
*Re: Smekám Jiří 16.3.2013 10:42
"to je nářez" majdaleenka +07+11 20.8.2007 8:24
Co zaseješ to sklidíš! Běta, Nela 5 let 20.8.2007 8:49
Díky, Maceško Simča, dcery *1988 a 1997 20.8.2007 9:14
*Re: Puberta Katoun 22.8.2007 14:19
nemáš to jednoduché Lucie 20.8.2007 9:48
nemáš to jednoduché Lucie 20.8.2007 9:49
nemáš to jednoduché Lucie 20.8.2007 9:49
*Re: nemáš to jednoduché maceška 21.8.2007 17:58
**Re: nemáš to jednoduché Ráchel, 3 děti 21.8.2007 19:3
Slzy v očích Marci 20.8.2007 10:28
Obdiv Pavla 20.8.2007 10:50
*Re: Obdiv Barča, 2kluci 20.8.2007 11:38
**re zazu + 2 20.8.2007 12:2
*Re: Obdiv Mysterious 20.8.2007 12:49
Držím pěstě...... Sara71 20.8.2007 12:52
*Re: Držím pěstě...... Lucie 20.8.2007 18:53
*Re: Držím pěstě...... Lizzie 20.8.2007 21:8
**Re: Držím pěstě...... Sara71 20.8.2007 21:55
***Re: Držím pěstě...... Lizzie 20.8.2007 21:56
*Re: Držím pěstě...... bubli 20.8.2007 22:13
**Re: Držím pěstě...... Lizzie 20.8.2007 22:14
***Re: Držím pěstě...... Bubli 20.8.2007 22:51
****Re: Držím pěstě...... verča,tři děti 10,9,1 21.8.2007 2:18
Maceško, Líza 20.8.2007 13:6
*Re: Maceško, MarkétaP + 4 dcerky 20.8.2007 13:43
Něco podobného znám... Lorina 20.8.2007 13:34
Četla jsem to několikrát... Lizzie 20.8.2007 13:40
*Re: Četla jsem to několikrát... Jenda00 20.8.2007 13:54
**Re: Četla jsem to několikrát... Lizzie 20.8.2007 13:58
***Re: Četla jsem to několikrát... Grainne 20.8.2007 14:45
****Re: Četla jsem to několikrát... Lizzie 20.8.2007 14:46
*****Čau Grainne 20.8.2007 15:35
******Re: Čau Lizzie 20.8.2007 15:39
*******Re: Čau Grainne 20.8.2007 15:58
********Re: Čau Lizzie 20.8.2007 16:2
*********Re: Čau Lizzie 20.8.2007 17:7
otázečka čekanka 20.8.2007 14:50
*Re: otázečka K+3 20.8.2007 15:11
**Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 15:13
*Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 15:11
*Re: otázečka Líza 20.8.2007 15:51
**Re: otázečka- zatajit se dá i těhote... Bětka 21.8.2007 10:20
***Re: otázečka- zatajit se dá i těho... Agnes (1,5 dítěte) 21.8.2007 10:29
****Re: otázečka- zatajit se dá i tě... Helena 21.8.2007 21:36
*Re: otázečka zuzini 20.8.2007 16:18
*Re: otázečka Zuzana 20.8.2007 17:21
**Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 17:23
*Re: otázečka Monika+1 20.8.2007 17:26
**Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 17:28
***Re: otázečka Mickey16 20.8.2007 20:7
****Re: otázečka Monika+1 22.8.2007 11:39
*Re: otázečka Ráchel, 3 děti 20.8.2007 19:10
**Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 19:13
*Re: otázečka čekanka 20.8.2007 20:38
**Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 20:40
**Re: otázečka Konny 3 děti 20.8.2007 21:8
***Re: otázečka Lizzie 20.8.2007 21:10
****Re: otázečka Grainne 20.8.2007 21:29
*****Re: otázečka Kohnova 20.8.2007 21:37
******Re: otázečka Agnes (1,5 dítěte) 21.8.2007 10:34
*******Re: otázečka zuzini 21.8.2007 11:10
********Re: otázečka :) Katka,kluci 4 a 8 21.8.2007 14:19
*********Re: otázečka :) Lizzie 21.8.2007 17:11
******Re: otázečka Lení 30.8.2007 22:7
*Re: otázečka maceška 21.8.2007 18:4
*Re: otázečka Toranoko 22.8.2009 12:50
... Krucipísek 20.8.2007 14:54
Světýlko ve tmě janna001 20.8.2007 18:9
U nás Lassie 20.8.2007 20:36
Krásné Štěpánka, těhulka 21.8.2007 2:14
Děkuji .... Nesulka+Niky+Vil 21.8.2007 14:56
Užasný článek Lendul* 22.8.2007 9:38
Dospívání je náročné, hlavně pro nervy r... Zuzka, matka 9 leté dcery a syna 2,5 roku 22.8.2007 14:27
*Věřím ! Katka,kluci 4 a 8 22.8.2007 14:44
**Maceško, Rozina Rosava 22.8.2007 19:44
Děsém se Riddley, dcera 7 let 25.8.2007 20:56
Rozvážnost , která mi zatím ještě chybí.... vejskaliny 27.8.2007 12:3
kniha o výchově puberťáka vilemína, syn 7 let 27.8.2007 18:55
Šlapu po srdci BLEK. 5.9.2007 18:26
... taky trochu "pošlapaná" M. 23.12.2007 22:16
*hodně "pošlapaná" Padula, synové 19 a 16 22.1.2008 7:21
Pošlapaná-teď už míň Ajlin,dcera 16 8.3.2008 14:38
No maucta Claudius 25.4.2008 19:44
Maceško, napiš zase něco Mateřídouška, jedno pěstouňátko 14.5.2008 20:59
taky bolave srdce Myss 22.1.2009 22:10




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2016 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Wellness Víkend   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.