Stereotyp dobré školky

Často mluvím s učitelkami mateřských škol, které hovoří někdy i trochu s lítostí o tom, jak vehementně rodiče vyžadují nabídku nejrůznějších kroužků. Rodiče jakoby přebrali nějaký stereotyp „dobré školky“ jako té školky, která nabízí hodně zájmových kroužků. Jen málo z rodičů se pak skutečně zamýšlí nad jejich potřebností. Svůj význam má i skupinový tlak - pokud je mé dítě jediné, které nikam nechodí, mohou se na mne ostatní matky dívat divně.

Naše předškolní výchova je přitom velmi pestře pojatá a v rámci dobře připraveného programu vystřídá dítě i v běžné školce aktivity hudební, výtvarné, tělovýchovné, naučné, rozvíjí si grafomotoriku a zbude mu i trocha času jen tak si pohrát, což má ostatně pro jeho vývoj zásadní význam. Rodiče si tyto kvality často neuvědomují a mají pocit, že v hudebním nebo výtvarném kroužku se dítě rozvine více. Naštěstí se podařilo aspoň vydat nařízení, které povoluje realizaci kroužků až v odpoledních hodinách.

Z pozice sociální psychologie je hlavním úkolem předškoláka jeho socializace. Pro experimentaci se sociálními rolemi, rozvoj sociální reaktivity, empatie a rozvoj sociální kontroly potřebuje dítě především volnou hru s druhými dětmi a moudrého dospělého průvodce. Učí se spolupráci, komunikaci, řešení konfliktů, začíná své výkony srovnávat s druhými dětmi. Tyto interakce jsou v rámci zájmového kroužku omezené a výrazně moderované jeho vedoucím.

Z dlouhodobého hlediska vnímám při nadměrném „konzumu“ kroužků riziko, že se dítě nenaučí trávit čas jen samo se sebou, volnou zábavou. Může tak být odsouzeno k potřebě zábavy poskytované zvnějšku. Když nebude mít prostředky nebo vůli zaopatřit si hodnotnou zábavu, snadno se uchýlí k nadměrnému sledování televize, v horším případě konzumu alkoholu nebo drog, které iluzi dobře stráveného času poskytnou. Pokud jsou ovšem děti ochuzené o vzory (což se bohužel stává poměrně často), mohou jim kroužky pomoci. Když doma vidí, že rodiče tráví volný čas u televize a pobaví se jen za asistence alkoholu, je snad lepší, když se naučí konzumovat organizovanou zábavu.

Děti, které mají dobré vzory a žádné kroužky v předškolním věku nenavštěvují, určitě o nic podstatného nepřicházejí - nevybavuji si žádné dítě, které by nějakým zásadním způsobem uplatňovalo to, co se v kroužku naučilo. Dítě takové zaměstnání spíše baví a může založit určitý pozitivní návyk, například si zvykne pravidelně cvičit.

Rodič stejně jako v mnoha jiných výchovných situacích balancuje na nejasné hraně mezi tím, co on vnímá pro dítě jako užitečné a co se líbí dítěti samotnému. Není od věci vyhovět dítěti, které hlásí, že ho kroužek nebaví, že nemá čas si pohrát a podobně. Zpravidla pomůže zdravý rozum. Dítě například chodí na flétnu. Pokud to má mít nějaký smysl, je třeba na flétnu denně cvičit. Dítě je zpruzené a cvičit nechce. Rodič je nutí, vkládá energii do vymýšlení motivačních strategií nebo se na to vykašle a dítě necvičí. Není to škoda času a peněz? Ostatně kolik z rodičů, kteří zapsali dítě na hudební nástroj, sami na nějaký hrají? Ubralo to jejich životu na kvalitě?

Pokud bych měla rodičům něco poradit, pak aby volili kroužky, které rozvíjejí dítě mnohostranně. Místo tenisu, který představuje jednostrannou zátěž a má význam jen pro budoucí profesionály, je lepší zvolit pohybové hry v Sokole. Bohužel celá řada rodičů zvolí právě tenis, protože jsou přesvědčeni o předurčenosti svého dítěte, případně si kompenzují přes dítě to, čeho sami v životě nedosáhli. Podobně spíše než zvolit hru na hudební nástroj je vhodnější kroužek hudební výchovy. K angličtině jednou týdně mám velmi skeptický postoj. Předškolní děti se jazyky učí snadno, ale musí s nimi být konfrontovány denně. Pokud si rodiče neudělají čas na denní procvičování, nemůžou počítat s nějakým efektem.

Na druhou stranu kroužky zaplňují dětem mezeru, která vznikla tím, že zvláště městské děti si nemají kde bezpečně hrát. Je také znát, že ve vesnických mateřských školách se kroužky nevyužívají v takové míře, jako ve městech, protože děti mají jiné možnosti vyžití.

Z vlastní zkušenosti se snažím o vyváženost - dcera chodí se školkou na plavání, protože jsem sama špatný plavec a neuměla bych ji naučit to, co umí z kurzu. Kromě toho chodí jednou týdně cvičit, protože tam chodí její kamarádky. Chtěla by chodit i na akvabely, krasobruslení a nevím co ještě, ale to jí vždy decentně vymluvím. Syn chodí dvakrát týdně na judo -ze sportů mi bojové umění přijde jako vhodná kombinace užitečnosti, zlepšení fyzičky a také zdroj určité etiky a v lepším případě i filozofie. Ale například přestal chodit do (z mého hlediska kvalitnějšího) klubu, protože jsme tam museli dojíždět a nezbýval mu čas na jiné věci. Tak chodí do průměrného klubu, do kterého ovšem může jít ze školy sám. Ve větší pohodě je on i já.

Autorka je psycholožka, věnuje se poradenství a vzdělávání učitelů a učitelek převážně mateřských škol.